Alex a Valentine

.první úsměv a první ahoj.

Valentine se nějak nezabývala okolím a mířila si to k parku co nejrychleji to šlo. Lunar byl samozřejmě opět nadšením bez sebe a neúnavně poskakoval kolem ní. Val byla za takového parťáka ráda. Netrvalo dlouho a ocitla se na svém oblíbeném místě v parku. Chvíli se rozhlížela a pak se rozhodla, že si na pár minut oddychne pod blízkým stromem. Přeci jen, bývala tu dost často a beztak ho zahlédla odsud, tak by to nemělo nijak vadit.
Když už zhypnotizovaná příjemným počasím málem upadala do spánku, přiběhl Lunar a začal jí olizovat tvář. To jí spolehlivě probralo, zasmála se a psa jemně odstrčila dál od svého obličeje.
Brzy si ale všimla, že kousek od ní je ten, na kterého tu čekala. A její čtyřnohý přítel to možná dobře vycítil, proto takto zareagoval na její únavu.
Chlapec se zrovna podíval jejím směrem, když na něj zrovna upírala pohled. Bůhvíproč se automaticky usmála, ráda, že ho vidí. Hned si ale uvědomila, že se s ním přeci nezná. Přestala se usmívat a snažila se rozpačitě si schovat obličej tím, že hlavu začala otáčet na všechny možné strany a postrkávala před sebe Lunara, aby to vypadalo, že její úsměv celou dobu patřil jemu.
On chvíli postával kousek od ní a pozoroval její počínání, pak ale vykročil směrem k ní.
No do háje, to jsem podělala, pomyslela si bez obalu Valentine. Rychle vytáhla z tašky, kterou si naštěstí vzala, mobil a začala předstírat, že se zařízení plně věnuje. Když na ní dopadl stín, který, jak si byla jistá, nepatřil stromu, už dlouho nevydržela předvádět, že vyťukává do klávesnice nějaké důležité zprávy. Pomalu zvedla hlavu a podívala se nad chlapce stojícího nad ní.
"Ahoj," usmál se. Val lehce zrudla a polkla naprázdno. "Můžu si přisednout?"
Nečekal na odpověď a posadil se vedle ní. "Uhm... ahoj," řekla stydlivě Val a schovala mobil. "J-jasně," odpověděla na položenou otázku, i když věděla, že chlapec vedle ní si jí již zodpověděl sám. "Jsem Alex." představil se jí. Chvíli se na něj dívala a pak jí došlo, že i ona by mu měla sdělit svoje jméno. "Valentine. Já jsem Valentine."
"Valentine, to je pěkné jméno.. těší mně," usmál se na ní. Měl dokonalý úsměv. Dokonalý hlas. Dokonalé oči, dokonalý pohled. On byl dokonalý.
"Přistěhoval jsem se sem s rodičema nedávno a zatím tu nemám moc přátel..." nadhodil Alex.
"Aha..." přikývla Valentine.
Dobermaní slečna pochopitelně následovala svého pána a držela se u něj, ale po pár minutách se pustila do přátelské hry s Lunarem.
Valentine se chvíli na dva psy dívala, pak se otočila opět na Alexe. Opětoval jí pohled. Usmála se, on se usmál taky. Byli zticha, ale ani jednomu z nich to kupodivu nepřišlo jako takové to trapné ticho. Po chvíli jej ale prolomil Alexův hlas.
"Přišla jsi mi fajn. Moc takových není, víš?" podíval se na ní.
"Bohužel až moc dobře." zasmála se Valentine.
"Nepotkávám emařky každý den, tak..." pokračoval. "...myslel jsem, že my dva bychom se mohli víc seznámit."
Dívka se cítila zvláštně, ale ten neznámý pocit jí byl příjemný.
"Jasně, ráda," souhlasila.

Jen co za sebou zavřela domovní dveře, vyběhla po schodech do svého pokoje. Ani nevnímala hádku rodičů. Nedokázala se přestat usmívat a pořád musela myslet na něj. Lehla si na postel a objala velkou plyšovou pandu. Jeho dokonalý úsměv, jeho příjemný hluboký hlas, oříškově hnědé oči, ve kterých by se hodiny dokázela ztrácet... on. Lunar vyskočil k Valentine na postel a lehl si vedle ní. Chvíli jí pozoroval, zatímco ho ona začla hladit. Stále se usmívala.
A Lunar, lépe než její rodiče poznal, že je šťastná a .. že je zamilovaná.

===================================

A jsem tu s dalším dílem!c:
Měl vyjít o trochu dřív, ale měla jsem problémy s přihlašováním na Wattpad, takže se omlouvám xx
A otázka na vás; chtěli byste příště detailnější rozhovor mezi Val a Alexem?^^
Tentokrát to bylo docela zkrácené, ale je to jen takové úvodní, nom..
Každopádně doufám, že se kapitolka líbila a budu vděčná za jakoukoli odezvu c:

,, Beky