L A W L E S S » z.m.

part » eight

t w y l a :

Nedokázala jsem v sobě dále dusit ty slzy,co se draly ven.Nechala jsem je volně sklouzávat dolů po mých horkých tvářích.Byla jsem zoufalá a zároveň naštvaná.Štvalo mě to,jak jednoduše mě přiměl jít proti své vuli.Našel mojí slabinu a já byla v prdeli.Nechtěla jsem do toho tahat rodinu,tyhle sračky mám na krku já,né oni.Nechci aby kvůli mě umřeli.Na druhou stranu,jsem byla zoufalá,protože utéct,tomu ichtylovi vedle mě,bude nejspíš těžký.Chicago nikdy nespí a to ani ve večerních hodinách.Proto jsem se zamyslela,když jsme zastavili na červenou.Mohla bych z toho auta utéct,je tu dost lidí a řidičů,kteří by to viděli.

Stočila jsem svůj pohled ke klice od dveří,ovšem následné cvaknutí zámku mě ujistilo,že jsem totálně v prdeli,když se ke mě nasraný Zayn naklonil.

"Ani na to nemysli."Zavrčel a znovu se rozjel.

Dostala jsem docela strach,když jsme zastavili u vysoké kovové závory,kterou hlídalo několik chlapů.V očích jsem musela mít čirý strach,když jsme projeli do podzemní garáže pod mohutně vyhlížejícím mrakodrapem.

"Tak jsme tu."Trhnu sebou,když mě poklepe po stehně.Urychleně jeho ruku sundám.

"Přestaň!"Vyštěknu na něj.Nechci,aby se mě dotýkal.

"Rada."Nakloní se blíže ke mě,já opět bezeslov strnule čekajíc,jakej kec z něho vypadne.

"Zvykej si."Dokončí svůj "dlouhý" monolog.Drze se přeze mě natáhne a otevře mi dveře.Aspoň v tomhle pochopil,že bych ty dveře sama neotevřela.Ne,když to znamená jít někam s NÍM.

Dobrovolně vystoupím z auta.Em.....dobrovolně znamená:Zayn mi chtěl zabít rodinu.Rodina a jdu kamkoli.Přesně tak,rodina,která mě vykopla z domu.Někdy jsem vážně moc hodná.

"Zapomněl jsem se zmínit o tom,že když mě nebudeš poslouchat,někdo z tvé rodinky přijde k úhoně?"Vytrhne mě z chodu myšlenek Zayn.Ou,on něco povídal?

"Už poslouchám."Šeptnu.Nesnáším tu jeho podmanivost!

"Takže mám tu pro tebe práci."Prohlásí a otevře dveře,skrývající jeho pracovnu.

"Nebudu ti pomáhat."Prohlásím,následně jsem zatlačená do pracovny,načež mě namačká na její zavřené dveře.Že já radši nedržela hubu.

"Tak poslouchej!Buď uděláš to co chi,nebo ti taky můžu udělat věci,který se ti kurva nebudou líbit!"Zavrčí,načež mě trkne.Ač nerada se strachem na něj koukám.

"Já-"Hlesnu,když se trochu vzpamatuju.Ne dobře,pouze reflex.

"Jsem toho schopnej,když tu svou pusinku nezavřeš."Cítím nával adrenalinu.

Země volá Twyl,vzpamatuj se!

"Naposledy."Dodá a odtáhne se.Polije mě úleva.Ta se ale okamžitě vytratí,když se dozvím o jeho požadavku.

"Potřebuju,aby ses nahackovala do provozních počítačů,tedy kanceláří,řídící dálnice,semafory."

Prudce se nadechnu.Tohle po mě nemůže chtít!Vím,hackovala jsem FBI,ale to nijak neublíží lidem.

"Proč?"Zaskřehotám,mým už vyřvaným hlasem.

Jsme na dovolené,s pozdravem hlasivky.

"Vyřadit semafory a náhlé vypadení proudu není těžké ne?Potřebuju to k přepravě velké zásilky.A teď šup šup."

"To nemůžu udělat."Vyvrátím mu to,když si uvědomím co mám za úkol.

S povzdechem si sáhne do zadní kapsy džínů a vytáhne mobil.Přiloží si ho k uchu a chvíli čeká.

"West Lawrence Street 216."Zděsím se při slyšení čísla domu mé rodiny.

"Ne,nedělej to prosím."zašeptám,načež mobil položí.

"Deset minut.Poté je po všem."Usměje se a já ucítím pálení slz.

Vydá se směrem ke dveřím,načež se u mě na chvíli zastaví.

"Tik tak,tik tak."Zašeptá a zamkne mě.První slzu jsem neuhlídala.Smutek po chvilce nahradil strach,že budou mrtví.Další emoce?Zlost.Zasloužili by si to.Kurva,že moc,když mi ani nechtěli platit školu a nechat mě spávat v předsíni.Následné vykopnutí z baráku?Poslední kapka k tomu je opustit.

"Doprdele,že já se na ně nevyseru!"

Zakleju,když zasedám za počítač.Myslí mi běhají číselné kódy.Twylo,Twylo,Twylo.Já ti to říkal.Doprdele odprejskni,nemám čas se hádat se svým svědomím!Někdy jsi moc hodná,nech mě hádat.Jako třeba teď?Přestaň,musím to dokončit!Nemůžeš to udělat.Můžu.Nemůžeš!Víš co tím vůbec způsobíš?Takových nehod!A za všechno budeš zodpovědná jen ty.Kurva zmlkni!Nemám čas myslet na nehody,mám na krku Zayna.....dorpdele,fakt teď tady dávám důvody vlastnímu svědomí,aby mě nechalo napokoji?Nechte mě hádat.Protože je to úplně normální.Ne,asi bych se fakt měla jít léčit.

Třísknu pěstí do stolu,když naklikám špatný kód.Super,fakt,teď celý od znova.Kam jsem se to proboha dostala?Právě se snažím vyřadit celý Chicago z provozu,kvůli tomu abych zachránila svou rodinu,protože jeden debil,víte co?Já na to kašlu.Ani to nechci dokončit,vědíc jak debilně to zní.Jak debilně zní pravda.My o vlku.....

"Čas vypršel."S trhnutím se na něj podívám,očekávajíc nejhorší.Poraženě sklopím pohled zpět k monitoru,zatím co si stoupne za mě.

"No tak,potvrď ten kód."Pohlédne na naklikaný kód,čekající na odkliknutí.Nechápavě poručí,když si to uvědomí.

"Nech mě hádat."Usměje se a opře se o stůl.

"Potvrdíš to a proud spadne,že?"Zasměje se a jeho horký dech mi doléhá na pokožku.Na sucho polknu.Stisknu ruce v pěst,strach si pomalu ale jistě podmaňuje celé tělo.

Zašmátrá za opaskem a vytáhne zbraň,přivřu oči.Tohle nedopadne dobře.Sakra tohle dopadne jakkoliv,je né dobře!

"Takže chceš abych ti přímo sem,"Přiloží zbraň k mému levému žebru.

"Střelil ránu,hm?"Vnímajíc ten studený kov,nejsem schopná cokoliv udělat.Cvaknutí pojistky mi trhá uši a já nyní můžu slyšet své divoce bušící srdce.Zakňučím,spolu s chmurnými myšlenkami,prohánějící se mi myslí.Jestli mě teď zabije,budu chodit strašit všechny lidi,který nesnášim.Začnu rovnou u něj a budu pokračovat u své rodiny.

"Tak copak uděláme,princess?"

S klepající rukou se natáhnu k tlačítku entr.Chicago,2,719 miliónu obyvatel.Průměrně 1,3 miliónů aktuálně v autě.Výpadek proudu způsobí mnoho nehod,jak malých,tak a smrtící-

Zmáčkla jsem.Já.To.Zmáčkla.

Jedna slza,jedna slza,za památku všech,ketré jsem právě zabila,nebo jim uštědřila nemálé problémy.Co jsem to za člověka?Co jsem to doprdele udělala?Měla jsem se nechat střelit.

"Hodná."Pousměje se a poodejde.Další slza a další.

Zhodnocení situace?

Sakra,že je to sen?!