L A W L E S S » z.m.

part » twenty

t w y l a :

Díky dopadu světla z pouličních lamp a světlem zářící bistro jsem měla výhled na jeho tvář.Usmíval se a jeho tmavě hnědé oči do mě propalovaly díru.Sebrala jsem se a překonala těch pár centimetrů co nás dělily a obmotala mu ruce kolem krku.Nevím co mě to napadlo,to jsem však v tu chvíli neřešila,jakmile jsem ucítila jeho specifickou vůni,kterou bych rozeznala na míle daleko.Z jeho náhlé změny postoje těla jsem poznala,že byl zaskočený,ovšem během chvíle si mě k sobě za pas přitsikl ještě víc a já pomalu mohla cítit jeho teplo,od jeho paží,které mě pohlcovalo.Hlavu jsem měla zabořenou v jeho bílém bavlněném triku,ve kterém tu teď asi pouze při 10 stupních stál.Nevědomky mi po tváři stekla slza a já se nepoznávala.

"Tohle už mi nedělej prosím."Zašeptal mi do ucha.

Zaklonila jsem hlavu,abych mu viděla do obličeje.Na tváři mu pořád pohrával úsměv a já začala věřit tomu,že je upřímný.

"Musíme jít,nechtěl jsem se scházet někde v ghettu nebo problémové čtvrti,aby se ti něco cestou nestalo,ale vzal jsem si blbý auto,ve kterým mě jednou chytli."Vysvětlí a mírně mi zatlačí na záda,abych popošla k jeho autu.

"Zayne já nechci-neměla jsem v plánu s tebou někam jít."Zastavím se a pohlédnu na něj.

"Chci ti to jen vysvětlit v klidu v nějaké odlehlejší restauraci,klidně tě pak zavezu zpátky k tobě,jen mě to nech vystvětli ti."Čeká na mou odpověď,kterou si stále nejsem jistá.

"Já nevím,jestli-"

"Vysvětlím ti to a odvezu tě zpátky,dobře?"Přeruší mě a přistoupí ke mě blíže.

"Dobře."Rezignuji,když do mě nepřestává upírat svůj uhrančivý pohled.V očích mu opět zajiskří,když se dočká mé odpovědi.Nedočkavě mě popostrčí k autu,jelikož nepotřebuje právě teď honičku s fízlama.

» » »

"Co chcete?"Přistoupí k nám starší patrně otrávená paní.Nadechuji se k odpovědi,kterou mi však přeruší Zayn.

"Dvakrát Latté ."Nadiktuje jí a já si jen povzdechnu,jelikož vím,že hádat se s ním nemá cenu.

"Takže o čem jsi chtěl mluvit?"Pozvednu jedno obočí,protože vysvětlovat mi neměl co.Nervózně se na mě podívá a poté začne.

"O jisté smlouvě."Vypadne z něj a mě hned všechno docvakne.

"To,že mě VLASTNÍ rodiče prodali už vím."Vychrlím ze sebe,aniž bych o tom přemýšlela.Krátce na něj pohlédnu.Na tváři se mu zrcadlí překvapený výraz.

"Uh,dobře-to je jedna část."Dodá koktavě a já znejistím,nevím o ničem co by mi měl dál říct.

"Co je ta druhá část?"Zeptám se ho vystrašeně,protože cítím,že to nebude nic hezkého.

"Tvým rodičům se nějakým způsobem podařilo změnit smlouvu."Polkne a pohlédne na mě.

"Změnit?Ty si o tom nevěděl?Chtějí mě snad zpátky?"Zeptám se vyděšeně,jelikož se mi nezamlouvá situace,ve které se právě nacházím.

"Právě,že naopak."Poznala jsem,že to co udělali mí rodiče mu nijak nevadí,spíš se obává mé rekce.Stále jsem ho ale nechápala a bála se čím dál tím víc.Jsem si nadmíru jistá,že z tohohle nevyjde nic dobrého.

"Tvůj odchod ode mě a návrat lidských práv ti nemůžu navrátit já,pouze oni."Dech se mi zadrhne někde v krku a já na nej jen tupě civím.

"Cože?"Zasýpám nevěřícně,jelikož moc dobře vím,že pokud moje budoucnost závisí na mých rodičích,je všechno v prdeli.

"To nemyslíš vážně!"Zvýším hlas,když se trochu vzpamatuju a zvednu se z našeho odděleného boxu.

"Všechno zvládneme,jen se teď uklidni,dobře?"Zvedne se pohotově a začne mě tahat zpátky.

"Uklidni se?!To váž-"Zacpe mi pusu a nenápadně shodí na koženou sedačku ukrytou za boxem.

"Twyl!To co tady řešíme,není legální a já nepotřebuju posluchače navíc!"Zvýší na mě nepatrně hlas,ze kterého mi naběhne husí kůže po celém těle.Svou dlaň mi pomalu oddělá z mých úst a sedne si zpět na své místo.

Ticho mezi námi naruší pouze servírka,která před nás postaví objednané latté.Zayn opět počká,než odejde a znovu se pokusí mě uklidnit.

"Přišel jsem na kompromis mezi tebou a mnou,"Chvíli se odmlčí a ujistí se jestli ho poslouchám.

"Zůstala by si stále se mnou,ale občas bych ti dovolil jet k tobě.Mohal by jsi mít svou svobodu chodit ven.Ovšem pravidla zůstávají stejná,takže když ti něco řeknu,uděláš to.Když budeš venku a zavolám ti aby ses vrátila,vrátíš se."Vysvětlí mi a mě se o něco uleví.

"Budu se moc stýkat s přáteli?"Položím svou otázku a modlím se pro kladnou odpověď.Zamračí se a já poznám,že si svou odpověď pečlivě rozmýšlí.Napije se svého kafe a potom mi odpoví.

"Budeš se stýkat s těmi,se kterými ti to dovolím."Odpoví a já se zarazím.

"Se kterými mi to dovolíš?Vždyť-"

"Nezapomínej na to,že nemáš práva,princezno.Už takhle ti dávám víc prostoru,než bych měl."Varovně mě přeruší a já poznám,že se od té doby absolutně nezměnil.Stále má potřebu mi připomínat,že já,jsem ta podřízená.

Složím si obličej do dlaní a hlasitě si povzdychnu.Mohlo se mu to zdát jako kompromis,mě to tak však vůbec nepřipadalo.Svobodu rozhodně mít nebudu,když mě chce mít stále na očích a určovat mi s kým se mám bavit.Jsem na rodiče tak naštvaná!Odebrat mi práva!Co teď mám asi dělat?!Nemůžu udělat nic,bez toho aniž by mi to nebylo dovoleno.

"Budeme muset jít,mám ještě hodně práce."Spolu s ním se zvednu a vyjdu ven z bistra na samém okraji města.Naštěstí se mě zatím nijak nedotýkal,jelikož ví,že si od něj stále udržuji jistý odstup.

»»»

"Dám ti času kolik potřebuješ."Ujistí mě,když zastaví u mrakodrapu.Tiše přikývnu a chci vystoupit z auta,když v tom mě chytí za paži a tím mě zastaví.

Pomalu se na něj otočím,když opět schytám jeho těžký pohled,který na mě upírá.

"Opravdu si vážím toho,že jsi přišla,nečekal jsem to,že mi budeš věřit."Pronese,po chvíli naprostého ticha a já se dlouho přemlouvám k odpovědi.

"Já ti ale nevěřím."Vím,je to zlé,ale já ho nechci nechávat v iluzích,které stejně nejsou pravdivé.Samozdřejmě,že mu nemůžu věřit,natož po tom všem co mi udělal.

Výraz ve tváři se mu náhle změní,když si uvědomí význam mých slov.

"A začneš někdy?Dám ti času,tolik,kolik jen potřebuješ."Zmohne se jen na šeptání,zřejmě jsem ho svou odpovědí zaskočila.

Vzpamatuju se a rychle vystoupím z jeho auta.Co nejrychleji dojdu ke vchodu a naposledy se ohlédnu.Ušitrhající zvuk klaksonu se ozve okamžitě,jakmile Zayn silou praští do volantu,jak jsem zahlédla před tím,než jsem se vydala dovnitř.