Zvrácený život Emily Stark ✓

2.

    EMILY    

Nejsem si jistá, jak dlouho jsem nad tím Tonyho novém projektu dělala, ale asi pěkně dlouho. Protože když jsem se podívala na hodiny, už byl večer a blížila se další velká párty Tonyho Starka. Stále se divím, kde na to bral peníze, protože ty jeho párty jsou někdy až moc přehnané. Na stole mi zavibroval mobil. Tony.

>Doufám, že tam přijdeš. A jestli ne, tak si mě nepřej.<

>Jo a taky si mi nepřej, jestli si to vyřešila.<

„Jak milé Tony." Zasmála jsem se, mobil položila na stůl a protáhla se.

>Málem bych zapomněl, ostatní už jsou tady se mnou. Tak že by bylo fajn, kdybys přišla včas...Alespoň jeden z nás by to mohl dodržovat.;-)<

„Oh, nenávidím tě." Povzdechla jsem a rukou si prohrábla vlasy. „Měla bych se jít připravit, co říkáš Jarvisi?" Než mi mohl odpovědět, všechno kolem mě se ponořilo do tmy. „Co to sakra?" Zanaříkala jsem a snažila se svítit telefonem. Celá budova byla bez elektřiny. „Jestli je tohle zase jeden z Tonyho vtípků, zabiju ho." Řekla jsem naštvaně a rozešla se ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale dveře byly zamčené. Nešly otevřít. Už se mi to přestávalo líbit a rozhodně to nebylo vtipné. Měla jsem pocit, jako by tam se mnou někdo byl. Zadržela jsem dech a snažila se vnímat okolí a ne své rychle bijící srdce. Uslyšela jsem nepříjemný zvuk, jak se kov tře o kov. Rychle jsem se otočila a rozhlédla se po celé laboratoři. Všechno bylo ve tmě. „Haló? Je tu někdo?" Snažila jsem se neznít vystrašeně. Popošla jsem ke stolku, ve kterém měl Tony schovanou zbraň. Opatrně a pomalu jsem ji vyndala. Znovu stejný nepříjemný zvuk, jak se kov tře o kov. Zastavila jsem se v půlce pohybu, když jsem uviděla něčí siluetu v rohu místnosti. „Kdo jsi a co chceš?" Zeptala jsem se a sledovala toho dotyčného. Nic. Stál stále na tom stejném místě. „Ptám se znovu, kdo jsi a co chceš?!" Zeptala jsem se znovu ale tentokrát hlasitěji a namířila na něj zbraní. Venkovní osvětlení padlo na jeho levou ruku, která se leskla. Byla ze železa. Prst jsem položila na spoušť a než jsem ji stačila zmáčknout, objevil se přede mnou a vytrhl mi ji z ruky. Vyhrkla jsem a vystrašeně a překvapeně jsem se na něj podívala. Byl to muž. Měl středně dlouhé vlasy, které mu padaly do obličeje, který měl schovaný pod maskou. Celý byl oblečený v černé. Vesta byla kožená a na opasku měl zbraně. Tohle rozhodně nebyl jeden z Tonyho vtípků. Mám strach. Bez ohledu na co jsem dělala, kopla jsem ho a rychle se otočila a chtěla se od něj dostat co nejdál. Když jsem se skoro dostala ke dveřím, zakopla jsem a hlavou se praštila o roh jednoho ze stolů a tvrdě dopadla na zem. Mohla jsem cítit, jak mi po čele a krku tekla krev. Hlava mě třeštila a všechno se točilo, jako na kolotoči. Když jsem oči otevřela znovu, stál nade mnou a sledoval mě. Proč na mě nemířil zbraní a nezabil mě? Kdo to byl a co po mně chtěl? „K-kdo..." Chtěla jsem se ho zeptat znovu, ale to se mi bohužel nepovedlo, neboť se všechno ponořilo do tmy.