Zvrácený život Emily Stark ✓

25.

--O pár měsíců později--

„Tony, snad jsem ti jasně řekla, že nebudeš dělat žádnej oblek pro naše dítě nebo jakýkoliv jiný!" Všichni mohli slyšet Emily zvýšený hlas a Tonyho protesty. „Ale no tak...ani..."

„Ne a tečka!"

„Ale no tak, jen si to představ. Mini ty nebo mini Barnes v mini obleku. Bude sranda." Jejich hlasy se přibližovali k obývacímu pokoji. „A takhle se hádaj poslední měsíc." Povzdechl Steve a sedl si vedle ostatních na pohovku, kteří se buď smáli nebo se drželi za hlavu. „Ale musím přiznat, že se mi líbí, jak se ho nebojí utnout. Stark se v ní nezapře plus to sérum, lidi, viděli jste ji, jak dokáže sejmout Steva bez toho, aby se nadřela? Sakra! Jaká to kočka a ještě drsňačka." Zasmál se Sam a podíval se na ně. Bucky se vedle Steva nepohodlně zavrtěl, vražedně se na něj podíval a Steve mu položil ruku na rameno. „Klid, Bucky. Jen si dělal srandu." Snažil se ho uklidnit, ale Bucky ho nevnímal. „Hele, Same, jestli chceš ještě žít, příště si rozmysli, o čem mluvíš." Řekla Natasha s úšklebkem a ukázala na Buckyho, který ho stále probodával pohledem. Sam se uchechtl a podíval se na něj. „Hele, Tinmane klid. Všichni tady víme, že patří tobě a je jenom tvoje. Ten prstýnek na ruce to jistí. A navíc si myslím, že nám to dala velice jasně najevo. Ok?" Než mu Bucky mohl odpovědět, do místnosti se vřítila Emily s Tonym za zády. „Mohl by někdo tomu hluchounovi prosím vysvětlit, že žádný oblek pro dítě nebude? Děkuju." Zeptala se unaveně Emily, sedla si Buckymu na klín a ruce mu obmotala kolem krku. „Má pravdu Tony. Oblek pro dítě? Ale no tak." Řekla Wanda a s nadzvednutým obočím se na něj podívala. „Víte co lidi? Stojíte za prd a já vás nehodlám poslouchat." Řekl Tony otráveně a odešel. „Kdy že se budeme stěhovat?" Zeptala se Emily Buckyho a podívala se na něj. Bucky se usmál. „Jakmile se vezmeme, slibuju, že se odstěhujeme, kam budeš chtít."

„Bože, nemůžeme se vzít už zítra?" Bucky se zasmál a zamilovaně se na ni podíval. „Miluju tě a neříkám, žes tím nesouhlasím, ale tým by to neunesl a navíc Wanda s Nat by tě zabily. Jsou to tvoje družičky." Emily povzdechla a podívala se na svoje dvě kamarádky, které se na ni šokovaně a naštvaně dívaly a usmála se. „Jak bych mohla zapomenout." Zasmála se a mrkla na ně a ony jen s úsměvem zakroutily hlavou. „Co kdybyste si to vy dvě hrdličky přesunuli do vašeho pokoje?" Zeptal se jich otráveně a znechuceně Sam. „Ale copak? Už mě máš dost? A to jsem myslela,že se mi to nezdálo." Zasmála se Emily a podívala se na něj. Když Sam nic neříkal, ostatní se zasmáli a užívali si volný den bez misí a starostí. Emily byla šťastná a nemohla se dočkat, až se z ní stane paní Barnesová a Bucky na tom byl stejně. Sice měl temnou minulost, která ho ještě občas strašila, ale po jejím boku dokázal zvládnout všechno. Snesl by ji modré z nebe, kdyby chtěla a, že by pro ni udělal vážně cokoliv. Tony si nedokázal pomoc a dělal všechno proto, aby jeho oblek pro jeho synovce nebo neteř byl. Možná, že Barnese ještě stále moc neměl v lásce, ale na roli strýčka Tonyho se nemohl dočkat. Rozhodně je bude rozmazlovat, co nejvíc to půjde. Přece jenom rodina Avengerů se do budoucna rozroste o dalšího člena a nikdo se nemohl dočkat na toho prcka, který bude obklopen rodinou, která ho bude milovat a rozmazlovat. Jo, Avengers byli silnější a šťastnější než kdy dřív a nikdo jim to nemohl překazit. Nebo snad ano?    

----------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------

----------------------------------

Tak a je tu konec. Ano, vím. Je to krátký a stojí to za starou belu, ale snažila jsem se o hezký konec.

Psaní jsem si velice užila a lhala bych kdybych neřekla, že nebudou další příběhy s Buckym nebo kýmkoliv s Avengerů. Nápadů mám dost, jen je uskutečnit. :-D ;-)

Ještě jednou bych vám chtěla poděkovat za všechno.

Tak že děkuju.

Paris-99