Zvrácený život Emily Stark ✓

20.

EMILY

Když jsem znovu otevřela oči, stále jsem měla položenou hlavou na Buckyho hrudi. Rozhlédla jsem se kolem sebe, všechno se zdálo být tak zpomalené. V uších mi hučelo a hlavou jsem měla jako jeden velký střep. Můj pohled se zastavil na Tonym se Stevem. Stále se sebou bojovali. Steve ho mlátil svým štítem. Když už jsem konečně neviděla dvakrát, pomalu jsem se zvedla a sledovala a popošla k nim. „Rozsekej ho." Uslyšela jsme Tonyho rozkaz. Ne, musím ho zastavit. Tohle musí skončit. Je to šílenství. Vždyť se chtějí navzájem pozabíjet. Tony vytrhl Stevovi štít z ruky a vystřelil na něj, díky čemuž Steve dopadl opodál k Buckymu. Než na něj Tony mohl znovu zaútočit, stoupla jsem si před něj a narovnala se. „Přestaň s tím." Řekla jsem a podívala se na něj. Mlčel a podíval se na Steva, který klečel na kolenou. „Je to můj přítel."

„To já byl taky." Řekl a strčil mě stranou, než začal Steva mlátit hlava nehlava. „Tony, přestaň!" Zakřičela jsem na něj, když jsem se zvedala ze země. Tony zrovna v tu chvíli odhodil Steva na zem. „Nestávej. Poslední varování."

„Vydržím celý den." Řekl Steve,když se zvedl a Tony na něj namířil, ale než mohl vystřelit, Bucky ho chytil za nohu a Tony ho kopl do obličeje. „Ne!" Vykřikla jsem a rozběhla se k Buckymu. Ruce jsem mu položila na tváře a odhrnula mu vlasy z čela. „Všechno bude v pořádku. Miluju tě." Zašeptala jsem mu do ucha a sledovala, jak Steve chytil Tonyho a vyzvedl ho nad hlavu do vzduchu a odhodil ho na zem. Mlátil ho pěstmi, a když to nestačilo, vzal si svůj štít, až Tonymu nakonec jeho masku sundal. Steve zvedl štít do vzduchu a já měla strach, že ho chce zabít. „NE!" Vykřikla jsem a se zatajeným dechem se dívala, jak se jeho štít zabořil do Tonyho hlavního repulzátoru, díky čemuž vyřadil jeho celý oblek. Dívali se na sebe. Oba pomlácení a zadýchaní. Po tvářích mi tekly slzy. Vyzvedla jsem se na všechny čtyři a zastavila se u Tonyho a ruku mu položila na jeho zničené brnění u obleku. Trhl sebou a podíval se na mě. „Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho tichým a chraplavým hlasem. Němě přikývl a otočil se na bok. Steve šel mezitím pomoct Buckymu. Vyzvedl ho na nohy. Seděla jsem za Tonym a nevěděla, co mám dělat. „Ten štít ti nepatří." Řekl Tony a já se podívala raději na zem a nechala slzy volně padat. Neměla jsem už důvod je zadržovat. „Nezasloužíš si ho...vyrobil ho můj táta." Jakmile to Tony dořekl, Steve ten štít odhodil a spolu s Buckymse rozešli pryč. Sledovala jsem, jak odchází. Sledovala jsem ho, jak ode mě odcházel.Chápala jsem ho, i když mi to rvalo srdce. Milovala jsem ho. Potřeboval se schovat a uzdravit. Nejen z toho,co se stalo, ale ze všeho. I ode mě. Nemohla jsem jít s nimi. Přece jen by to Tonyho naštvalo ještě víc a nakonec by mě našel a to bych nechtěla. Protože by tak našel nejen mě, ale hlavně Buckyho. Steve s Buckym už byli dávno pryč a my tam stále seděli. „Tak už si konečně spokojený?" Zeptala jsem se po dlouhé době ticha a svůj pohled ze země přesunula na něj. Mlčel a podíval se do země. „Nemáš co říct? Tak to nejsi zatraceně jediný, Tony." Překvapovalo mě, až šokovalo, v jakém jsem byla v klidu. Na jednu stranu jsem ho chápala,ale na druhou? Ne. Bylo to neomluvitelné. Po tvářích mi tekly nové slzy. „Nikdy bych nevěřila, že bys byl něčeho takového schopný." Pokračovala jsem, smutně se uchechtla a podívala se na něj. „Hádám, že jsem se spletla." A to zatraceně moc až jsem spálila, a že to bolelo. Zvedla jsem se ze země a pomalu od něj odcházela nahoru. Díky náramku od svého obleku, který mi dala Nat, jsem poslala souřadnice, kde jsme byli. A já se nemohla dočkat, až se odtud dostanu. Bylo miz toho všeho špatně a já nevěděla, jak se s tím mám smířit. Jen jsem doufala, ne, věřila, že Steve o Buckyho postará. Musela jsem. Nic jiného mi nezbývalo. Než doufat. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    „Určitě to chceš?" Zeptal se ho Steve, když vešel do laboratoře a zastavil se před ním.Bucky se zhluboka nadechl a podíval se před sebe. „Nemůžu věřit sám sobě."Smutně se pousmál a podíval se na Steva. „Takže dokud nepřijdou na to, jak to ze mě dostat, bude lepší, když zase budu tvrdě spát...Pro všechny." Sice řekl, že to bude lepší pro všechny, ale Steve dobře věděl, že tím myslel hlavně Emily. „A co Emily? Vím, že to pro ni muselo být těžké nejít s tebou." Bucky se nad jejím jménem pousmál. „Myslím si, že to bylo to nejlepší, co mohla udělat."Řekl upřímně. Steva mrzelo a bolelo, že si Bucky myslel, že si ji nezaslouží. Že si nezaslouží její lásku. Za to všechno co udělal. Že si nezaslouží nic. „A já si zas myslím, že přeháníš, Bucky. Miluje tě a znám jí. Hned tak se tě nevzdá." A to byly poslední slova, která mu Steve řekl, než se nechal uspat. Chtěl, aby věděl,že tam pro něj Emily bude, až se znovu probudí. Nikdo sice nevěděl, za jak dlouhou,ale jednou určitě ano.