Laura a já máme čtyři kočky. K nim přičtěte její chování, moji (skoro) nekonečnou trpělivost a odečtěte jednoho velmi otravného Felixe, kterému asi dvě holky, co se mají rády, připadají jako chodící vtip.
Co vám vyjde?
Čtyři a Laura, to je dohromady...
Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad tím, že je přece jen trochu divné, že se moje sestra ještě nevrátila od Felixe, který jí prý chtěl ukázat několik svých fotek. Když mě napadlo, že o fotky možná vůbec nešlo, musela jsem znechuceně nakrčit nos. Možná opravdu nebyl nejlepší nápad dávat je dohromady...
Slabé zavrzání podlahy mě vytrhlo z myšlenek. Na prahu našeho pokoje stála Laura a růžovém pyžamu s kočkami byla úplně k sežrání. Přesto jsem měla stále na paměti její podivnou náladu, která se jí držela celý večer.
Lau si vlezla pod peřinu zády ke mně a můj mozek se pustil do výpočtů, jestli je to natolik blízko, že bych ji mohla v této situaci pohladit.
Rozhodla jsem se to risknout. Lau pod mým dotekem trochu ztuhla, ale pak se posunula blíž a nechala se obejmout, načež si se mnou propletla prsty.
„Nechci o tom mluvit," řekla potichu.
Jen jsem přikývla a objala ji ještě pevněji. To přejde.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
