31. Ještě chvíli

638 116 13
                                    

Felixovy rty byly... podivně příjemné. Někde vzadu můj mozek křičel, ať se nezdržuju a odtáhnu se, ale mlze, která zahalovala zbytek, se polibek z nějakého neznámého důvodu líbil.

Nakonec to byl Felix, kdo naše rty rozpojil první. Zůstal jen kousek od mého obličeje a chvíli jsme na sebe zmateně zírali. Nepohnula jsem se ani tehdy, když natáhl ruku a pohladil mě po tváři, přesně jako před tím, než mě políbil.

„Rito..."

Zavřela jsem oči. Nevěděla jsem, co dál. Felix mi pomalu přejížděl palcem po kůži a pak mi na tvář dal nevinnou pusu, stejnou jako spousty předchozích.

Schoulila jsem se mu do náruče, pevně mě obejmul a já na chvíli měla pocit, že takhle dokážeme vyřešit všechny problémy.

„Co takhle ten alkohol trochu zajíst?"

Nad námi stála s úsměvem Laura, ruce plné sáčků s křupkami a lupínky.

„Oh, vám to sluší. Můžu se přidat, že jo?"

Sedla si na Felixovo volné koleno a objala ho kolem krku, zatímco já jsem si položila hlavu do jejího klína.

Zůstali jsme dlouho v tichu a mně se v hlavě rojily další a další myšlenky. Přesto tu byly dvě, které převládaly.

Co se to sakra zrovna stalo a jak to řeknu Lau?

Čtyři plus jedna kočka ✔Where stories live. Discover now