Dcera Pána Zla✔

10

Oběd jsem nechala uvařit skřítky, protože já a Draco...No, měli jsme něco jiného na práci. Z ložnice jsme nevylezli do oběda, na který nás volala Marlen. Vlastně, trochu nás vyrušila.

"Musíme jít na oběd" oznámila jsem Dracovi, když Marlen zmizela a on pokračoval v tom, co dělal doposud.

"Musíme?" ptal se.

"Ano, musíme" řekla jsem a odtáhla se.

"Dobře" řekl a zvedl se.

"Počkej počkej, kam si myslíš, že jdeš?" ptala jsem se ho.

"Na ten oběd" řekl a otočil se na mě.

"V županu? Vážně? Nejdříve se slušně obleč, pak se uprav a potom teprve půjdeme" řekla jsem a ze skříně si začala vyndávat oblečení.

"Jsme tu sami, můžu tu chodit, jak chci" řekl.

"Jsou tu i skřítci, a jsi Malfoy. Ten, který vždy dbá na pravidla, řád a etiketu. Teda měl bys, já taky" řekla jsem a hned se začala oblékat.

"Jistě" uznal prohru a vyndal si košili a kalhoty.

Když jsme byly oblečení, vyrazili jsme dolů.

Stůl byl dokonale připraven, a jídlo vypadalo báječně. Moje oblíbená svíčková.

"Hele, přes den je tu docela nuda. Co zajít ven?" napadlo mě u oběda.

"No, to, co jsme dělali do teď, mi nevadilo" usmál se.

"Draco, nemůžeme být stále zavření v domě. Pojďme někam ven, alespoň kousek" prosila jsem.

"A jak daleko?" ptal se.

"minimálně dvě stě metrů, ať se projdeme" řekla jsem.

"Takže zahrada" řekl Draco. Měl pravdu, zahrada Malfoy Manoru je opravdu rozlehlá.

"Draco, co zajít do města? Ráda bych se podívala, jak to funguje, když je táta už tři týdny pryč" řekla jsem.

"Pravda, taky mě to zajímá" přiznal.

"Takže jdeme?" ptala jsem se.

"Jen co dojíme, tak ano" řekl. Zanedlouho jsme dojedli a šli se nahoru připravit.

Vzala jsem si černou krátkou sukni, průsvitnou červenou halenku, černé bolerko, červené boty, červené náušnice a černou čelenku. Skvěle mi to všechno ladilo, a doplnila jsem to černou kabelkou.

"Můžeme?" zavolala jsem do koupelny, kde byl Draco.

"jistě" řekl a vyšel. Měl černé skvěle padnoucí sako, černou košili, leskle černou kravatu, černé kalhoty a boty. Prostě pravý Malfoy.

"Páni, vypadáš úchvatně" řekl.

"Ty jsi taky úžasný" uculila jsem se a šli jsme.

"Nezapomeň, musíme mít ledové masky. Jsi Malfoy, já Riddleová..." řekla jsem před přemístěním.

"Zanedlouho Malfoyová" opravil mě.

"To je jedno, pořád jsme ti zlí, a to vždy. I když nechceme, dali jsme slovo, že takoví zůstaneme" řekla jsem a přemístila nás do Prasinek.

"páni" řekli jsme s Dracem, když jsme se přemístili. všude běhali kouzelníci, kteří opravovali své poničené obchody, někteří již prodávali. Všude bylo veselo, dokud jsme tam nevkročili.

"Malfoy a JEHO dcera" šuškali si kolem nás. Nebyl to příjemný pocit.

"Draco?" zašeptala jsem, a bála se jako malá holka. A to i  přes to, že jsem JEHO dcera.

"Klid" řekl ledově, ale i on měl lehce strach. Všichni se na nás dívali.

"Jdeme nakupovat" sebrala jsem odvahu a s ledovou maskou a s Dracem za ruku vyšla směrem, kde byla hospůdka madam Rosemarty.

Šli jsme rovnou za nosem, všichni se na nás dívali.

Sebrala jsem více odvahy, a řekla hlasitě "Nemáte nic jiného na práci, než se na nás dívat?" Všichni se hned otočili a věnovali se svému.

"já tě obdivuji" řekl Draco a vešli jsme.

Pár hlav se na nás otočilo, ale my pokračovali ke stolu.

Posadili jsme se a objednali si máslový ležák.

Rosemarta z nás měla trochu strach, ale překonala to. Když jsme to dopili, zvedli jsme se, zaplatili, a pomalu odkráčeli ven. 

"jdeme raději domů, tady nejsem ve své kůži" řekl mi Draco.

"Dobře" souhlasila jsem a přemístila nás.

"Cissy Můžeš na chvilku? " zavolal Draco, a Cissy opravdu přišla.

"Draco? Co potřebuješ?" ptala se s úsměvem.

"Zlatíčko, nepřišel Denní Věštec?" ptal se Draco.

"přišel, a taky přišel váš otec" řekla a podívala se na mě.

"co...cože? Můj...Můj táta je tady?" koktala jsem.

"sedí v uvítacím salónku" řekla a my s Dracem jsme tam hned běželi.

"Hermiono!" zvolal nadšeně táta, a objal mě.

"tati? Co tu děláš?" ptala jsem se.

"Spíš mě zajímá, co jste tu udělali vy? Žádná černá? Zbláznili jste se?" ptal se, ale naštvaně nevypadal.

"Hele, je to náš dům, tedy hlavně Malfoyových, a zajímalo by mě, co máte všichni ve zvyku sem jen tak přijet. Napřed Narcissa, a teď ty?" ptala jsem se.

 "chtěl jsem tě jen vidět, a podívat se, jak jste na tom." řekl.

"Stačilo poslat sovu, nebo hůř, matku" řekl Draco.

"Narcissa tu už byla, a nic dobrého nepřinesla. Co to má znamenat s těmi skřítky? A uvítací salónek jiný, než černý? Nechci vidět víc" řekl.

"Tati, uklidni se. Nechci žít v černé barvě, je to děsivé a smutné. A Draco souhlasil" řekla jsem a Draco přikývl.

"A skřítci jsou moc milí, a pomáhají nám tu, i když jsou volní" přidal Draco.

"Tohle je teda síla" řekl otec a posadil se.

"Všechen alkohol jsme vyhodili" řekla jsem, když se táta díval po prosklených skříních.

"I mojí oblíbenou..." řekl.

"I Ohnivá Whisky je pryč" řekla jsem.

"Já ti říkal, že vyřadit alkohol není dobrý nápad" řekl Draco.

"Tak si pijte jak chcete, ale nic nevyveďte" řekla jsem, vyčarovala jim láhev whisky a šla pryč.

"Mio?" zavolal Draco.

"Problém?" ptala jsem se.

"Skleničky" dodal otec.

"Jste kouzelníci, a já vám mám sloužit?" ptala jsem se.

"Dobře, promiň. Dobby!" zavolal táta ale nikdo nikde.

"Teď mají odpočinek" ušklíbla jsem se.

Táta mávnul rukou a hned měli dvě skleničky.

"No vidíš, ani to nebolelo" řekla jsem.

"Mio? Nedáš si s námi?" ptal se Draco.

"Ani ne" řekla jsem znechuceně.

"Ahoj" rozloučila jsem se a zmizela. Ještě jsem slyšela, jak si přiťukli.

Tuhle bych chtěla věnovat úžasné holce, které jsem ukázala Wattpad dneska, a už píše příběh. Ještě nepublikovala, ale moc se těším. Věnuji AdeleBlaha