Dcera Pána Zla✔

11

Jen co jsem došla do ložnice, zavřela jsem za sebou dveře, vyhrabala učebnici lektvarů pro sedmý ročník, a četla si. Přece jen, sedmý ročník mi ještě ani nezačal, a stejně tam ani nepůjdu.

Moc mě to nezajímalo, tak jsem vytáhla zaklínadla. Taky nic. Rozhodla jsem se prozkoumat otcovu bývalou pracovnu, to je jediná místnost, kterou jsme nechali nedotčenou.

Šla jsem dolů, ale táta tam pořád byl.

"Mio? Už jsi se rozhodla se k nám přidat?" ptal se mě lehce pod vlivem Draco.

"Ani ne, ale měli byste přestat" řekla jsem.

"Ještě skleničku, lásko" řekl Draco a vzal ze stolu lahev, která obsahovala tak třtinu toho, co tam bylo předtím. Divím se, že se ještě neotrávili.

"Tak to v žádném případě" řekla jsem a lahev mu z ruky vytrhla.

"Hele hele, co to děláš?" ptal se táta.

"Už to stačilo, jste na mol, a oba jste naprosto zapomněli na všechnu kouzelnickou slušnost a etiketu" řekla jsem.

"Eti...Co?" ptal se Draco nechápavě.

"Tady to končí, oba spát" řekla jsem až moc odvážně.

"Hele, i když jsem pár skleniček měl, tak jsem stále tvůj otec." řekl táta.

"Draco, přestaňte blbnout. Prosím" obrátila jsem se na Draca.

"Ale Mio" chtěl něco namítnout.

"Neříkal jsi něco o dětech? Takhle se správný otec nechová" pošeptala jsem mu.

"Tak, konec Tome. Rád jsem tě viděl, ale v nejlepším se má přestat" řekl Draco hned a já měla vyhráno.

"Dobru tati" rozloučila jsem se s otcem a on se přemístil. Nevím kam, protože když je opilý, přemístí se kamkoli, jen ne tam, kam chtěl.

"Takže jdeme do postele?" přiblížil se ke mně se svůdným pohledem Draco.

"Ne, to ty jdeš do postele. Kdybys nepil, šla bych taky" ušklíbla jsem se a vedla ho nahoru.

"Tak, teď se jdi vysprchovat a pak se vrať" zaúkolovala jsem ho v ložnici.

"A nejdeš se mnou?" ptal se.

"Jdi!" řekla jsem a on poslechl.

Já si mezitím vzala knížku a šla si číst.

Zanedlouho se vrátil, už oblečený v pyžamu.

"Tak, hotovo" prohlásil a já zavřela knihu.

"Teď si lehni, musíš se vyspat" řekla jsem.

"Dobře Mionko" řekl a lehl si.

"Dobrou noc, Draco" políbila jsem ho na čelo.

"Dobrou Mio" řekl, usmál se a zavřel oči.

Sprchu jsem si dala i já, a pak se vrátila do ložnice. Draco spal, a tak jsem se potichu vyplížila ven. Musím jít do tátové bývalé pracovny, na ty knížky.

"Kam to jdeš?" ozval se Draco z postele, když jsem otevírala dveře ne chodbu. Ten spánek byl zřejmě hraný.

"Ehm...Já...Jdu si pro knížku" řekla jsem.

"Tady máš knihovnu" řekla  ukázal směrem k naší malé knihovničce.

"Já jsem chtěla něco...Neřeš to a spi" odbyla jsem ho.

"Nemůžu, když tu nejsi" řekl.

"Tak pojď se mnou" vybídla jsem ho.

"A kam?" ptal se. Vypadal celkem střízlivě, asi měl lektvar.

"Do tátovy pracovny" řekla jsem.

"Páni, vzrušující. Jdu" řekl a vstal.

Sešli jsme až ke dveřím tátovy pracovny. Věděla jsem, že to bude zabezpečené nějakým kouzlem.

"Jdeme?" ptal se Draco.

"Jo, ale jdu první. Je to zabezpečené" řekla jsem.

Pomalu jsem otevřela dveře. Byla tam tma, a hned jsem rozsvítila.

Vešla jsem, v patách mi byl Draco.

"Počkej" zastavila jsem ho. Mávla jsem rukou, a hned jsem viděla tu bezpečnost.

"To je nepropustné kouzlo" vysvětlila jsem. Byla to vlastně taková neviditelná stěna, kterou kdybyste prošli, zabije vás to. A zničit to jde jen jediným způsobem.

"Alohomora" řekla jsem a kouzlo zmizelo.

"Takový primitiv" zasmál se Draco.

"O to jde, nikoho by to nenapadlo, tak proto" řekla jsem a šla ke knihovně.

"Páni" žasla jsem nad tou hromadou knih o černé magii.

Popadla jsem knihu Jak vytvořit vlastní kouzlo, Čistokrevné rody  a Nejhorší čarodějové 20 - 21 století, a vydala se zpět.

"Páni, tyhle knížky byly zakázány už dávno" řekl mi Draco v ložnici, když si ty knihy prohlížel.

"To se mi moc líbí" usmála jsem se a hned se pustila do tvoření kouzel.

"Hele, jaké by se hodilo kouzlo?" ptala jsem se Draca.

"Hm...Třeba nějaké, které by přivolalo i člověka. Něco jako Accio, ale na lidi" řekl.

"Skvělý nápad" řekla jsem a pustila se do toho. Chvíli jsem čarovala, protože tohle jde dělat jen bez hůlky, a zanedlouho jsem měla hotovo.

"Mám to zkusit?" ptala jsem se Draca.

"Jasně" řekl.

Namířila jsem na něho rukou, což ho lehce vyvedlo z míry.

"Chceš to zkoušet na mě?" ptal se se strachem.

"Jistě, na kom jiném?" ptala jsem se.

"Zkus někoho, kdo je dál. Třeba Bellatrix" řekl škodolibě.

"Páni, to bude zábava" usmála jsem se.

"Fajn, jen i řekni, kterým směrem je Irsko?" ptala jsem se.

"Tam" ukázal směrem z okna.

"Fajn. Estote Bellatrix Lestrengová" řekla jsem a čekala.

Za chvilku k nám letěla divící se Bellatrix. Prorazila skleněné okno, naštěstí se jí nic nestalo.

"Co se to děje?" ptala se naštvaně a udiveně, zatímco já a Draco jsme chytli totální záchvat smíchu, když jsme si všimli, že cestou někde srazila holuba, který je teď mrtvý v jejích vlasech.

"Tak co?" ptala se, ale já a Draco jsme se stále smáli jako blbečci.

"Aha" řekla, když si toho všimla, a hned ho odčarovala pryč.

"Draco? Hermiono? Ráda vás vidím, ale co to bylo?" ptala se.

"Mia vymyslela nové kouzlo" řekl Draco a přestal se smát.

"Vymyslela?" ptala se Bellatrix.

"Jo, podle jedné knížky. Je to na to, jak přivolat člověka" řekla jsem.

"Páni, Herm, jsi moc šikovná. Jak jsi to udělala?" vyzvídala Bellatrix a posadila se.

"Jedna knížka od táty" shrnula jsem to.

"Fajn. Kde to jsme?" ptala se a prohlížela si pokoj.

"V Malfoy Manoru" řekl Draco.

"Tady? Takováhle místnost tady nikdy nebyla" řekla Bella.

"To je Dracův pokoj, celé sídlo je předělané" řekla jsem.

"Ach, ano. Narcissa říkala, že se vám to moc povedlo" řekla Bellatrix.

"Hele, ráda jsem vás viděla, ale pán Zla se bude divit, kde jsem. Takže ahoj" dodala a zmizela.

 "Fungovalo to" usmál se Draco.

"To teda jo" souhlasila jsem a šli jsme do postele.