Fears & Dragons *DOKONČENO*

prolog

Pohled Row

Když naše auto opustilo ulici a zamířilo směrem ke gymnáziu, s úlevou jsem zavřela oči a opřela se čelem o okýnko.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se dnešního dne dočkala. Po tom všem balení a připravování jsem cítila únavu, ale zároveň s ní i zvláštní druh natěšení.

Dneska je osmého července, běželo mi hlavou stále dokola. Dneska odjíždíme do kempu.

Dorazili jsme ke škole. Táta zaparkoval a rychle se se mnou rozloučil, zatímco mamka a Claire vystoupily a vytáhly mi kufry. Vyslechla jsem si krátkou rekapitulaci varování, které mi rodiče dávali v průběhu posledního týdne, všechny objala a ještě jsem se stihla krátce pohádat se sestrou, než nás táta odtrhl. Po téhle události usoudil, že je lepší mě tady nechat, a urychleně odjel.

Dívala jsem se za autem a docházelo mi, že už teď mi chybí. Ale co, zatřásla jsem hlavou a začala jsem táhnout svůj kufr směrem k spolužákům před budovou, je to jenom výlet. Nezmizíme do jiného světa.

Jiný svět... Aranëd. Jen fakt, že jsem občas nechtěně zapálila hromady dřeva na zahradě, potvrzoval, že naše dobrodružství nebyl sen. Bylo až znepokojující, jak rychle jsem zajela zpátky do normálních kolejí. Adaptační kouzlo, které na nás tenkrát použila Samantha, muselo pořád působit.

Dorazila jsem k dalším účastníkům výletu. Znala jsem jich jen pár, ale okamžitě jsem si mezi nimi všimla Elie a Rikki. Rovnou jsem zamířila k nim.

„Ahoj," pozdravila mě Elie a zívla. „Musela jsem vstávat v půl sedmý," postěžovala si a sledovala, jak Rikki hází šišky po nedaleko stojícím klukovi. Pak se obrátila zpátky ke mně, přejela mě očima a zamyšleně prohodila: „Ty ale taky nevypadáš moc dobře. Děje se něco?"

Vyložila jsem jí své myšlenky. „Navíc tady uběhl rok a začínám si uvědomovat, že jsem opravdu zestárla," dodala jsem k nim na úplném konci a čekala jsem na její reakci.

„Hele," začala klidně, „to s tím skokem v čase bych být tebou vůbec neřešila. Jo, je trochu divný být najednou třináctiletá, ale s tím už nic nenaděláme. A pochybuju, že existuje jednoduchý řešení, tak proč si s tím dělat hlavu?" dokončila a svá slova doprovodila pokrčením ramen.

Přikývla jsem. Měla pravdu, nikdy není dobré přidělávat si starosti. Hlavně, když jsou pravděpodobně zbytečné.

„Bacha," ozvala se mi kousek od ucha Rikki. Málem jsem leknutím ztratila rovnováhu, ale nezdálo se, že by ji to vyvedlo z míry.

Mračila se a dívala se mi přes rameno. „Bacha," zopakovala, „blíží se problém."

Ohlédla jsem se. Přes trávník k nám kráčela Adelaide Kaartová, moje spolužačka. Nikdy jsem se o ni moc nezajímala, ale rok naší absence ji zřejmě donutil začít nás nenávidět.

Zastavila se před námi, pohodila svými dlouhými blond vlasy a zatvářila se přehnaně překvapeně, možná dokonce trochu zhnuseně.

„Deanová?"

Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na hádku. „Ano, Adelaide?"

„Můžu mít otázku?" Začala kolem mě obcházet. Působila jako predátor zkoumající svou kořist. „Proč trávíš tolik času s těma batolatama?"

Očima se teď zaměřila na Elie a Rikki za mnou. Trochu jsem ustoupila do strany, abych stála před nimi.

„Jsou to moje kamarádky," oznámila jsem.

„Tak to máš hodně špatnej vkus," zasmála se škodolibě a pobaveně se dívala, jak Rikki vstala a došla k nám.

„No a co," odsekla. „Pořád lepší my než ty."

„Mluvila jsem s Deanovou, tak laskavě zalez," odbyla ji Adelaide chladně. Rikki zmlkla, ale dál ji probodávala pohledem.

„Chceš mi ještě něco, nebo můžu jít zpátky k batolatům?" odvážila jsem se zeptat. Blondýnka přede mnou znovu pohodila hlavou, otočila se a vrátila se ke své partě.

„Je blbá," zamumlala Elie a Rikki přikývla.

„Zajímalo by mě, co se stalo, že se k nám začala chovat takhle," přemýšlela jsem nahlas.

„Mě taky," souhlasila se mnou Elie. „Ale tohle je další věc, kterou teď fakt nechci řešit."

Obě jsme jí daly za pravdu. Brzy se k nám přidaly ostatní, první dorazila Trisha, po ní Ashley a Carol, Zuzi, Vixi a Dana přijely trochu později kvůli komplikacím na silnici. Nakonec se objevila i Annie, trochu udýchaná a na poslední chvíli, ale s dobrou zprávou.

„Xenia se konečně naučila ovládat portál," sdělila nám polohlasně, když se ujistila, že nikdo neposlouchá. „To znamená, že Anthony a ostatní budou moct přecházet mezi Aranëd a naším světem."

„To je skvělý," usmála se Carol. „Zase uvidíme Chrisse, Samanthu, Zoe a Fildona. A Anthonyho, samozřejmě," dodala s lehkým úsměvem a vyměnila si vědoucí pohled s Rikki. Annie se na obě zamračila. Sice nám potvrdila, že ona a Anthony jsou oficiální, ale pořád nebyla nadšená, když jsme se o nich dvou zmínily.

„Nastupovat!" rozezněl se okolím hlas jednoho z učitelů, kteří s námi měli jet jako dozor. Všichni z lidí kolem se nahrnuli k autobusu. Popadla jsem svůj kufr a vyrazila jsem za nimi.

Po téměř nekonečném čekání jsme se dostaly na místa. Ashley vedle mě vytáhla z batohu sluchátka a Trisha před námi skočila k oknu. Když začala zuřivě mávat, Carol to nevydržela a vyprskla smíchy.

„Co blbneš?" zeptala se, až se trochu uklidnila.

„Carlos jede taky," vysvětlila Dana a sedla si k ní. Chápavě jsem přikývla.

„Chápete, jak je to skvělý?" vypískla Trisha nadšeně. „Protože nebyl chráněný kouzlem, jeho rodičům chvíli trvalo, než si na něj vzpomněli. Ale dovolili mu jet, to je hlavní."

Překvapilo mě, že jsem nad něčím takovým vůbec nepřemýšlela. Další moje myšlenka se týkala Tobiase. Přece jenom, ani jeho příchod na Aranëd nebyl plánovaný. Moje obavy se ale rozplynuly, když nastoupil a sedl si o několik řad dál.

Rikki, která si ho také všimla, se rozzářila. „Skvělý, jede celá parta z Aranëd!"

„Ne tak nahlas," varovala ji Annie. „Myslím, že by o tom cizí lidi vědět neměli."

„No jo no..." zabručela Rikki. Pak se ale s novým nadšením obrátila k nám a polohlasně zopakovala: „Jede celá parta z Aranëd!"

S úsměvem jsem napodobila Ashley a do uší jsem si pustila jednu ze svých nejoblíbenějších písniček.

Celá parta z Aranëd na naprosto normálním školním výletě.

Stát se může úplně cokoliv.