Fears & Dragons *DOKONČENO*

Stará známá

Pohled Trishy

Chytila jsem za ruku Carlose, který byl zrovna zaměstnaný nějakou důležitou debatou s Tobiasem.

„Děje se něco?" zeptal se mě a mávl na Tobiase, že to vyřeší později.

„Ne. Ty nepůjdeš na pláž?"

„Kam?" odpověděl mi na otázku otázkou. Protočila jsem oči.

„Že tys zase nedával pozor," povzdechla jsem si a šťouchla jemně Carlose do žeber. „Kdo chce, tak teď může jít na pláž," vysvětlila jsem mu úsečně a táhla ho k Annie, která na mě zběsile mávala, ať už jdu.

Po chvíli už jsme mířili k pláži. Držela jsem se za ruku s Carlosem a po mé pravé ruce kráčela Annie. Ostatní šli docela daleko před námi, ale nedělalo nám problém zjistit, kudy máme jít, protože jsme šli po malé prašné cestičce, ze které byl matně vidět modrý proužek moře.

„Tak co říkáte na týmy?" zeptala jsem se, abych přerušila nepříjemné ticho.

„Já jsem maximálně spokojen," řekl Carlos a políbil mě na tvář.

„Ach jo... já vám dvěma tak závidím," povzdechla si Annie. „Kéž bych nemusela být v týmu s tou, s prominutím, krávou," dodala ještě. Chvíli jsem na ní tiše zírala. Když Annie vypustí z úst něco jen trochu neslušného, tak se musí dít něco vážně špatného – i když, když jde o Adelaide, tak je těžké zůstat v klidu a nezanadávat si.

„Kdyby to šlo, tak přestoupím k tobě do týmu, abys proti té barbíně nebyla sama, ale nejde to," prohodila jsem, ale ve skutečnosti bych se v životě nepřidala do týmu k Adelaide.

„Co proti ní všichni máte?" zeptal se Carlos. „Mně přijde docela sympatická. Má hezké oči a také postavu." Víc už toho neřekl, protože jsem ho docela silně praštila do ramene. „Au! Nemusíš mě hned mlátit, jen jsem si dělal srandu," řekl ublíženě a po chvíli jsme se všichni vesele rozesmáli.

Byli jsme tak zabraní do naší debaty, že jsme si ani nevšimli, že se před námi v celé své kráse vynořila rozlehlá písečná pláž. Ucítila jsem slanou vůni moře. Bylo opravdu nádherně, ale přesto v písku leželo jen pár dek a slunečníků. Rozhlédla jsem se kolem. Kousek od nás stál malý dřevěný stánek s barem a několika židlemi, které už obsadila Adelaide a její kamarádky v bikinách, které popíjely limonádu a nenápadně flirtovaly s mladým barmanem. Znechuceně jsem se od nich odvrátila a vydala jsem se hledat zbytek Elementek.

Všechny mé kamarádky už byly převlečené do plavek a Rikki už dokonce plavala a samozřejmě náhodou docela blízko bójek. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se horkým pískem k převlíkárně.

Po chvíli jsem už plavala v příjemně chladivé mořské vodě. Elie, Zuzi, Vixi a Carol se rozhodly, že postaví hrad z písku, takže seděly na břehu a snažily se porazit fyziku, když se jim už asi popáté rozpadla brána. Annie si společně s Row a Danou házela s velkým nafukovacím míčem. Rikki se vždy podívala na břeh, jestli se Misty dívá, a když zjistila, že jí nevěnuje pozornost, tak se smíchem obeplula bójku. Ashley jsem zahlédla kousek od břehu, jak se baví s Eddiem, klukem s Carlosovy kapely. Nenápadně jsem se pousmála a rozhodla jsem se najít Carlose, se kterým jako by se slehla zem.

Nestihla jsem udělat ani dvě tempa a někdo mě zezadu nečekaně ponořil pod vodu. Pořádně jsem si lokla odporně slané vody, která se mi samozřejmě dostala i do očí. Vyplula jsem nad hladinu a snažila jsem se dostat vodu z očí a neudusit se. Ještě chvíli jsem kašlala a Carlos ke mně se smíchem připlaval a podržel mě nad hladinou, abych se neudusila. Moc dobře jsem věděla, že to byl on, kdo mě potopil. Znám až moc dobře ty jeho hloupé vtípky.

„Promiň," řekl mi tiše mezi smíchem a pevně sevřel mé zápěstí, abych ho, dnes už po několikáté, nepraštila. Moc dobře věděl, že nesnáším, když mi někdo potápí hlavu pod vodu a přesně proto to udělal. Miluje, když jsem naštvaná. Připadá mu to roztomilé, ještě chvíli jsem se snažila bránit, ale pak jsem se vzdala.

Carlos mě jemně políbil. „Nedala by si mladá dáma něco k pití? " zeptal se mně a nevinně se usmál. Přikývla jsem, nešlo odmítnout. Společně jsme zamířili ke břehu.

Natáhla jsem se na osušku a nasadila jsem si sluneční brýle, zatímco Carlos se vydal k baru pro pití. Chvíli jsem jen tak ležela na slunci a pozorovala sytě modrou oblohou bez jediného mráčku, ale když se Carlos dlouho nevracel, tak mi to nedalo a zaměřila jsem pohled na bar.

Carlos ke mně byl otočený zády a o něčem se bavil s Adelaide. Propalovala jsem tu odpornou blondýnu vražedným pohledem a občas jsem vrhla uražený pohled na Carlose, který neměl šanci si mě všimnout.

Natrvalo to dlouho a Carlos se konečně vrátil se dvěma sklenicemi s rudou limonádou a brčkem. Z jeho výrazu šlo jasně vidět, že zrovna nadšený z rozhovoru s Adelaide není, což se mi docela ulevilo a hned jsem mu v duchu všechno odpustila.

Carlos mi podal jednu skleničku a posadil se vedle mě.

„Višeň?" hádala jsem.

„Kdepak, jahoda," řekl Carlos a napil se.

„Škoda, višňová je lepší, ale jahodová je také super, hlavně, že je studená," řekla jsem se smíchem a také jsem se napila.

Opřela jsem se o Carlosovu hruď a sledovala jsem racky, kteří kroužili vysoko nad námi a občas se některý z nich snesl až k vodní hladině, aby ukořistil něco k jídlu.

Ještě chvíli jsme společně s Carlosem seděli v pevném objetí a poté si k nám přisedli Ashley s Eddiem. Ashley si samozřejmě sedla co nejdál od Carlose, protože ho stále neměla zrovna moc v lásce.

Chvíli jsme jen tak seděli a povídali si o všem možném pod sluncem. Carlos nám vyprávěl vtipné historky z kapely a i Ashley se u jedné trošku pousmála, ačkoliv hned zase nasadila obličej, který vyjadřoval naprostý nesouhlas s tím, že Carlos otevřel pusu.

Bylo to fajn. Jen relax a slunce. Na to si dokážu zvyknout. Najednou se ale od vody ozval křik. Byla to Rikki. Nikoho z tábora to moc nezajímalo, protože Rikki ječela a smála se každou chvíli, ale já poznala, že tohle není radostný výkřik, na to jí znám příliš dobře. Podívala jsem se k vodě, odkud křik vycházel a spatřila jsem Rikki, jak plave ke břehu. Kousek za bójkami se těsně nad vodou vznášela poloprůhledná postava.

Nemohla jsem odtrhnout oči od mladé ženy létající nad vodou. Po zádech mi přejel mráz a já jsem pevně uchopila Carlose za ruku. Nechápavě se podíval tím samým směrem jako já, ale právě v ten samý okamžik postava zmizela. Zamrkala jsem. Opravdu byla pryč.

„Stalo se něco?" zeptal se mě Carlos starostlivě.

„Já... Asi se mi něco zdálo," řekla jsem tiše.

„Nezdálo," ozvala se najednou Ashley. „Já ji taky viděla."

„Koho?" zeptali se Eddie a Carlos téměř zároveň. Nestihla jsem odpovědět.

„Všichni se převlečte a za patnáct minut vyrážíme!" ozvala se Misty. Nezbývalo nám nic, než posbírat naše věci a počkat se sdělením našeho zážitku na později.