Fears & Dragons *DOKONČENO*

Narozeniny

Pohled Trishy

„Vše nejlepší." To byla slova, která mě vzbudila.

„Co se děje?" zeptala jsem se rozespale, když mi v obličeji přistál balónek.

„Co asi?" ušklíbla se Row stojící u mé postele. Konečně mi to došlo. V létě většinou nemám přehled v tom, co je za den, a všechno to drama kolem Clarice to ještě zhoršovalo. Ale jsme tady už týden. Dnes je patnáctého, mám narozeniny. Je mi sedmnáct.

„Bože, já jsem stará," rozesmála jsem se.

„To fakt díky," zabručela Ashley, která je přibližně o dva měsíce starší.

„Není zač," zasmála jsem se znovu a slezla jsem z palandy.

„Doufám, že to vedoucí nevědí," zarazila jsem se v půli věty, protože Row se ve tváři objevil zlomyslný výraz.

„Jsou to učitelé, co tě znají skoro sedm let," prohodila a dál se usmívala.

„Ne, nikam nejdu," rozhodla jsem se. „Nebude mi doufám celý tábor zpívat Hodně štěstí, zdraví?" Row se usmála ještě víc.

„Ale no tak, bude sranda," ozvala se ode dveří Ivy.

„Hrozná," zabručela jsem, ale náladu jsem měla skvělou.

Když jsme vešly do jídelny, tak už tam všichni byli a opravdu sborově spustili narozeninovou písničku.

Otráveně jsem se otočila ke svým spolubydlícím, které se svíjely smíchy.

„Já vás zabiju," řekla jsem tiše a vyrazila jsem směrem k našemu stolu.

„Všechno nejlepší!" vrhla se ke mně Rikki a zatroubila mi frkačkou do ucha.

„Všechno nejlepší, lásko," připojil se k ostatním Carlos, když se ke mně konečně dostal, políbil mě jemně na rty a objal mě.

Zbytek tábora mě po chvíli začal ignorovat, za což jsem byla všem docela vděčná. Jen u našeho stolu se mé kamarádky rozhodly místo snídaně udělat oslavu.

Zuzi slavnostně přišla s dortem, na kterém hořely svíčky, a položila ho na stůl.

„Kdes to sakra sehnala?" zeptala jsem se s neskrývaným nadšením a překvapením.

„Všechno se dá zařídit," usmála se Zuzi. „Hlavně když si Adalyn pamatuje, kdy máš narozky."

„A teď si něco přej," zašeptal mi do ucha Carlos a objal mě kolem pasu.

Na chvíli jsem se zamyslela a poté jsem sfoukla všechny svíčky naráz. I když není se čemu divit, když tam byly jen dvě, jedna ve tvaru jedničky a druhá ve tvaru sedmičky. Všichni u stolu začali tleskat a snažili se dostat co nejblíž ke mně, aby dostali dort jako první. Vzala jsem do ruky nůž a uřízla jsem první kousek.

„Myslíte, že je chytré aby to krájela Trisha? Víte přece, jak to dopadlo minule," ozvala se za mnou Ashley.

„Přece je ale oslavenec," smála se Row, ale všimla jsem si, že mě pro jistotu hlídá.

„Moc vtipné. Tenkrát za to mohl ten dort, byl moc křehký," bránila jsem se.

„Výmluvy," zazubila se Annie.

„A teď dárky!" vyhrkla Elie a strčila mi pod nos pečlivě zabalenou krabici.

„To jste fakt nemusely," zasmála jsem se. „Nečekala bych, že je s sebou budete vozit."