Jiná perspektiva

I

Země, mladá a hloupá, plná mladých a hloupých lidí. Dvacáté století líně přešlo na jednadvacáté. Doba se posunula kupředu a na mnoho věcí se zapomnělo. Jestli někdo z obyvatel nevýrazné Země někdy slyšel o hrozbě z nitra planety, nebylo to z žádné učebnice, ale z hollywoodských filmů, kde hlavní hrdina stejně svět zachránil. Avšak ti, kdož se ve vesmíru nějakou dobu skutečně pohybují vědí, že podobné věci se dějí opravdu jen v pohádkách a filmech a neexistuje hrdina, který by přijel na bílém koni a zachránil celý svět. A tak žijí obyvatelé Zemičky své životy a nevědí, že každý další krok, který udělají po těch nově vystavěných silnicích pro čtyřkolová vozidla, může být jejich vůbec poslední. Někdo kráčí vznešeně, jiný běží jako o závod.

„Vzdávám se, nechápu to. Existuje něco horšího?" tmavovlasá dívka se přiřítila do poloprázdné třídy jako zuřivý vítr. Kdokoliv by jí stál v cestě, byl by nemilosrdně smeten z povrchu zemského. Až tak neomaleně a sebejistě 'kráčela' starými chodbami prestižního gymnázia v malém městečku na samém okraji snad ještě menšího státu, jehož historie byla vskutku zajímavá. Nemohla se však ani v nejmenším měřit s minulostí, kterou si prošla právě tato škola. S kořeny ve 14. století jejími chodbami prošel nejeden učenec. Jako málo gymnázií té doby, všeobecné učení lákalo především ty, kteří se nedokázali rozhodnout při volbě školy. I jejich pohyb byl orientovaný po hlavní budově a docela nové přístavbě, kde se učila široká paleta předmětů.

„Už vám ten nový profesor říkal o teorii relativity?" druhá dívka seděla ve druhé lavici u dveří. Doposud si pročítala zprávy na internetu, ale teď měla oči jen pro divokost v kamarádčině chování. Byla zvyklá, že kdykoliv k ní Sarah přiběhla, jednalo se o něco skutečně vážného. Tak vážného, že bylo lepší zanechat všech činností a raději poslouchat, protože roztržité pohyby rukou její kamarádky už mnohokrát způsobily, že jí mobil vyletěl z ruky nebo udělala propiskou čáru přes celý sešit, když se pokoušela dopsat poznámky na hodinu.

„Ne, ale soudě podle názvu to bude ještě větší katastrofa, než současná látka."

„Co na tom vůbec nechápeš? Podle zápisu žádné rovnice ještě neprobíráte."

„Na čem?"

„Na fyzice..."

„Co je s fyzikou? Ta je lehká. Já nechápu toho nového profesora. Nic na něm. Být v nějakém šíleném dívčím románu, řekla bych, že je to přitažlivý upír, který se sem přistěhoval jen proto, že v původním městě jej už začali podezírat, ale Mio, viděla jsi ho? Jemu je snad devadesát let. Vzdávám všechny své naděje na super romanci."

Vstaly, aby mohly opustit učebnu a přesunout se do druhé budovy, kde jejich výuka měla pokračovat. Cestu po schodech prošly v poměrném tichu, kdy se vyhýbaly davům procházejících žáků. Mia si při tom všem četla poznámky v zápisovém sešitu, takže nebyla ani s to sledovat dění na chodbě.

„Hm, být tebou, tak se vykašlu na nějakou romanci a zapracuji na rukopisu, je fakt příšerný." řekla po chvíli, kdy odtrhla oči od řádků napsaných modrou propiskou.

„Dej to sem," Sarah se natáhla po svém sešitu z oblíbeného předmětu, přičemž si sama pro sebe potichu položila otázku, kde jen ten sešit její kamarádka vzala. Vždy měla takové magické schopnosti objevovat věci druhých lidí.

„Tak dělej, co je s tím novým profesorem špatně?"

„Slyšela jsi ho mluvit? Jednu chvíli ti vysvětluje násobilku a tu druhou popisuje černou díru. Jestli svou kariéru na téhle škole myslí vážně, tak nemám šanci maturitu z fyziky udělat."