𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

4. Kapitola

Písnička- Hide
_______________

Ráno jsem se probudila okolo 6. hodiny. Bolela mě hlava, jakobych za tuhle jedinou noc prožila stovky snů, či jako bych se každou sekundu probouzela, a poté si nic nepamatovala.

Promnula jsme si spánky a natáhla se přes postel pro mobil. Přišla mi zpráva od Stevena, kde mi sice neodvětil ani slovo na můj velký monolog o novém sousedovi, ale jen napsal, že se chce ráno sejít a promluvit si, než bude škola.

Stále rozespalá jsem naťukala odpověď, abych věděla, kdy se chce sejít. Téměř okamžitě mi odepsal.

STEVEN: Hned.

Zamračila jsem se. Teprve jsem se probudila, nemám náladu si jít takhle brzo ráno někam promluvit. Navzdory tomu jsem šla potichu po schodech, abych nikoho nevzbudila a otevřela dveře, ve kterých už vyčkával Steven.

To, co jsem ale viděla před sebou, nebyl Steven.

Jeho obrovské kruhy vjímající se pod zarudlýma očima byli nepřehlédnutelné. I přes to se donutil zkřivit ústa do zkomoleného úsměvu.

Popadla jsem ho a okamžitě obejmula.

,,Stevene, co se ti to probůh stalo?" vzala jsem ho za ruku, aby šel dovnitř a zavřela domovní dveře.

,,Abbie, já-já, musím ti ně-něco ř-říct." Steven na mě vydešeně pohlédl.

,,Stalo se něco tvému tátovi?" zeptala jsem se, ačkoliv to nebyla zrovna chytrá otázka.

Celá naše parta věděla, že Steven svého otce z celého srdce nesnáší, protože jelikož od nich jeho mamka odešla, jeho táta ho začal vnímat jako tu největší zátěž svého života. Opíjel se a vracel se domu pozdě v noci, přičemž nechal celou práci v domě na Stevenovi.

Pamatuji si, jak jsem jednou byla u něj doma, a jeho oplzlej otec se mnou flirtoval. Jeho obscénní narážky ještě více přidávali na mém znechucení.

,,Ne, týká se to mě. A-a já dlouho přemýšlel, jestli je to pravda, a-a vlastně jsem to nikomu nechtěl říkat, ale včera jsem se kvůli tomu pohádal s tátou, a-a už o tom nemůž-"

,,Stevene, to bude dobrý. Jen mi řekni o co tu jde."

,,Víš Ab-bie, já..." koktal a já mu jemně stiskla ruku.

,,Já jsem...jsem ehh..."

,,Co jsi?"

,,Líbí se mi kluci, Abbie." Chvíli jsem na něj jen mlčky hleděla a o krok ustoupila.

,,A co na to říkal táta?"

,,Ještě o tom neví, ale včera v noci přišel znovu s flaškou v ruce a začal mi nadávat, proč ještě nemám holku, a že jsem ostuda téhle rodiny, a že jestli se ze mě stane někdy buzerant, tak mi to spočítá." popotáhnul si a podíval se na mě skleněnýma očima.

,,Neboj Stevene, už ti je přece osmnáct, a já ti slibuji, že si co nejdříve najdeš svůj vlastní byt, a nadobro se zřekneš svého otce. Navíc, mě to nevadí, pro mě si pořád ten nejlepší kamarád."

Steven se na mě podíval a po tváři se mu rozlil upřímný úsměv. Přišel blíž ke mě a pevně mě objal.

,,Mám tě rád, Abbie."

,,Já tebe taky Stevene."

,,Jak si myslíš, že to vezmou ostatní?" zeptal se, když jsem se od něj odtáhla.

,,Úplně stejně jako já zlato, nemusíš se bát. Zůstaneš na snídani?"

,,Jo, jestli to nevadí." Odpověděl stydlivě Steven.

,,Dobré rááááno." řekla Molly, která mezitím za námi přišla, a hlasitě zívla. Zářivě se podívala na Stevena a pozdravila se s ním.

Na rychlo jsem udělala míchaná vajíčka s toasty, přičemž mezitím se k nám připojil i Nick, který si taky neodpustil hlasité zívnutí. Táta už byl dávno v práci, tudíž jsem téměř vždycky dělala snídani pro zbytek rodiny já.

Nick a Molly už byli na Stevenovi příchody po ránu zvyklí, jelikož se často snažil opustit dům co nejrychleji, aby se náhodou nepotkal s tátou, který měl běžně kocovinu.

Steven byl ale hodně choulostivý a nesmělý, a proto se vždy několikrát zeptal, jestli náhodou nejde nevhod, či jestlipak nám to nevadí.

,,Už se ti Abbie zmínila o našem novém sousedovi?" zeptala se Molly Stevena s plnou pusou.

,,Ano, něco málo mi o něm psala."

,,Je fakt moc pěkný, sice vypadá trochu jako děvkař, ale je moc milý."

,,No tak Molly, to se neříká. A radši si pospěš, abys stihla s Nickem školu."

,,Ty to nevíš? Prescottovi se nabídli, že nás dneska všechny vezmou, včetně tebe a Jacoba." Řekl nadšeně Nick.

,,A-aha. No...já stejně půjdu do školy se Stevenem, takže je to jedno." Představa, že bych opravdu před školou vyšla z auta s někým, jako je Jacob, byla téměř nereálná. Normálně na sebe před školou čekáme jako celá parta, a já myslím, že kdyby mě například Emma spatřila, jak vycházím z auta s nějakým potetovaným vysokým klukem, asi by jí z toho spadla brada.

Když už jsme dojedli, popadla jsem tašku a byli jsme se Stevenem připraveni vyrazit.

Doprovodila jsem Molly s Nickem k sousedovým dveřím a zazvonila.

,,Abbie, tak už jste připraveni. Jen chvilku ještě počkejte, Jacob je ještě ve sprše, ale hned poté vás tam odveze." Řekl a pokynul nám, abychom šli dovnitř.

,,To je v pořádku, já půjdu do školy s kamarádem, ale budu moc vděčná, kdyby Jacob vzal alespoň Molly a Nicka." řekla jsme, mezitím co mí sourozenci už byli uvnitř domu.

,,Ach...to vůbec nevadí. No nic, já už budu muset jít do práce, tak pozdravil ode mě tátu, Abbie."

,,Jasně, budu. Jo a Molly, jestli se ti povede dostat z tý matiky za jedna, udělám vám večer ty palačinky." Molly se usmála a pak mírně vykulila oči.

Sledovala jsem její pohled a potkala se s očima Jacoba. Stál u schodů jenom v ručníku a jeho černé jemně vlnité vlasy byly ještě stále mokré.

___________________
⭐️ Danielle ⭐️