34. Kapitola

4.2K 193 9
                                    

Písnička: Caroline
——————————————————
Abbie:

Jakmile jsme vyšli z budovy, do tváře nás udeřil studený vítr, který nám koneckonců pročechral i vlasy.

Byly jsme všechny teple oblečené, a každá z nás si to kráčela stejným směrem.

Cestou jsme nemluvili, jen jsme párkrát uslyšeli od té druhé nějakou nevrlou poznámku na počasí.

Netrvalo to dlouho, a byly jsme přede dveřmi naší oblíbené kavárny.

Tahle kavárna především sloužila pro studenty, jelikož otvírala velmi brzo, a uvnitř se nacházeli velké stoly, aby si studenti měli kam odložit papíry a knihy.

Vešli jsme a k našemu překvapení tu moc lidí dneska ráno nebylo.

Každá jsme si objednali u obsluhy kafe a šli jsme si mezitím sednout do jednoho z větších stolů nahoře ve druhém patře.

Bylo to tam více utulné a moc lidí tam nezavítalo, protože tam nebylo tak dobře světlo jako v prvním patře.

,,Takže...kdo chce začít?" zeptala se Ema

Když všichni mlčeli, rozhodla jsem se, že začnu já.

,,No první věc, co bychom si pro příště mohli zapamatovat je, že bychom se neměli na vecirku od sebe tak rychle odtrhnout. Potom to dopadá takhle. "

,,No...z mého pohledu to vypadalo asi takhle:" začala Ema a ihned pokračovala.

,,Skroro celý večer jsem se bavila s Tylerem. Nic se mezi námi nestalo, jen jsme si povídali a smáli se spolu. Potom jsem už chtěla jít domů, a napsat vám, že jdu na kolej, ale nemohla jsem najít mobil. Takže to skočilo tak, že jsme s Tylerem hledali můj mobil skoro v každém pokoji, chystali záchvaty smíchu, protože jsme asi třikrát vyrušili lidi při sexu a pak, když jsem mobil našla, tak jsem byla tak unavená, že jsem se rozhodla jít konečně na kolej, kde jsem našla vás dvě." Řekla nám Emma a pokývla na mě a na Jasmin.

Najednou k nám přišel mladík a držel tác s hrníčky plný kafe. Poděkovali jsme jenže ten mladej kluk měl na tom táci ještě talířek, ve kterým byly malinké dortíčky.

Ten nám dal taky na stůl a dodal, že je to na účet podniku a ať so necháme chutnat. Koukl přitom na sklíčenou Yen a odešel.

Ta si dortíček vzala jako první a usrkávala si přitom kafe. Už vypadala mnohem líp, ale pořád na ni byl vidět smutek a to že se trápí.

,,No.." začala Jasmin.

,,To já jsem dlouhou dobu tancovala s Jacem. Potom k nám přišel Brandon a zeptal se, kde je Abbie a mě napadlou, že bych te vlastně taky mohla jít hledat, protože už jsme chtěla jít na kolej. Jenže Jace mě našel a přemluvil mě, abych tady zůstala. Šli jsme se napít k baru a povídali jsme si, ale tím to končí. Pak už jsme šli jen na kolej pěšky, jenže když jsme vešli do pokoje Abbie, tak jsem ji uviděla ležet vedle Brandona na její posteli, zatímco se tam spolu objímali ve spánku." dořekla Jasmin a podívala se na mě takovým způsobem, že požaduje vysvětlení.

Věděla, jsem, že jim to musím všechno vysvětlit, ale bylo too tolik. Ani já to nepochopila...ale zase jsem věděla, že už jim nechci lhát.

,,No...já jsme s Yen byla u stolu s Jacobem a jeho partou. Hráli jsme pravda nebo úkol. Po nějaké době Yen dostala úkol, aby strávila s Kwanem 15 minut v pokoji. Zůstala jsem tam sama, a nějakým způsobem se jim povedlo mě opít. Jacob toho měl nějak dost, takže je zastavil a vzal mě sebou, abych vystřízlivěla. Jenže pak na mě začal řvát, a já se rozplakala. No a potom...byla jsem opilá a celá úplakaná, takže jsem nevnímala skoro nic kolem sebe. A...políbila jsem ho. Jacoba. Jenže po nějaké chvíli mi došlo, že tohle mi nemůžeme, takže jsem ho zastavila. Odešel naštvaně z pokoje, a tak jsem ho zkoušela najít. Jenže pak jsem potkala Brandona, a ten mě odvezl na kolej. Nechtela jsem být sama v pokoji. Koukli jsme se společně na film...no a najednou jsme usnula na té samé posteli. Sama ani nevím, jak jsem něco takového mohla dopustit. Brandon odešel brzy ráno, těsně předtím než přišla Jasmin." Dořekla jsem a napila se Kafe.

Jasmin, Yen a Emma se snažili vstřebat mé informace, ale nevypadali, že by mě za to soudili.

Podívali jsme se na Yen a čekali, jestli nám něco poví.

,,Nevím, jestli o tom chci mluvit." řekla slabým hlasem Yen.

,,Budeš se cítit lépe, opravdu." řekla Em a stiskla její dlaň v její.

Yen polkla a její oči se setkali s mými.

,,Dobře...když jsem byla sama s Kwanem, tak..jsme se líbali. Bylo to...krásné. Jenže když už jsme se chystali jít spát, Kwan řekl že se hned vrátí, jen musí někam jít. Jenže už se nevrátil. Čekala jsem na něj v pokoji, ale už nepřišel. Když jsem vyšla z pokoje, tak jsem potkala Samanthu. Zrovna vycházela z pokoje a upravovala si podprsenku. A v tu chvíli z toho stejného pokoje vyšel i Kwan. On se s ní.." Yen to nevydržela, rozplakala se a pomalu už ji nešlo přes ty slzy rozumět.

,,Šla jsem na kolej....sama...ztratila jsem se, takže...přišla až ráno." zaslechla jsem mezi jejími vzlyky, které Yen nemohla nijak zastavit.

Chtělo se mi z toho taky brečet. Jak to mohl Kwan udělat? Vždyť byl kvůli ni na večírku tak šťastnej.

Všichni jsme se Yen snažili jakkoliv utěšit, i přestože to nebylo zrovna lehké.

Já jsem si v tu chvíli uvědomila, že možná takový nemusí být jen Kwan. Možná jsem udělala dobře, že jsem od sebe odstrkla Jacoba. Možná jsem udělala chybu, když jsem si k sobě připustila Brandona.

Možná se nedá nikomu z nich věřit. Nikomu.
———————-
Danielle 🌷

𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧  [DOKONČENO]Where stories live. Discover now