𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 [DOKONČENO]

32. Kapitola

Písnička: No more love
——————————————————
Abbie:

Vzbudila jsem se někdy o druhé ráno. Jakmile si mokro oči zvykli na tmu, zaregistrovala jsem, že nějaké věci jsou na jiném místě, než když jsem usnula.

Nikdo ale v pokoji nebyl. Asi všichni zůstali na tom večírku...

Trochu mi to ale nadávalo smysl. Proč by tam třeba zůstávala Yen, která na ten večírek šla spíše z toho důvodu, že jsme tam šli my. Nebo i Jasmin. A ani u Emmy mi to nějak nesedí.

Pak mi ale došlo, že jsem zahlídla Emmu vybavovat se s Tylerem.

Vypadalo to, že si hodně rozumí, ačkoliv jejich první rozhovor nebyl zrovna moc pozitivní.

Tyler se mi na pohled nezdál tak špatný, až na ten incident s Emmou.

Na večírku jsem ho zahlédla snad jen třikrát.

Jednou, když seděl u baru sám a popíjel rum.

Podruhé to bylo s Jasmin...

A po třetí jsem o viděla vybavovat se s Brandonem na parketu.

...počkat...Brandon?!


Škubla jsem sebou, jakmile jsem si vzpoměla na to, jak jsem s Brandonem sledovali včera ten film. Upřímně jsem ho pozvala k nám do pokoje jenom proto, že jsem se s nim opravdu chtěla trochu sblížit.

Měla jsem pocit, že mu to i trochu dlužím, protože jsem mu lhala, a to se ani moc neznáme.

Pak jsem si vybavila, jak jsem mu nabídla ať si klidně lehne vedle mě na postel.

Přišlo mi to v tu chvíli takový spíše slušný, nijak jsem to neřešila. Jenže když se ke mě opravdu přiblížil, a já cítila jeho paže a boky, přestala jsem najednou vnímat ten film tak upřeně.

V jednu chvíli jsem se na něj podívala. Naštěstí si toho nevšiml...

Přihlížela jsem si jeho poměrně delší vlasy, jeho ostré rysy a jeho tváře, který byly oproti jeho obličeji možná až moc velké, a dělali mu tak kulatější hlavu. Jeho dlouhé tmavě řasy. Líbili se mi jeho oči. Byly hodně stvětle hnědé, dokonce bych i řekla, že jsem tak viděla i oranžový odstín, jenže Brandon měl poměrně velké oči, takže to nakonec působilo, že kdykoliv se na něj byť jen na moment podíváte, máte pocit jakoby jste spadli do černočerné tmy.

Každopádně...zpět do reality.

Počítám s tím, že Brandon asi usnul tady. S tím jsem až takový problém neměla. I když je to poprvé, co spím vedle kluka...

Najednou, když jsem se ale otočila, uvědomila jsem si jak je blízko.

Setsakramencky blízko!

Doslova mě jeho ruka objímala!

....ale proč jsem si toho nevšimla, to opravdu netuším...

Nemohla jsem si pomoct, moje první reakce byla taková, že jsem se usmála.

Já vím, hloupost. Jenže to, že jsem viděla Brandona dělat takovéhle gesto mi přišlo trochu roztomilé. Nemohla jsem si ho nikdy takhle představit, jak objímá holku ve spánku...

Každopádně...ta druhá reakce byla, že jsem sebou znovu škubla.

Bohužel tohle škubnutí už ho probudilo. Otevřel svoje oči a já už nestihla předstírat, že spím.

Jakmile i on uviděl, kam jeho ruka směřuje, ještě víc svoje velké oči otevřel, a ruku ode mě okamžitě dal pryč, takovým způsobem, jakoby se už jen dotykem se mnou mohl popálit.

Všiml si, že jsem vzhůru a že ho pozoruju.

,,Promiň...nechtěl jsem, já.."

,,To je v pohodě, nic se nedě..."

Nestihla jsem to ani doříct, a Brandon se už chtěl zvedat z postele. Zamračila jsem se.

Neměla bych teď být spokojená? Budu mít celou postel pro sebe. Možná se mo bude spát líp.

Jenže jsem nebyla. Znáte někdy, takový ten pocit, že večer něco vnímáte trochu jinak než pak ráno?

Já jo.

Ani jsem nad tím nepřemýšlela a zastavila Brandona ještě před tím, než se vůbec chtěl posadit.

Leželi jsem čelem k sobě. Byla na něm vidět únava a nervozita.

,,Počkej, to nemusíš.." řekla jsem a chtěla překračovat. Jenže jsme si uvědomila, že nemám žádné důvody, co mu doložit aby tady zůstal.

Takže jsem jen na něj dal koukala a větu už nedokončila.

Brandon to pochopil tak, jak jsem chtěla. Lehl si zpátky, ale jeho ruka zůstala na svém místě.

,,Promiň za to objetí. Obvykle to nedělám cizím lidem." zašeptal.

Trochu mě popichlo, jak řekl cizím lidem. Já vím, že si nejsme nijak blízcí...vlastně spolu nemáme nic společného, ale nebyl tohle právě ten důvod proč přestat být cizí a trochu se poznat?

Už mě štvalo a unavovalo, že mě bere Brandon jako cizí holku.

To oslovení se mi tak hnusilo, ze jsem udělala tu poslední věc, co mohla být podle mnoho lidí vhodná.

,,To nevadí..." řekla jsem a v tu chvíli jsem se k němu pritiskla trochu víc, dala si hlavu na jeho hrudník a svoji ruku položila na jeho horní část břicha.

Líbil se mi ten pocit když jsem najednou ucítila, jak se mu zrychlil dech a jak jsem mohla slyšet tlukot jeho srdce.

A pro ten moment, jsem ucítila, jak se moje já na moment změnilo. Bohužel ten moment byl až moc krátký, protože jsem za pravidelného tlukotu a zvedání jeho hrudníku za pár chvil usnula.
————————
Danielle 🥀