Odkaz osudu

Prolog

Jaro. Co je vlastně jaro? Pro mnoho lidí je to pouze nepodstatné roční období plné dešťů, bláta a množícího se hmyzu. Co ale může znamenat pro někoho, kdo celou zimu doufá, že nedojdou zásoby jídla? Pro někoho, kdo jen stěží přežívá kruté mrazy. Kdo čeká jenom na to, až vyjde slunce.

Co mohou tyto vlhké a špinavé měsíce znamenat pro obyvatele nehostinných končin, kde je důležité každé pšeničné zrnko?

Stále vám to nedochází? Odpověď je zcela prostá:

Všechno...

I do malé lovecké osady, skryté ve stínu bájemi opředeného pohoří, konečně dorazilo dlouho očekávané jaro. Po několika měsících, kdy nikdo nevyšel z domu, pokud nemusel, byl smích hrajících si dětí tím nejkrásnějším zvukem na světě. Desítky dětí dováděly v kalužích plných bláta a vody, ale žádný z rodičů neměl to srdce jim něco zakazovat. Raději jen s úsměvem na rtech sledovali svoje potomky, nastavovali tváře tolik očekávanému slunci a děkovali svým bohům za jejich životy. 

Jaro však nebylo jenom o hrách a smíchu dětí. K tomuto období patřila též spousta těžké práce. Zemědělci opouštěli své domy, aby strávili celé dny na farmě za vsí. Lovci naopak zůstávali dlouho do noci v lesích dohlížením na stáda zvěře. Všichni pracovali. Děti se již od útlého věku učily dovednostem potřebným k přežití. A proč vlastně? Z jediného důvodu...

Aby přežili další zimu.

Ano, zima byla v těchto místech krutá. Jinde se mluvilo o nádherných závějích, ve kterých si mohly hrát i ty nejmenší děti, tady ale sníh nebyl. Ani nejstarší obyvatelé osady nepamatovali na zimu, kdy by napadl sníh. Jenom mráz. Mráz a smrt. I přesto tu však lidé zůstávali.

Zdejší obyvatelé si na zdejší podmínky dávno přivykli a nikdy nezatoužili po lepším místě k životu. Toto nehostinné místo mělo totiž jednu velkou výhodu. Nikdo neznámý se neodvážil vstoupit tak hluboko do lesa a pokud ano, nikdy si netroufl přiblížit se do blízkosti vesnice. Důvodem byly legendy, které se vyprávěly o zdejší vrchovině. Příběhy, které již hodnou dobu držely obyvatele hor v bezpečí před okolním světem.

Jenže ani příběhy o bájných tvorech nemohly chránit zdejší lid navždy...