Odkaz osudu

Jasná volba

„Kryj se druhou rukou." Jeffova slova se k ní dostala ve stejný okamžik, jako čepel jeho dlouhého nože. Tara jen na poslední chvíli odrazila jeho útok pravou rukou. Nůž v pravé ruce jí připadal nepřirozeně stejně tak, jak musel Jeffovi připadat její pohyb. Nebyla zvyklá používat pravou ruku na cokoliv. Nejspíš by ji nepoužila ani na otevírání dveří, kdyby to nebylo třeba. Věděla ale, že svoji hlavní levou ruku, svírající druhý nůž, bude každou chvíli potřebovat. Nemotorně odrazila další stopařův výpad a jak měla v plánu, vyrazila pravou rukou proti jeho, v tuto chvíli nechráněné hrudi. Líbila se jí představa, že může dělat dvě věci najednou. Když Jeff před několika dny přinesl pár loveckých nožů, každý do jedné ruky, nezaváhala ani na okamžik a hned si je půjčila. 

Když se Jeff rychlým pohybem vyhnul její ráně, okamžitě se po něm ohnala i druhou rukou, rána mířená kamsi do pravého boku ale moc úspěchu neměla. Stopař ji bez potíží chytil za zápěstí a prudkým pohybem s ní trhl dopředu. Než si uvědomila, co se vlastně děje, zaslechla své vlastní zalapání po dechu a pocítila silný náraz o tvrdou podlahu. Jen na jediný okamžik zavřela oči, když je ale opět otevřela, ležela na zemi s Jeffovým nožem u krku.

„Těžší než se zdá, hmm?" zazubil se a odtáhl zbraň, aby mohla vstát. „Není lehký, soustředit se na dvě zbraně najednou."

„To jo, po chvilce jsem netušila, která ruka je která." přiznala a pevně stiskla zbraně v rukou. Nemohla tvrdit, že ji tohle nebaví, ale i tak byla na zemi víc, než by si představovala.

„To není nic, na co by se nedalo zvyknout." ujistil ji klidně a otočil se k ohni, kde zrovna seděl Frikche. „Jsi na řadě. Znáš pravidla. Vítěz se jde najíst." zasmál se ještě jednou a rychle vyrazil k ohni, aby lovce vystřídal u velkého talíře s kusy masa. Tara se jen závistivě podívala za ním a snažila se ze všech sil nevnímat tu vůni a agresivní kručení v břiše.

„To ale není fér." protočila očima. „Nikdy to nevyhraju, když jste tady vy dva." otráveně zaúpěla a sledovala, jak se k ní blíží Frikche se svým dlouhým nožem. Na zadní části krku pocítila objevující se husí kůži.

„Pravidla jsou pravidla, Tar." pobaveně se ušklíbl směrem k Jeffovi, který tenhle systém střídání vymyslel. „Ale můžu tě nechat vyhrát." udělal několik kroků stranou a dostal se tím do pozice, která mu nejspíš vyhovovala. Tara se nehýbala, jen stála s noži v rukou a poslouchala jeho lehké kroky za svými zády. „Co na to říkáš?" slyšela, jak se k ní přibližuje, stále se ale ani o milimetr nepohla.

„Jo, a pak mi to budeš předhazovat do konce života co?" naklonila hlavu na stranu a vrhla po něm vražedným pohledem. „Tak to radši zůstanu hladem." Její pravá ruka proti němu hravě vyrazila, přestože jí bylo naprosto jasné, že tímhle způsobem nemá šanci někoho jako Frikche porazit. Jak mohla čekat, lovec bez sebemenších potíží strhl její ruku na stranu, zatímco si ji stále měřil tím svým pobaveným pohledem. „Nechceš s tím přestat?" štěkla po něm a ještě jednou proti němu poslala zbraň v levé ruce.

„A s čím jako?" i druhé rány se v pohodě zbavil a nezdálo se, že by ho její chabé pokusy nějak ovlivňovaly, až na to, že se nepochybně dobře bavil. „Ale jak myslíš..." pozvedl obočí a mírně povolil kolena. Byl to jen nepatrný pohyb, přesto jej ale Tara nečekala. Prudce o krok couvla a dál ho podezřívavě sledovala. 'Co plánuje?' Přivřela oči a přejela ho od hlavy až k patě. Sebemenší pohyb by z jeho strany mohl znamenat hrozbu. Pozorně sledovala, jak se Frikche pomalými krůčky posunoval doprava. Velmi dobře už věděla, že nejhorší chyba, co by teď mohla udělat, je spustit lovce jen na jediný okamžik z očí. Téměř bez mrknutí pozorovala jeho pravidelně se pohybující nohy, napjatá ramena a oči pevně upnuté na její vlastní zbraně. Tato chvíle byla jedna z těch, kdy ji lovec z Hory stále ještě děsil.