Message from unknow | Sterek

Chapter eleven

Strašně moc jsem se chtěl otočit. Konečně spatřit mého tajemného neznámého. Jeho tvář, rysy, oči, rty. Ale jakobych mě moje tělo nechtělo poslouchat. Nedokázal jsem se ani malinko pohnout. Mísilo se ve mě nespočet pocitů, které jsem nedokázal rozeznat. Krásných pocitů. Najednou jsem na svých bocích ucítil jeho ruce. Jelikož jsem to nečekal malinko jsem se lekl. Hned na to strach vystřídal pocit bezpečí. Bylo to zvláštní. Cítit se s člověk, kterého prakticky neznáte v bezpečí. Ale mě připadalo, jako bych ho znal celý život. Tok mých myšlenek přerušily jeho rty na mém krku. Ty teplé a měké obláčky. Slastí jsem zavřel oči. Bylo to něco nového. Vždycky jsem si myslel, že se mi líbí holky. Ale pane bože. Tohle bylo něco úžasného.

Pomalu jel svýmu rty víš a víš až k mé tváři kde se chvilku zastavil. Líbal mě na pravé líci a potom se zase vratil k mému krku. Ze začátku mi to bylo celkem líto,že nepokračoval dále po mém obličeji, ale jakmile jsem poznal co dělá, byl jsem slastí bez sebe. Těsně nad klíční kostí mi začal dělal znaménko. Znaménko, které říká, že jsem jenom jeho. Jen a jen jeho. Neodpustil jsem si slastné zavzdychání. Bylo to tak dokonalé. Cítil jsem, jak se usmál a tak jsem ještě jednou zavzdychal. Chtěl jsem, aby tenhle kouzelný okamžik nikdy neskončil. Aby trval navěky. Ale nakonec přestal a odtáhl se. Ten pocit prázdnoty. Jako bych mě bez něj byla jenom půlka. Ucítil jsem chladný závan zvenčí,čímž jsem poznal, že můj neznámí je pryč a já konečně otevřel oči.