Message from unknow | Sterek

Chapter thirty-four

Páni. Nic jiného se totiž říct nedá. Možná ještě wau. Derek dával jeden koš za druhým, že jsem je málem nestíhal počítat. Vždycky se potom na mě otočil a já tleskal jako pominutý. Pár lidí, sedících opodál na dalších lavičkách, se na mě v takovýchto okamžicích s nadzvednutým obočím podívali, ale upřímně mi byli u těch nejtemnějších místech mého těla. Smůla.

Zápas skončil jasnou výhrou pro Derekův tým. Všichni v týmech začali nějakým způsobem rozebírat hru. Výherní tým s nadšení křičel různé pokřiky a pro ještě větší zintenzivnění okamžiku se házela jedna high-five za druhou. Byl jsem tak šťastný, jako bych se sám hry účastnil a dal výherní koš. 

Jenže úplně jinak na tom byl druhý tým. Jen si všichni v hloučku něco říkali, se zamračenými grimasami v obličeji. Zajímalo by mě, jestli se povzbuzují a radí si, jak příště vyhrát a nebo jestli pomlouvají a hází chyby na ostatní. Nechci být nepříjemný, ale už jen to, jak velké klišé by to nebylo, jsme si jistý druhou možností. Zřejmě jsem o tom přemýšlel hodnou chvíli a u toho stále civěl na ně, jelikož když jsem se probral ze svého mini transu, zjistil jsem, že pár z nich se dívá mým směrem. Jejich pohledy nebyly zrovna nejveselejší a tak jsem radši odvrátil zrak. Po Derekově týmu už nebylo ani stopy. Nejspíš se šli převléct, pomyslel jsem si. S tou myšlenkou jsem si sebral mikinu a rozhodl se, že na Dereka počkám před šatnama.

,,Ale, ale..." ozvalo se kousek ode mě, tak jsem zastavil svou chůzi a otočil se za místem, odkud jsem hlas slyšel.

,,Nejsi ty ta Haleova nová děvka?" řekl posměšně jeden kluk z týmu, stále se škaredým úšklebkem. Jenže protentokrát v něm přibylo i pohrdání? Nevím, moc se v lidských emocích nevyznám... Ale cože? Jak mě právě nazval?

,,Cože?" zeptal jsem se zmateně. Ale to už kolem mě vytvořili menší kruh a já byl tak v pasti.

,,Neslyšels? No, tak já ti to zopakuju, ty kurvo." vyprskl znova ten samý, co předtím, tentokrát ale hlasitěji.

,,Hah, už se klepe strachy." ozvalo se z tlupy někde za mými zády. A upřímně, jsem snad necítil nic jiného, než strach. Modlil jsem se, aby přišel Derek a zachránil mě od těch blbců, jako nějaký princ na bílém koni. A nebo klidně i bez koně, toje fuk. Nebo klidně kdokoli. V tuhle chvíli mi to bylo vážně celkem jedno. Jo, jsem slabší povahy, ale přiznejme si, že když máte tolik svalové hmoty, asi jako chudokrevný ratlík a kolem vás jsou rozestoupeni samí namakanci, kteří se neostýchají dát ránu a je nad slunce jasné, že si s váma nechcou jen tak popovídat, nahnáno by měl každý.

,,Tak já se tě zeptám ještě jednou, tak dobře poslouchej, protože po třetí to opakovat nehodlám." přistoupil ke mě ještě o něco blíže. Byl asi o hlavu vyšší a tím pádem s podrobením autority neměl žádný problém. Jeho nechutný dech doléhal až k mému obličeji a smrad potu mě obklopoval ze všech stran. No fuj.

,, Jsi to ty ta Haleova nová děvka, že?" zeptal se mě znova a s tím pozvednutým obočím vypadal, že čeká nějakou odpověď.

,,Nejsem žádná děvka." řekl jsem se znatelným odporem, ale i strachem v hlase. Vcelku mě i překvapilo, že jsem vubec něco dokázal říct. Můj pohled stále zabodnut do země. Ve chvíli, kdy jsem dořekl těch pár slov, se všichni začali smát. Nechápal jsem je. Nemůžou se jít navážet do někoho přiměřeného jejich výšce a hmotnosti svalové hmoty? Nebo nejlépe do nikoho? Ne, oni zastaví mě. Prudce mě chytil za límec trika a tím mě donutil se mu podívat do očí. Tolik nenávisti a odporu. O co mu sakra jde? Ať už mě nechá na pokoji.

,,Ale jasně že jsi. Jsi k ničemu." vysmál se mi. Bylo mi opravdu špatně. Nejen z jejich posměšků a nadávek, bylo mi špatně ze sebe samého. To jsem opravdu tak hrozný? To jsem opravdu tak k ničemu? Jen kdybych věděl, že ještě neskončil...,,To si vážně myslíš, že se s tebou chce Derek držet za ručičky a ukazovat to všem na oči, zrovna s tebou?! To jsi vážně tak naivní? Jen čeká na správný okamžik, aby tě mohl přefiknout a potom tě odkopne, jako špinavou kurvu. Nikdo už nebude chtít použité zboží. Vždyt ani teď nemáš žádné kamarády a co teprve až se to dozví celá škola..." Zřejmě stále mluvil, ale já jsem ho už nevnímal. Měl jsem toho dost. Cítil jsem se na dně. Vždyť to co to říkal... Nezasloužím si Dereka, nehodím se k němu. Co když má v tom případě pravdu? Co když mě chce Derek celou dobu jen ponížit a užít si? Nejsem přece jenom opravdu, jen bezcenný odpad? Myslím, že tohle nezvládnu.

Úplně se mi zatmělo před očima. Poslední, co si matně pamatuju, je tvrdá zem a nemilosrdná rána do břicha. Ne-li víc.

Tak jo...
Baví vás ještě vůbec tenhle příběh?😅
A jestli jo, tak jste fakt dobří, protože mě by snad už omrzel...
Klasickou výmluvu rovnou přeskočím...
Omluvu, taky (jelikož melu pořád to samé dokola)...
A jen vám popřeju, ať si zbytečně nezkazíte známky, protože mně se to úspěšně daří 😥
Btw omlouvám se za chyby...

vote&comment