The love story about Marichat

Neuvěřitelná noc

Ze strany Kocoura (Adriena)
Když jsme dojedli, Alya se s námi rozloučila a já a Mari jsme zůstali opět sami. Nebo jsme si to alespoň mysleli... Rána z Marinettina mě přivedla na pochyby. ,,Co to bylo?!" vykřikl jsem rychle a zpozorněl (kočičí uši mód aktivován), Marinette hned odpověděla. ,,C-co bylo c-co?" zakoktala a nervózně se zasmála. Podle mě to slyšela taky. ,,Ta rána" odpověděl jsem bez zájmu a díval se po stropě. ,,O čem to mluvíš? Já nic neslyšela!". Něco tady nehrálo. ,,Půjdu se tam podívat" řekl jsem a zvedl se ze židle. ,,Ne!!" zrudla Mari, chytla mě za ruku a zasunula zpátky do židle. Princezna přede mnou něco skrývá, to je jisté. ,,Půjdu se tam podívat sama" řekla rázně a šla nahoru. Nic jsem nechápal. Věděl jsem že bych to neměl dělat, ale nemohl jsem si pomoci- šel jsem poslouchat ke dveřím. Přitiskl jsem ucho na dveře a zaposlouchal jsem se do jejího sladkého hlasu. Podezřele šeptala.
,,-buď tu prosím potichu. Kocour nesmí vědět, že jsi tu!" ozvalo se šeptání Marinette... Ke komu to mluví?! Že by milenec? Nee kdo by potřeboval víc když má mě- nejúžasnějšího a nejvíc hot přítele, co si kdo může přát... Lol, ego up. A navíc by mi to má princezna nikdy neudělala. Ale když ne to... Ke komu to mluví? Z mích myšlenek mě probudil mě až zvuk otáčejícího se malého podpatku Marinette a blížící se klapající zvuk... Vrací se!!! Rychle jsem seskočil ze schodů a zasedl do židle. Marinette otevřela padací dvířka svého pokoje. ,,Tak co?" zeptal jsem se a podezíravě si ji prohlížel. ,,Nic tam není. Asi to bylo venku. Pojď nahoru, chci ti něco ukázat" usmála se a rukou mně naznačila, že mám jít za ní. Vešli jsme do jejího uklizeného pokoje a já se stále podezřele rozhlížel. Hledal jsem... Nevěděl jsem co, ale hledal. ,,Chtěla jsem, aby to bylo překvapení na večer, ale potřebuji, aby mi s tím někdo pomohl" řekla Marinette a otevřela skříň. Z boku jsem do ní nahlížel, jako nějaké zvědavé kotě. Marinette vyndala ze skříně šicího panáka. Byla na něm kovová čelenka s kočičími oušky, černý obojek s rolničkou, černé triko s dlouhými rukávy a ještě nedošitá zelená sukně. Zíral jsem na to a Marinette se jen usmívala. Bylo to kočkovtiý... bylo to úžasný... bylo to prostě KOCOUROVITÝ. ,,T-to je" zakoktal jsem užasle a zhypnotizovaně. ,,Ehm, ehm... Jak jsem už řekla: mělo to být překvapení, ale potřebuji s tím pomoct. Tady mi to tu prosím podrž" řekla Marinette a ukázala na část nedošité sukně. Princezna šila, já jí pomáhal a zamilovaně ji přitom sledoval. Je moc šikovná, šije perfektně. A vypadala při tom tak roztomile, ale to ona vždycky. Zním, jako nějaká vlhká dvanáctka... Když bylo hotovo byl už večer a Marinette si to šla zkusit. Když přišla div mi nespadla čelist. Vypadalo to ještě líp než na panákovi. Byla fakt kouzelná. Jinak se to říct nedá. ,,Vypadáš úžasně, princezno" usmál jsme se a jemně ji chytl za bradu. ,,Děkuji. Však školkáček styl, znáš to, ty úchylná černá koule" řekla Marinette a zazubila se. Přitiskl jsem ji ke zdi a začali jsme se hladově líbat. A líbání rozhodně nebylo to největší co se ten večer (a noc) stalo. Bylo v tom něco mnohem víc.
Inteligence autorky: napsat k watermarku na obrázku "credit to", aby nemusela něco psát pod příběh, ale potom stejně píše tuhle kravinu, takže je to úplně šumák :D.