The love story about Marichat

Rána

Ze strany Marinette
Ráno jsem se probudila v posteli a nemohla zaregistrovat Kocoura. Promnula jsem si oči a všimla jsem si, že vedle mě leží rudá růže. "Pro princeznu ♡" přečetla jsem věnování a usmála jsem se. Komediant. Zřejmě už odešel. ,,Marinette snídaně je na stole!" ozvala se mamka, vešla do pokoje a já rychle schovala růži pod peřinu. ,,Hned tam budu mami!" řekla jsem mámě která si mě podezřele prohlížela. ,,Počkat ty jsi... nahá?!" řekla udiveně mamka a já zrudla. Co jsem jí měla říct?! Znáš Černého Kocoura, že mami? Jojo, ten superhrdina, spala jsem s ním, no problem? ,,V noci mi bylo teplo" zalhala jsem. Potom jsem se oblékla a nasnídala. Všechno bylo zase normální.
Uplynulo pár dní. Nemohla jsem si nevšimnout, že Lišaj dlouho nevyslal žádného akumu... Když jsem byla v pokoji povídala jsem si o tom s Tikki.... Zamyslela jsem se a řekla: ,,Něco tady nehraje".

Ze strany Adriena
,,Něco tady nehraje" řekl jsem na Plagga, který se jako vždy cpal camembertem a okolní svět ho nezajímal. ,,Kašli na to... vlastně máme tím pádem dovču! Nezaletíme si do jihu Afriky?" zeptal se Plagg. ,,To určitě... Potom se tu něco stane a Beruška na to bude úplně sama. A proč sakra chceš zrovna do jihu Afriky?!" zeptal jsem se nechápavě a zamyslel jsem se, jak vlastně kwami přemýšlí. ,,Jedna rodina tam dělá nejlepší camembert na světě!" řekl Plagg a zakousl se do camembertu. To jsem si mohl myslet. Zase přemýšlí na flákání a na jídlo. ,,Zajímalo by mě, jestli si i Beruška uvědomuje vážnost situace." zamyslel jsem se a díval se z okna.

Ze strany Marinette
,,Zajímalo by mě, jestli si Kocour uvědomuje vážnost situace" řekla jsem Tikki, která se na mě ustaraně koukala. ,,Snad ano... Lišaj může zaútočit kdykoli, musíme se mít vždy na pozoru a nepolevovat v ostražitosti" varovala Tikki a já se mezitím koukala z okna a přemýšlela co se asi může stát.

Ze strany Lišaje
,,Beruška a Černý Kocour už jistě něco tuší... Je nejvyšší čas..."

Ze strany Marinette
V pět hodin jsem se měla sejít s Alyou v kavárně. Když jsem tam došla Alya už tam byla. ,,Ahoj kočko! Tak co Kocour?" uculila se. ,,Psst Alyo, ne tak nahlas!!" sykla jsem a rozhlížela se, jestli nás někdo neslyšel. Doopravdy nestojím o to aby to někdo věděl. ,,Jinak ahoj" řekla jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem jí pozdrav neopětovala. ,,Všimla sis, že se poslední dobou neukázal žádný superpadouch a zároveň aji Beruška? Naposledy, když tu byla Vědátorka! Můj berublog potřebuje nějakou akci" zasténala Alya. Alya si vždycky všimne takových věcí... ,,Ano všimla... je to divné" řekla jsem zamyšleně. ,,Ale Kocour se ukazuje až až, nemyslíš?" ušklíbla se a měla radost z toho, že si ze mě zase může utahovat. ,,ALYOOOOO" zasténala jsem a bouchla hlavou o stůl. Alya se jen smála. Objednali jsme si cappuccino, popíjeli a povídali si dál. ,,Myslíš si, že Beruška žárlí?" zamyslela se nahlas Alya a já udělala tázavý pohled s pozvednutým obočím. ,,Však víš. Protože..." rozhlédla se a zašeptala ,,chodíš s Kocourem". ,,Určitě ne" odpověděla jsem s nezvladatelným pobavením v hlase. Já to vím na stoprocent. ,,Jak myslíš" řekla Alya a upila ze svého cappuccina. Takhle jsme tam pomalu upíjeli a povídali si až do šesti. Potom jsme se rozloučili a každá z nás šla svou cestou domů. Byla už poměrně tma. Moc toho slyšet nebylo, jen klapání mých bot. Nebo nejen mých? Za sebou jsem slyšela i jiné boty. Stále se přibližovaly... Zpanikařila jsem!! Zrychlila jsem, ale bylo to marné. Něco mě silou praštilo do hlavy a já upadla do bezvědomí...