Anatomie ženy

Hypnotizérka

Rozhlížel se okolo. Ačkoliv na sobě měl triko i kalhoty, připadal si jako nahý. Pohled mu ulpíval na jeho odraze v zrcadle, který mu vracel stejně nesvý pohled, jaký měl on sám.

Toto místo už znal. Suze tu chodívala trénovat tanec spolu s několika kamarádkami a on se na ni rád díval. Mělo jít o běžné veřejnosti přístupnou gymnastickou tělocvičnu, znalo ji však pouze málo lidí. Teď, v sedm hodin večer, už dávno po zavírací době, tu nebyla ani noha. Oba však věděli, že se tu stejně nikdy nezamyká.

Váhavě, téměř stydlivě se na blondýnku díval. Na rozdíl od něj jí v šedivých očích zářila jiskra. Pramínky vlasů kolem její hlavy mu připomínaly Medusiny hady a v kontrastu s tím vlásky, které se z nich uvolnily, jí v umělém světle vytvářely téměř svatozář. Stáhla si černou mikinu a hodila ji vedle sebe na zem, takže zůstala pouze ve vytahaném triku barvy letního nebe.

„No..." začal váhavě, „možná... se na to vykašleme, zas tak dobrý plán to není a ty prachy tolik nepotře-" snažil se stáhnout zpátky, když jej začínal přemáhat pocit trapnosti.

Bouřkovými mračny jejích očí se zaleskl blesk, když se k němu přitiskla a chytila jej za límec trička tak, že ho začal škrtit. „Během tý hodiny, kterou vím, že chceš být jako ženská, jsem ti vymyslela skvělý plán výuky, který z tebe udělá tak nevinnou pannu, že si mademoiselle Duval ještě ráda připlatí jenom za to, aby si místo obrazů mohla na zeď přilepit tebe. Pokud tedy odmítneš, pak kašlu na roznášení pošty, což je má aktuální práce, a jdu tyto služby nabízet mužský části pařížské LGBT komunity. Rozumíme si?" zašeptala mu do tváře.

Nasucho polkl a odstrčil ji od sebe. Ačkoliv se klouzal v moři pochybování, přikývl. Suze nadšená pro nějakou věc byla nebezpečná a on to nehodlal riskovat. „Dobře, dobře. Nic jsem neřekl," bránil se s nervózním úsměvem.

Spokojeně kývla, poté se postavila naproti němu, bokem k velkému zrcadlu. „Postav se mi naproti přesně tak, jak stojím já."

Napodobil její kotníky u sebe a volně spuštěné ruce. Na bosých chodidlech cítil tenkou vrstvičku prachu na podlaze. Upíral na ni dlouhý pohled.

S její dokonalou sportovní postavou, středně velkými prsy a oblými boky, kudrnatou kšticí po lopatky, mírně sešikmenýma tmavýma očima a plnými rty působila jako Afrodita, ztělesnění ženskosti. Když slýchal názor, že na lesbičkách je vždy alespoň nějaký projev mužského vzhledu či jednání, měl sto chutí Suzanne popadnout a ukázat ji všem. Bývaly doby, kdy ho fakt, že u ní jako muž nemá vůbec žádnou šanci, zraňovaly. Teď však za to byl spíše rád.

Obešla jej, aby ho viděla ze všech stran. „Pojďme trochu přemýšlet," broukla. „Co z tebe dělá muže?"

Jean si odfrkl. „Třeba fakt, že jsem se narodil s něčím mezi nohama navíc?"

Zasmála se. „Pak by mě zajímalo, jak vysvětlíš většinu mtf transsexuálů," utrousila.

Založil ruce na prsou, ale okamžitě cítil, jak se mu k předloktí přitiskly její dlaně.

„Tlapky dolů," napomenula jej tlumeným hlasem. „Zrovna teď stojíš jako typický chlap. Narovnej se." Jemným gestem mu zatlačila ramena dozadu. „Teď zavři oči. Velkou část ženskosti představují dlouhý vlasy. Ty tvý sice jsou delší, ale ne dost. Představ si, že ti jejich clona padá až k pasu. Představ si, jak tě tíží." Ucítil její prst pod svou bradou.

„Jemně zakloň hlavu, nechceš, aby ani jeden z těch krásných dlouhých vlasů zůstal přilepen na zádech. Všechny musí spadat dolů jako vodopád." Sledovala, jak se jeho výraz ve tváři mění. Ačkoliv měl výrazné lícní kosti i čelist, jeho zasněná zavřená víčka a pootevřené rty působily jako z jiného těla.

„Prohni záda jako kočka, soustřeď se na jejich křivku s vodopádem tvých dlouhých, hebkých vlasů. Polož si prsty pravý dlaně na pravou klíční kost, levou ruku nech volně. A teď..."

Jemně mu přitiskla ukazováček na čelo a směrem dolů jím obtahovala linii jeho nosu, rtů, krku, hrudní kosti a břicha a zastavila se těsně nad okrajem jeho kalhot. „Víš, že tato póza k mužskýmu tělu nepatří. Představ si svý prsa, štíhlý pas, boky. Představ si, že v tvý levý ruce držíš květinu a do tvýho těla se zepředu opírá příjemně hřejivý sluneční světlo. Chvilku tak zůstaň a nemysli na nic jiného," pronesla hebce a poodstoupila několik kroků od něj. Ačkoliv ona viděla mužskou postavu, ostře řezanou a šlachovitou, bylo v tom něco něžného. Vlastně bylo nesmírně jednoduché představit si místo něj vizi, již mu vštípila.

Nadechla se. „Tak jo, Jeane. Pro dnešek asi konec."

Překvapeně se narovnal a uhladil si triko. Připadal si... jinak. Zvláštně.

Hodila mu jeho bundu a sebrala svou mikinu ze země. Poté přešla k vypínačům.

„Suze... ty jsi někdy pracovala i jako hypnotizérka?" zeptal se jí jeho ozvěnou zkreslený hlas.

Zasmála se a zhasla mu. „Polez, prosím tebe. Zítra v sedm pokračování?"