Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter two - Kdo jsi?

Musím se probudit. Probuď se! Probuď se! Pro - buď se! Křičelo na mě moje podvědomí. Hluboce jsem se nadechla a s křikem jsem se posadila. Celé mé tělo bylo zpocené a hruď se mi zběsile zvedala. Takhle to bylo už těch několik dní, co jsem v Moskvě. Sny byli horší a samozřejmě hlavní roli tam hrál nikdo jiný než Zach. Za těch několik dní, jsem v hledání moc nepokročila. Hledala jsem na ulicích Temné, kteří by mě odvedli za ní. Horší však bylo, že jsem žádného nenašla. Byli někde kde já ne. Tedy dokud jsem to nezjistila. Je tu mnoho nočních barů, barů, ve kterých může být plno lidí i plno upírů. Pro Temný jako stvořené. Podívala jsem se na hodiny květinového vzoru, které byli naproti mě. Bylo teprve pět ráno. Unaveně jsem si povzdechla a nechala své záda spadnout zpět na trochu tvrdší matraci. Nechystala jsem se znovu usnout. Jen jsem se dívala na žlutý strop, který už nebyl tak jasně žlutý jako kdysi. Přemýšlela jsem, jak se asi mají moji přátelé, kteří byli několik tisíc kilometrů ode mě. Dokonce jsem myslela na Adriana. Hodně mi pomohl a jako jediný mě pochopil, i když věděl, že o mě musí bojovat. Taky jsem přemýšlela nad tím, jestli se mi staral o Lorda. Pořád jsem měla před očima naštvanou a zrazenou Freyu. Nechtěla jsem ji ublížit, ale kdyby šel někdo se mnou, nesnesla bych, že bych přišla o někoho dalšího. Už ta jsem měla v srdci velkou díru.

„Tyhle si vezmu," řekla jsem prodavačce a položila jí na pult šaty, které jsem potřebovala, abych se dostala do nočního klubu. Prodavačka si mě prohlédla a pak pokrčila jedno obočí. Nedivím se jí, kdyby přede mnou stálo moje já, taky bych se takhle dívala. Byla jsem ve volném, šedém tričku, černých džínách a ve svetru s různými odstíny modré. Na pultu ležely černé šaty s krajkovými zády. Prodavačka se už nadechovala, že něco řekne, ale já ji předběhla s tím, že jsem ji ukázala jednu z kreditních karet, které mi dal Adrian. Žena se jemně usmála a kredit kartu si převzala. Poté mi ji vrátila a předala mi nové šaty. Teď už jen zbývá, abych se dostala do klubu. Musela jsem něco najít, jen abych měla jistotu, že jsem na správné cestě.

Po pořádné koupeli a zkulturnění jsem se na sebe dívala v úžasu do zrcadla. Vždycky mě překvapovalo, co dokáže pořádná koupel a vše možné. Kruhy pod očima jsem si zakryla Make-Upem, který byl vždy můj věrný pomocník. Stála jsem před zrcadlem v pokoji jen v ručníku a dívala se na sebe. Mokré vlasy mi padaly v malých vlnkách podél zad. Pozorovala jsem své vlasy, dokud mě nenapadla šílená věc. Potřebovala jsem změnu a vlasy jsem měla už do půli zad. Šla jsem ke svému batohu a z něj jsem vytáhla nůžky. Se zadrženým dechem jsem dala vlasy mezi nůžky a s výdechem jsem začala stříhat. Kusy mých vlasů padali k zemi a hlavou se mi šířili vzpomínky. Když jsem s ním jela na akademii tak vždy, když jsem usnula, hodil pře ze mě kabát. Nebo když jsem ho oživila. Nikdy jsem nevěděla, že bych tohle dokázala, ale on mi věřil. Milovala jsem ho celým svým srdcem a teď se ho snažím najít, abych splnila náš slib. Znovu jsem se podívala na své vlasy. Už nebyli do půli zad, ale jen po lopatky. Nebyla to zase taková změna, ale mně to stačilo. Otočila jsem se zády k zrcadlu a šla si obléct šaty. Když jsem byla hotová, podívala jsem se na sebe na posledy do zrcadla. Černé šaty, černé lodičky na vysokém podpatku a černé psaníčko, kde jsem měla kreditní kartu nějaké peníze změněné na rubly. (Kdyby někdo nevěděl rubl je měna v penězích v Rusku) Vlasy jsem měla v jednoduchém účesu. Falešně jsem se usmála na sebe do zrcadla a odešla ze svého pokoje.

Night Club Almod ukazovala velká osvětlená tabule. Chvíli jsem bloudila, ale pak jsem to našla díky tomu, že jsem pronásledovala nějaké mladé holky. Podívala jsem se po tabuli, kde stál mohutný chlap v podobě ochranky. Postavila jsem se do řady, která nebyla ani nijak dlouhá a tak jsem se po chvíli dostala na řadu. Chlápek byl asi o dvě hlavy vyšší než já a svalů měl taky mnohem víc. Dokonce jsem se bála, že to těsné triko každou chvíli praskne. „Показать документы," řekl něco, čemu jsem nerozuměla ani slovo. (Překlad: Ukaž doklady.) Jen jsem pokrčila rameny a zavrtěla hlavou, aby pochopil, že mu nerozumí. On s povzdechem udělal do vzduchu malý obdélníček a mě došlo, že chtěl vidět doklady. Z psaníčka jsem vytáhla svojí falešnou občanku. Přeci jen mi ještě nebylo jedna dvacet. On se na mě podíval, ale pak zakroutil hlavou a občanku mi vrátil. Nechápavě jsem se na něj podívala a on si zase povzdechl. Zvedl trochu hlavu a podíval se do řady za mnou. „Кто-нибудь может говорить по-английски?" zakřičel do davu za mnou. (Překlad: Umí někdo anglicky?) Nevěděla jsem, co řekl a tak jsem se jen otočila. Najednou někdo zvedl ruku a šel k nám. Po chvíli jsem viděla růžovou hlavu a tak jsem si uvědomila, že je to dívka. Chlápek ji něco řekl a podíval se na mě. „ Ukázala si mu falešnou občanku. Jde poznat, že ti nebylo jedna dvacet. Ale neboj se, tady můžeš do klubů už od osmnácti a to ti bylo, takže mu můžeš ukázat pravou," vysvětlila mi dívka a když jsem se na ní děkovně usmála, odešla zpět na své místo v řadě. S omluvným úsměvem jsem podala Chlápkovi pravou občanku a on už mě pustil dovnitř. Ihned jak jsem vstoupila, udeřila mě do nosu vůně cigaret, drahých parfémů a alkoholu. Hlasitá elektronická hudba a blikající světla, pod kterými tancovali lidi namačkaný na sebe. Kroutili různě boky a všem bylo jedno, že se mačkají na někoho cizího. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a šla dál. Sedla jsem si do jednoho boxu, ve kterém jsem měla krásný výhled na celý klub. Rozhlížela jsem se okolo a hledala něco podezřelého, tedy dokud mi nezastínil prostor číšník. Rychle jsem otevřela lístek a ukázala dvakrát na ruské písmo a on jen přikývl a odešel. Ani nevím, co jsem si objednala, jen jsem ukázala, aby se nemusel obtěžovat mluvením na někoho, kdo neumí ani slovo rusky. Po chvíli se vrátil a přede mě položil misku s něčím červeným a skleničku, ve které byla zřejmě Whisky. Číšník odešel a já se podívala na tu misku. Když jsem si přičichla, zjistila jsem, že to je Boršč. Nikdy jsem ho nejedla, jen vím, že to je z řepy. Vzala jsem lžičku a pomalu jsem si ji dala do úst i s růžovočervenou vodou. Když se to dotklo mých chuťových pohárků, zastavila jsem se v pohybu. Nebylo to tak zlé, ale rozhodně si to už víckrát neobjednám. Pomalu jsem jedla lžičku po lžičce a dívala jsem se všude okolo. Když jsem měla snězeno a vypito seděla jsem tam další hodinu, ale pořád nic jsem neviděla. Třeba tu Temní dnes nebyli. Vytáhla jsem z psaníčka peníze a poté jsem se zvedla a odešla z klubu. Šla jsem zpět na motel a pak jsem se zastavila. Někdo mě sledoval. Byl to někdo, komu to moc nešlo, neboť jsem slyšela dupot tenisek, a když jsem se otočila, stín se nestihl schovat. Podívala jsem se na své boty a řekla jsem si, že s nimi bojovat budu velmi těžce. Sehnula jsem se a boty si sundala. Rozhlédla se okolo sebe. Všimla jsem se malé uličky, kam jsem se poté schovala a poslouchala, kdy budu moc zaútočit. Kroky se stávaly hlasitější, dokud se kousek ode mě ten člověk nezastavil. Asi mě hledal. Nadechla jsem se a vyskočila na svého pronásledovatele. „ Počkej!" zakřičela dívka. Pěst jsem měla ve vzduchu a pod sebou nějakou dívku v kapuci. Ani jsem ji neviděla pořádně do tváře. „ Co chceš?" zeptala jsem se jí. „ Spíš, co chtějí oni," řekla a ukázala za mě. Otočila jsem se, když už na nás běželi čtyři Temní. Pomohla jsem dívce na nohy a zaujala bojový postoj. Jenže místo toho, aby zaútočili na mě, jako na hrozbu šli spíše po snadnější kořisti po té dívce. První ji chytl a hodil jí na zeď. Dívka se praštila do zad, ale i tak vstala. Už na první pohled bylo poznat, že je tvrdohlavá a tak jsem se rozeběhla jí pomoct. Tři temní se otočila na mě a začali se mnou bojovat. Několikrát na mě zavrčeli, když jsem jim dala pěstí nebo ubránila jejich útok. Když znovu útočili vytáhla jsem z psaníčka můj stříbrný kolík a když jsem udělala piruetu a zabodla jednomu kolík do hrudi, ostatní začali ustupovat. Rozeběhla jsem se na dalšího. Vyskočila jsem, přeskočila jsem ho a než se stihl otočit, měl můj kolík v zádech. Ten třetí, který na mě útočil se tak nebál. Rozeběhl se na mě a chytl mi ruce, které mi následně zakroutil za zády. Zřejmě zapomněl, že mám ještě nohy a tak jsem ho kopla do jeho nádobíčka. V tom momentu jsem litovala, že jsem si sundala ty lodičky. Byla by to větší zábava. Temný zařval bolestí a hned na to mi pustil ruce. Byl v předklonu a rozdýchával tu bolest. Na nic jsem nečekala, narovnala ho a zabodla mu kolík do hrudi. Tři byli mrtví a jeden pořád zbýval. Podívala jsem se na tu dívku, která byla zrovna ve vzduchu a snažila se lapat po dechu, neboť Temný ji drtil krk. Šla jsem rychle k nim a co největší silou jsem ho odtáhla od dívky. Chytla jsem ho za koženou bundu a hodila ho oproti zdi. Když byl na zemi, znemožnila jsem mu pohyb a kolík mu namířila na srdce. „ Prosím nezabíjej mě," řekl anglicky, což mě udivilo, že nejdříve nezkusil ruštinu. „ Jsi Američan?" zeptala jsem se ho. „ Ne, ale ty jsi. Poznal jsem to podle pachu," řekl. „ Proč bych tě neměla zabíjet?" zeptala jsem se a trochu kolík zaryla do hrudi. „ Udělám cokoliv," řekl. „ Znáš Zachariaha Collinse?" zeptala jsem se. „ Je nový, ale už má bandu, které velí," řekl. „ Tím pádem mu doručíš vzkaz," řekla jsem. „ Řekni mu, že bílý vlk jde splnit slib," řekla jsem mu ještě a on začal přikyvovat. „ Poznám, že si to neudělal. Jestli to neuděláš, najdu si tě a zabiju tě hodně pomalu," řekla jsem a vytáhla špičku kolíku z jeho hrudi a nechala ho odejít se splašeným krokem. Podívala jsem se na dívku, která měla ruku na krku a dívala se na mrtvá těla. „ Nemáš za co a teď mě omluv," řekla jsem, zvedla své boty a chystala se odejít, když v tom mě zastavil její hlas. „ Co uděláš s těly?" zeptala se a ukázala na mrtvoly. „ Co by. Nic. Kdybych je podpálila, upoutala bych něčí pozornost, takže oni si počkají, až bude den," řekla jsem. „ Někdo je tu najde," řekla zase ona a já se na ní znovu podívala. Byla to blondýnka s vlasy po lopatky. Byla i hezká, měla čistou pleť, divné oblečení, které k sobě ani trochu nepasovalo. Tmavě fialovou mikinu, pod ní zelené triko a děravé kalhoty, které byli ze všeho nejstarší. Nejvíce mě však zaujala její pravá tvář, která byla zdobena tetováním. Tedy vypadalo to jako tetování. Zlatá lilie na tváři ji dělala neobyčejnou (dívka viz. Média nahoře... Akorát bez lilie) . „ Na slunce nemůžeme čekat," řekla. „ Napadá tě snad něco lepšího? Něco co by neupoutalo pozornost?" zeptala jsem se a rozhodila rukama okolo sebe. „ Vlastně ano," řekla a z pod mikiny si vytáhla lahvičku se žlutým prachem. Šla blíž k tělům a postupně na každé začala sypat trošku prášku. Nevěřila jsem svým očím. Těla se začínala rozpadat na prach, jakoby hořeli nebo byli na slunečním světle. „ Co to bylo?" zeptala jsem se, když po tělech zbyl jen prach. „ Jeden velký pomocník na uklízení botelu po někom jako si ty," řekla a lahvičku zase schovala. „ Jak víš, kdo jsem a kdo jsi vůbec ty?" zeptala jsem se. „ Ty si Kassandra La Fure. Princezna upírů a vlkodlaků. Prvorozený hybrid," řekla a já se nestačila divit. Poté však pokračovala: „ Já jsem Sydney Grace Wild. Alchymistka."
################################
Don 't worry, I'm alive!
Pořád píšu jen pomalu... Rozhodovala jsem jestli tam dát Sydney... Nakonec mi přišlo, že bez ní by to nebylo ono, stejně tak jako kdyby tam nebyl Adrian. Takže máme tu i Sydney. Kdo četl VA (Vampire Academy) ví kdo je Sydney... Kdo ne, je to pro něj lepší i horší... Jinak za to, že píšu pomalu, jsem vám tuhle kapitolu napsala okolo 2100 slov... Jako omluvu...
Myslíte, že se v příběhu Sydney ještě objeví? Jinak určitě jste si už všimli nové úpravy... Vždycky když něco napíšu rusky tak v našem jazyku to budete mít v závorkách a tučně.. Jinak jméno klubu jsem si vymyslela, takže jestli to v češtině nedává smysl omlouvám se :D... Tady máte obrázky oblečení..
Šaty:

A oblečení co měla Kass na sobě:

Lovuju vás
Vaše
#Bee#