Chapter fourty-four Nine months and we are so close, but...

1.2K 78 21
                                    

Kass 
Teď jsem byla opravdu jako balón. Byla jsem v devátém měsíci a fazolka kopala jako nějaký slon. I to zvedání se mi ztížilo a můj porod se blížil, ovšem legrační bylo to, že jsme neměli ani vybavený pokojíček. „ Dobré ráno," zavolal na mě, když si všiml, že stojím v kuchyni, ale byla jsem k němu otočená zády, takže nevěděl, čím jsem se zrovna cpala. Měla jsem kyselé okurky se šlehačkou a k tomu jedla čokoládu. „ Dobré zamumlala jsem s plnou pusou. „ Co to jíš tentokrát?" zeptal se mě, neboť jsem posledně měla kuře se šlehačkou. Zní to nechutně, ale nemohla jsem za to. Ovšem jsem to kuře snědla sama a na Zacha nezbylo. Kdo by čekal, že se dá dát tolik věci se šlehačkou? Sama jsem to nedávno zjistila. „ Znovu něco se šlehačkou?" všiml si, když přišel blíž. „ Okurky dáš si?" zeptala jsem se a on se podíval na okurku, na které byla nanesená šlehačka. „ Ne díky. Myslím, že to potřebuješ víc ty," řekl s malým úsměvem.

„ Opravdu musím ležet?" zeptala jsem se Zacha, který měl ruku na mém břiše a vždy sebou cukl, když naše fazolka kopla. „ Kope fakt hodně a ano. Teď pro vás bude lepší, když budeš jen ležet," řekl. „ Asi budeme mít fotbalistu," řekla jsem směrem k Zachovi. Zach se s malým úsměvem nahnul k mému břichu. „ Ať jsi chlapeček, nebo holčička já s maminkou tě ochráníme před vším nebezpečným. Budeme tě milovat ať si jakýkoli/jakákoli. Nejdůležitější bude, že budeš naše," řekl svůj proslov fazolce a na to jsem ucítila další kopnutí, jako kdyby ho slyšel/a. Zach na břicho věnoval několik polibků a pak se podíval na mě. „ Už se nemůžu dočkat, až tu bude s námi," řekl jen a pokračoval v polibcích. „ Hele to já budu rodit," řekla jsem a až teď mě přepadl strach. „ Proboha, co když umřu? Co když se stane něco fazolce? Co když jí ublížím?" dostala jsem hysterický záchvat a začala jsem brečet. „ Nic se ti nestane," řekl mi Zach a přitáhl si mě do objetí. „ Budu tam s tebou, vždycky budu s tebou. Ochráním naší rodinu," řekl mi a snažil se mě uklidnit. „ Slibuješ?" zeptala jsem se ho, když jsem uklidnila svůj dech. Slibuji. Nedovolím nikomu ani ničemu, aby mým láskám ublížili," řekl a já se mu schoulila do náruče. Nikdy jsem se necítila bezpečněji. V hlavě se mi objevila vzpomínka, kdy mi řekl, že mě má rád.

Flashback of charter 24 (dlouhá doba)
Dole nikdo nebyl a tak jsem přešla ke krbu, u kterého jsem se posadila. „ Nečekal bych, že budeš tak blbá. Je tu zima. Myslel jsem, že to víš už dávno," smál se Zach, který se odněkud objevil. „ Asi je zbytečný říkat, že to je má hlava, že?" zeptala jsem se sklesle. „Promiň, že ti lezu do hlavy," řekl omluvně a sedl si vedle mě. „ Nemůžeš za to. Ani nevíš, jak se to stalo. A navíc to ten hlásek v mé hlavě," řekla jsem a ukázala na svojí hlavu jako nějaký blázen. „ Myslím, že to je zavázaní," řekl. „ Co že?" nechápala jsem. „Asi jsem k tobě zavázaný. Za to, že jsi mě zachránila," řekl a vzal mojí ruku, kterou hned na to položil na svojí hruď. Napnul se, a začal zběsile dýchat. „ Takže myslíš, že mi dlužíš za život, takže mi teď čteš myšlenky? O tobě? O počasí? Co na tobě mám ráda? Jasný je to dobrý způsob," řekla jsem. Nic neříkal, jen se na mě díval. „ Čteš moje myšlenky. Moje pocity ke všemu co vidím. Tohle bylo moje a ty si mi to sebral," pokračovala jsem. „ Ale mě to nevadí. Zvyknu si. Radši, aby si mi četl myšlenky než, abych tady byla bez tebe," řekla jsem a druhou ruku jsem mu dala okolo krku a sedla jsem si mu do klín. Byl celý ztuhlý, ale teď mi to bylo jedno. Vnímala jsem jen jeho a jeho tělo. Takhle jsem nikdy neseděla. „ Je mi to jedno, čti si v mé hlavě. Jak miluji tvůj smích, tvůj úsměv. Nevydržím to bez tebe. Ano. Všechno co ten hlas řekne je pravda. Miluju tvůj úsměv a smích. Jsi můj kamarád. Pomohl si mi. Jsi laskavý," řekla, a chtěla jsem pokračovat, ale Zach mě zastavil. „ Teď zase já," řekl. „ Mrzí mě to, že ti čtu myšlenky. Kdybych byl mrtvý, sám bych si neodpustil, že jsem tě tu nechal. Máme toho hodně před sebou," řekl a opatrně položil ruce na mé boky. „ Ale zase jsem rád. Kdybych ti nečetl myšlenky, zjistil bych, že miluješ můj úsměv, můj smích. Řekla by si mi to sama?" podal řečnickou otázku a hned zase pokračoval. „ Už jsem říkal co se semnou děje, ale to co se dělo tam nejde ani popsat. Byla to hrůza, ale ty mě dokážeš uklidnit pouhou myšlenkou," zase se zastavil, tentokrát aby dal ruku na mojí tvář. „ Ty mi myšlenky nečteš. Nemůžeš vědět, co si myslím. A tak ti to řeknu nahlas. Už od té doby co jsem tě viděl poprvé si ve mě něco probudila. Nevím co to je, ale myslím, že to je něco jako elektrický proud. Ten proud se probudí, když se mě dotkneš. A tvůj smích? Je tak harmonický, a donutí kohokoliv se usmát. Miluju ten tvůj smích i úsměv plný lásky a něhy. Dáváš mi mnoho a já bez odmítnutí vezmu, co dáváš. A asi...," zasekl se v monologu a podíval se na mě. „ Asi co?" zeptala jsem se. Zach se díval dál do mých zelených očí. Nadechl se a pak řekl něco, co mě vyvedlo z míry: „ Asi tě mám rád."

End of Flashback
Z mého snění mě vyrušilo zvonění mobilu, které následně ustalo, neboť Zach hovor přijal. „ Ano?" zeptal se do telefonu. Odpověď jsem neslyšela. „ Myslím, že by měla ležet," řekl a to už jsem se na něj dívala a mračila se. Věděla jsem, že mluví o mě. „ O co jde?" zeptala jsem se. „ Sydney a Adrian chtějí, abychom přijeli," řekl mi. „ Pojedeme? Prosím," řekla jsem a udělala psí oči. „ Budeme opatrní," řekla jsem a doufala, že mi podlehne. Dívala jsem, a on si pochvíli povzdechl. Nic a s upřeným pohledem si dal znovu mobil k uchu. „ Adriane?" zeptal se do mobilu. „ Dobře přijedeme," řekl a já se spokojeně usmála. „ Tak za hodinu tam jsme," řekl a zavěsil. „ Oblékneš se?" zeptal se a já jsem s těží vstala. Došla jsem ke skříni, kde jsem si vzala tričko, které bylo určené pro těhotné. Kdysi jsem si myslela, že budu mít nějaké super těhotenství, ale zdálo se mi všechno v pořádku. Tedy až na to, že jsem nevěděla, co bude naše fazolka. Třeba bude jen upír, nebo jenom vlkodlak, ale taky může být hybrid stejně jako já. Bylo by fajn, kdybych tu nebyla sama. „ Jsi hotová?" zeptal se mě Zach. „ Jsem, můžeme vyrazit," řekla jsem a ruce jsem si dala na své velké břicho. I když jsem měla, chtěla jsem, aby vlez/vylezla ven. Vešli jsme do podzemní garáže a poté jsme šli k našemu autu. „ Nemyslíš, že bychom měli zařídit pokojíček?" zeptala jsem se Zacha, když nastartoval. „ Myslel jsem, že nějakou dobu bude s námi v ložnici," řekl mi. „ To ano, ale nemáme ani postýlku," řekla jsem mu a trochu sebou cukla, neboť Zach zastavil na červenou. „ Máme, ale nestihl jsem ji postavit," řekl. „ Kdy si jí stihl koupit?" zeptala jsem se a zakryla si oči, neboť mi do nich udeřilo slunce. „ Celkem dávno, nechtěl jsem ti přidělávat starosti," řekl a já se musela usmát. A pak se to stalo. Zach dostal zelenou a my jsme se rozjeli. Zach se soustředil na silnici, já se usmívala, ale ani jeden jsme si nevšimli auta, které se rozjelo na červenou. Auto nabouralo do mé strany, promáčklo dveře, naše auto se převrátilo na střechu a posunulo se o několik metrů dál. Poslední, co jsem slyšela nebo viděla byl Zach a má krev na hlavě a rameni, poté mě pohltila hluboká temnota.
################################
Hlavně mě nezabíjejte... Něco podobného jsem měla v plánu... Prostě mi to přišlo do hlavy a tak jsem to použila... Opravdu, doufám, že mě nezabijete. Chápete? Už jen jedna kapitola a konec. A teď mi povězte. Chcete tu poslední kapitolu ještě dnes, nebo si to chcete nechat na zítra?
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuji vás
#Bee#

Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat