Prove It

1. I saw him

Rok 1976 byl plný vzpoury a rozruchu. V ulicích San Francisca bylo více a více pochodů za práva gayů, lesbiček, a transsexuálů. Vím to a víte jak? Já tam mezi nimi byl...

Stál jsem na pokraji rozhořčeného davu. Hleděl jsem na ty všechny lidi zastávající svůj názor. Lidi, kteří byli ochotni bojovat za to, jací jsou. Bylo až neuvěřitelné, co všechno je schopna lidská bytost obětovat. Avšak já jsem mohl pouze přihlížet. Nemohl jsem se k něčemu takovému zapojit. I kdybych byl...jedním z nich. Nemohl jsem si dovolit ztratit práci, rodinu, čest. Ale jakmile jsem ho uviděl, měl jsem chuť se vzdát všeho na světě jen a jen pro něj.

Pochodoval mezi ostatními. Ale on, on byl něčím výjimečný. Chci říct, každý je něčím výjimečný, ale on byl prostě ten nejkrásnější, nejsympatičtější a nejodhodlanější, jakého jsem kdy viděl. Kávově hnědé kadeře mu padaly do očí, ale on se o to nestaral a demonstroval dál. Jeho hlas se ztrácel mezi těmi ostatními, ale já z jeho úst dokázal odříkat každé slovo, které vyslovil. A ta odhodlanost. Bojovat za svůj život, za svou budoucnost, za budoucnost pro ostatní.

To, jakými gesty zvedal ruku, s jakým zápalem pozvedával po domácku vyrobenou ceduli. Takových tu byla spousta, ale já věděl, že on se něčím liší. Jeho oči, nos, brada, líce, rty. Byl jak z nějakého komiksu pro děti. Nemohl jsem se na něj přestat dívat. On postupoval s lidmi dál. Nechtěl jsem ho ztratit z dohledu. Ignoroval jsem všechno a všechny. Nechal jsem povinnosti za sebou a šel jsem podél davu vpřed jen proto, abych ho viděl.

,,Hej Jeffrey! Kam jdeš?!'' volal na mě Johnny, který se mnou hlídal náš úsek. Jen jsem na něj rychle mávl rukou a cpal se mezi policisty dál. Sledoval jsem ho zhruba deset metrů, než jsem si uvědomil, že tohle nemá cenu. Budu muset zasáhnout. Rozhodně jsem nebyl ten, který by do něčeho vlítl po hlavě. Nebyl jsem horká hlava, ale v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného. Načasoval jsem si úsek, kde na druhé straně chodníku nestál žádný policista a jakmile jsem to místo uviděl, doslova jsem vběhl do davu.

Běžel jsem mezi lidmi až k němu. Co nejopatrněji jsem ho popadl za ramena a odtáhl ho z davu pryč až na druhou stranu chodníku, který nikdo nehlídal. Nikdo si ani nevšiml mého činu. Lidé byli namačkáni na sobě, takže se nebylo čemu divit. Jen co jsme byli na druhé straně chodníku, pryč z neustále se posunujícího davu a já ho pustil, snažil se mě ještě více od sebe odstrčit a různě na mě pokřikoval. 

,,Pust mě! Nic jsem neudělal! To už člověk nemůže ani mluvit?! Chcete mě zavřít jen pro to, že chodím nebo co?? Už nebudu nadále snášet vaše odporné chování! Nikdo vám na tohle nedal právo!" začal máchat rukama kolem sebe a cedulí, kterou neklidně držel v ruce, ohrožoval svou i mou bezpečnost.

,,Chlapče, uklidněte se, nikdo vás zavřít nechce a já už vůbec ne" snažil jsem se ho uklidnit jak neklidněji jsem  uměl. Jeden z mých kolegů by ho jednoduše přidržel, nebo by na něj zakřičel a k tomu ještě pomocí facky trochu probral, aby se uklidnil, ale já to tak nechtěl. Nechtěl jsem mu ublížit, jen jsem chtěl...co jsem mu vůbec chtěl?

,,To známe! A pak mě pět minut na to zavřete na záchytku a já budu moct z tý špinavý díry vylézt s monoklem na tváři až dalšího rána! Tenovi se to stalo, ale mně se to nestane!" začal na mě křičet a vztekat se. Nevěděl jsem, jestli je jen pod náporem alkoholu, možná i drog, nebo jen plácá nesmysly. Rozhodně jsem neznal žádného Tena, ale čím dál jsem ho nechával v tomhle stavu, byl víc a víc rozzuřený. Měl jsem s ním úplně jiné plány, než si on vůbec myslel.

,,Uklidněte se prosím, chtěl jsem vás jen pozvat na skleničku'' najednou ustal v pohybu, naprosto ztichl a koukal na mě jak na blázna. Copak tohle nikdy neslyšel? Dost pochybuji vzhledem k tomu, že se svým obličejem vypadal jako miss světa. 

Zrovna 2x se mi k tomu vyjadřovat nechce ':DD no...berte to jako nepovedený pokus o mou první NCT povídku ~_~