Prove It

61. I lied to myself

Nechápavý výraz psychiatra mě uvedl do ještě větší paniky, když mu Taeyong popisoval své problémy. Poslední naděje, kterou jsem měl byl právě muž v bílém plášti, který si s námi nevěděl rady.

,,A byl jste s tím u doktora?'' zeptal se se zamýšleným výrazem.

,,Jistěže byl, není mu pět'' odpověděl jsem neslušně za Taeyonga.

,,Hmm, zvláštní. A kdy začaly ty střevní potíže a kašel?''

Taeyong byl nemocný. Byl to přesně týden a nikdo nevěděl co s tím. I přes Taeyongův odpor mu doktor předepsal léky, které však jen zmírnily příznaky čehosi.

Společné roky našich spokojených životů ubíháy a nyní je to už půl roku, co sedáváme v té samé ordinaci. Naštěstí sem chodíme už jen z formality a kvůli pravidelnými kontrolám, aby do toho Taeyong zase nespadl. Taeyongova hypersexualita se o hodně zmírnila, ale i tak tu stále byla. Bylo to už ale lepší a snadněji zvládnutelné.

,,Asi před týdnem'' řekl Taeyong sedící vedle mě smutný a bledý. Bylo hrozné ho takhle vidět. Zase jako před půl rokem. Nechtěl jsem, aby se to opakovalo.

,,A nějaké psychické problémy? Špatné myšlenky? Zlé sny a nespavost?'' zkoumal dál muž v bílém.

,,Spal bych bez problémů, kdybych nemusel každou hodinu chodit na záchod'' zkroušeně poznamenal. To znamenalo, že hubnul enormní rychlostí, což zrovna u něj dobré nebylo.

,,Obávám se, že vám nemohu nijak pomoci. Tohle je případ pro doktora zabývající se tělem, ne duší" zakončil konverzaci odborník s propiskou v ruce.

,,Tak se na něj podívejte, vždyť má skoro mrtvolný výraz a určitě se necítí dobře!" rozzuřil jsem se až jsem vstal z křesla pro pacienty.

,,Jen on ví jak se cítí. Uklidněte se prosím, sám víte, že mu nemohu předepsat nic s čím by nesouhlasil" uklidňoval mě psychiatr a chlapec po mém boku žádostivě našel moji dlaň a naznačil mi, ať se posadím.

,,Ano, máte pravdu. Cítím se, jako bych umíral. Je mi dost mizerně, ale už nechci žádné léky. Stačí, že beru ty na satyriázu, střevní potíže a kašel" povzdechl se a spojil prsty k sobě.

,,Na tohle vám nic nenapíšu. Antidepresiva by z vás udělaly zeleninu. Buďte v klidu, berte léky, odreagujte se a buďte co nejvíce spolu. Dokažte mu, že je potřeba a že si ho vážíte" mluvil na nás oba zároveň a my jen nemě přikývli.

Zrovna jsem vařil černý čaj. Ani jeden z odborníků nám příliš nepomohl a tak nám nezbývalo než doufat, že se z toho Taeyong postupně dostane. Položil jsem vařící čaj na dřevěný stolek vedle mohutného křesla, ve kterém seděl v dece zachumlaný chlapec, který svým vzhledem připomínal spíše malé štěně s Harrym klasicky sedícím na jeho klíně.

,,Možná by ti zlepšila nálada i přítomnost někoho jiného než mě. Můžu zavolat Johnnymu nebo Tenovi'' řekl jsem, když jsem se postavil vedle měkkého křesla dívající se na Taeyonga z profilu.

,,Chci tu být s tebou, pokud mi nenaznačuješ, že jsme spolu až moc často...a navíc musíš pracovat" odpověděl, když po douškách upíjel vařící čaj ze svého hrnku.

Byly to 3 dny, co byl naposledy v práci. Před měsícem si našel zaměstnání v poklidném obchodě v Castro Street, kde prodával fotoaparáty a filmy do fotoaparátů a kamer. Hlavně tam byl mezi svými lidmi, kteří ho chápali a byli k němu upřímní.

,,Za měsíc budou Vánoce, snad už budu zdravý" usmál se, když v rádiu zazněla jeho oblíbená píseň. Oba jsme věděli, že to nebude tak jednoduché, ale věřil jsem, že se brzy uzdraví, jak by taky ne? Je to jen pouhá viróza, domníval jsem se.

Tak jak se vám líbí NCT 127 comeback? ♡ Nemůžu se dočkat na dnešní korejskou verzi :3 ať vám zbytek týdne uteče! Já ho strávím nemocná v posteli :(