Nenávidím ho -> miluju ho?

Nago?!

"To víš, že jo a ty se tu zabiješ úplně. Nevezmu si tě na svědomí, potom bys mě strašil ve snech, takže tu zůstávám."

Řekl jsem neúprosně, ruce už měl zbavené krve, která vytekla ven, dokonce už i vydenzifikované, takže jsem mu je začal obvazovat.

Jenže to by nebyl on, kdyby nevzdoroval, takže jsem ho opatrně svalil na zem a sedl si mu na hruď ovšem tak, abych mu ještě víc neublížil. Chtěl mě ze sebe shodit, jenže si to po mém výhružném pohledu rozmyslel. Byl jsem za to rád.

Když jsem mu ruce dovázal, šel jsem uklidit lékárničku, jenže on hned využil a snažil se zdrhnout. Chytil jsem ho za zápěstí a vtáhl zpět do koupelny a posadil na vanu.

"Tady zůstaneš dokud s tebou neskončím."

Vzal jsem ručník a z jedné strany ho namočil, utřel jsem mu tím obličej a druhým koncem i usušil. Měl oči celé zarudlé. Ručník jsem hodil přes okraj vany a sám do ní vlezl.

Začal jsem mu omývat špičky křídel celé od krve. Držel, byl jsem rád, nerad bych to tu ještě vytíral od vody. Potom jsem vzal ten ručník a suchou stranou mu je vysušil. Vylezl jsem z vany a ručník hodil do umyvadla.

"Dej mi to tričko i kalhoty a běž se převlíct. A ne že si ještě něco uděláš!"

Proč mi ještě víc ubližuje? Proč mě ta jeho starostlivost těší a zároveň mi ještě víc ubližuje? Tohle znamená být v neopětované lásce? Jestli ano, tak ať to už skončí. Ať už ta bolest skončí. Nechci ji, nechci sebe, nechci nic až na smrt nebo na něj.

Dal jsem mu své věci. Vstal jsem a šel si do pokoje pro věci. V kuchyni na stojánku ležely nože a sekáčky na maso. Stačil by jen jeden pohyb a vše by skončilo. Za zkoušku nic nedám, otočil a šel ke kuchyni. Nic jiného než tu naději v konec jsem nevnímal. Došel jsem až na místo, kde bude můj konec.

"Miluji tě Akio a promiň za vše." Šeptl jsem bez předrhnutí na jeden nádech šeptem, když jsem se natahoval pro jeden z největších a na pohled nejostřejších nožů. Vzal jsem ho a namířil si jeho špičatou stranu na levou stranu hrudě.

Švihl jsem tím směrem a se zavřenýma očima naposledy zašeptal:

"Promiň, bude ti tu líp, miluji tě." Špičku nože jsem ucítil na své odhalené hrudi, ale nic, nic víc. Jen tu špičku a následně jsem nůž v rukách ani neměl. Ale vím, že jsem ho nepustil. Proč? To ani umřít nemůžu? Očividně ne.

Když mi dal své oblečení začal odcházet, ovšem se vydal jiným směrem než je jeho pokoj. Odložil jsem oblečení do umyvadla k ručníku a vydal se za ním. Šel se do kuchyně a přímo k nožům. Člověk se tady stará a on se stejně chce zabít! Grrrrrrrr.