Nenávidím ho -> miluju ho?

Idiot zmizel...

Jyubo se nevracel a nevracel, už bylo devět pryč a on nikde. Takže jsem nakonec Kura donutil, aby ho šli s Yamim hledat. I oni se dlouho nevraceli. Zase jsem se nechal pohltil myšlenkami. Seděl jsem na posteli, rukama si držel kolena a unášel se myšlenkami, co všechno se mu mohlo stát.

Bojím se. Nechci o něj přijít. Nechci už být sám. Nemůže odejít.

Po tvářích si začali téct první slzičky.

"Jyubo, ty pako, vrať se, prosím."

Lítal jsem si po obloze ani nevím jak dlouho, byl jsem tak uvolněný, jako jsem snad nikdy nebyl. Dokonce jsem si ani nevšiml toho, že se setmělo. No nic, nevadí, stejně nikam nespěchám, Akio mě vidět nechce a ti dva jsou šťastní, že mě nevidí.

Přesto jsem ale slétl trochu níž. Díval jsem se tak na domy pode mnou a došlo mi, že ani nevím kde jsem! Protože Osaka toto určitě není... Ajaj. Až se rozední, tak se podívám, kde teď jsem. Zatím bych si mohl někde najít místo na přespání.

Nic jsem bohužel nenašel a neměl jsem u sebe ani ň, takže jsem přes zbytek noci lítal nad mě neznámím městem. Chvilku jsem i podřimoval, ale pořád jsem musel dávat pozor, jestli nepadám.

Nic, vůbec nic se nezměnilo. Kolem osmé ráno se ti dva vrátili, že nikde není. Sám jsem se tedy oblékl a vydal se ho nahlásit na policii a potom si sám projít celé město sám. Domů jsem se vrátil až večer a hned se zamkl u sebe v pokoji.

Ty pako debilní!!! Proč mi tohle děláš?! Co jsem ti udělal? Víš, jak to bolí? Zase si mě nechal napospas světu a já ti věřil. Bolí to. Proč si to udělal?

Jakmile začalo svítat, slétl jsem níž do jedné z uliček, kde nikdo nebyl. Křídla mi totiž pořád nešli schovat. Zajímalo by mě, kde jsem, jenže na ulici jít s křídli nemohu a mobil mám doma... Co mám k sakru dělat?! Kdybych aspoň věděl, z jaké strany jsem přiletěl, bylo by to fajn

Zase jsem vzlétl, ale ne do mraků. Díval jsem se pod sebe, kdyby někde bylo opuštěné místo s cedulí, mapu nebo čímkoliv jiným, podle čeho bych se mohl zorientovat, kde jsem, tak bych k tomu slétl a podíval se, kde jsem.

Nějakou chvíli jsem lítal až jsem uviděl radnici. Super a nikdo u ní není! Rozhlédl jsem se ještě jenou a slétl dolů. Na radnici bylo velkým písmem napsáno: Akashi. Hups, to jsem celkem daleko od domu. Hodinu cesty autem... Alespoň vím, kudy se vydat zpět.

Vzlétl jsem rychle nahoru a opět větší rychlostí jsem mířil domů, proč ale tak spěchat? Stejně na mě nikdo nečeká, takže jsem zpomalil a jen si tak letěl zpět do Osaky.

.....

Když už jsem poznal cestu a baráky, slunce bylo už poměrně vysoko. Asi jsem letěl déle než hodinu...

Jsem naivní idiot, proto si mě Nago vybral, všemu rychle uvěřím a potom toho lituju. Jsem takový debil! Nechci tu být, už toho mám tak akorát dost! Ale stejně se nezabiju, na to jsem až moc slabí... Proto mě všichni opustili. Nenávidím se, nechci tu být.