Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸07🌸

Neustále jsem očima přejížděl po textu od Jimina. ,,Tohle si vypiješ," nespokojeně jsem zamlaskal přemýšleje, co mu vlastně odepíšu. Avšak mé myšlenky přerušila další zpráva. Tentokrát konečně od Jina.

Seokjin: Ah. Omlouvám se za něj. Nevšiml jsem si, že mi vzal telefon a nečekal bych, že by ti napsal. Promiň 😳

Namjoon: V pohodě 😅

Já si to s ním vyřidím osobně.

Seokjin: Nevím, co ho to popadlo. Normálně takový není 😓

Namjoon: buď klidný, nic se nestalo. Neberu to vážně. Jsem si vědom toho, že máš přítele a já mám u tebe minimální šanci.
Namjoon: ale jsem ti vděčný, že si alespoň píšeš s člověkem jako jsem já. I když jsem pouhý fanoušek.

Seokjin: Namjoone..
Seokjin: nejsi už jen obyčejný fanoušek, beru tě jako svého vzdáleného kamaráda, kterého někdy potkám.

Takže, tohle je ta friendzone?

Seokjin: slibuju ti to. Jakože se Kim SeokJin jmenuju!
Seokjin: Jsi fajn kamarád. Málokdy si s někým rozumím takovým způsobem.
Seokjin: a proto příští týden pojedu do Yeosu 😊

Cože?! On to fakt myslí vážně?! Panebože!

Namjoon: opravdu?!😱😨😍
Namjoon: ❤❤❤💦💦
Namjoon: já tomu nemůžu uvěřit! Ty jsi tak úžasný člověk! Já tě fakt potkám! 😭😭😭😍😍😍

Seokjin: klídek 😅
Seokjin: doufal jsem, že ti udělám radost. Ale že takovou 😄😂

Namjoon: blázníš?! Jasně, že mi uděláš radost! Vždyť jsem tvůj největší fanda! 😍

Seokjin: já myslel, že tě to už přešlo 😅 když jsme se spolu začali bavit víc 😆
Seokjin: omluv mě prosím, jdu točit. Jimin je už netrpělivý 😅

Namjoon: tak se pak ozvi 😄
Namjoon: pa😊

Seokjin: ozvu se, neboj 😄
Seokjin: ahoj 😆

Odložil jsem telefon, přičemž jsem se rozpištěl jako malá holka. "Panebože! On za mnou přijede! Kim Seokjin za mnou přijede!" Vykřikl jsem do prázdna, načež k sobě přitáhl svůj polštář do medvědího objetí. Měl bych si už najít.

Avšak mou intimní chvíli s polštářem přerušil zvonek, jehož zvuk jsem nenáviděl. Byla to ta typická americká melodie. ,,Kdo mě zas otravuje?" Zavrčel jsem, ale ke dveřím se rozešel.
,,Nejsem doma!" Zavolal jsem, jakmile jsem ke vchodu dostal šouravým krokem.

,,Kámo, vím, že tam jseš," ozval se hlas mého dobrého kamaráda Hoseoka.

,,Hobi? Co ty tu chceš?" Uchechtl jsem se, když jsem otevřel dveře.
,,Tak milé přivítání, Namjoonie," zasmál se a bez pozvání vešel dovnitř, přičemž si vyzul jeho nové tenisky.

,,Jo, můžeš dál. Buď jako doma," vyplázl jsem na něj jazyk a on mi věnoval úšklebek. Zavřel jsem dveře a společně s Hoseokem jsem se rozešel do svého pokoje.

,,Co tady vůbec chceš?" Zasmál jsem se a posadil se na postel.
,,Nudil jsem se," pokrčil rameny, načež hupsnul vedle mě.

,,Neuvěříš, kdo chce za mnou přijet!" Zaculil jsem se, přičemž mi on věnoval nechápavý pohled.
,,Kim SeokJin!" Vypískl jsem.

,,Fákt?" Překvapeně nazvedl obočí.

,,Fakt," přitakal jsem a obejmul znovu svůj oblíbený polštář.

,,Ty se máš kámo, možná si konečně někoho najdeš," zasměje se poplacávaje mě po zádech.

,,Víš, že je zadaný," povzdechl jsem si.

,,No a? Rozejít se s ním může kdykoliv. Nejsou manželé," pokrčil rameny, jako by to nic nebylo.
Obdivoval jsem jej za jeho optimismus. Vždy hledal jen to dobré a málo kdy přemýšlel pesimisticky.

,,Kéž by to bylo tak snadné," zamumlal jsem, načež mne Hoseok objal kolem ramen s jeho zářivým úsměvem.

________

,,A nebuď pesimista! Na konci temného tunelu je vždy světlo," zaculil se na mě a zavázal si tkaničky.

,,Tak se měj," uchechtl jsem se. ,,A díky," plácl jsem si s ním.

,,Pro své kamárady cokoliv," zazubil se, načež vyšel z mého bytu. Naposledy mi zamával a a rozešel se k sobě.

Zavřel jsem za ním dveře, vydal jsem se do obýváku a pustil si od Jina písničku. Miluju jeho hlas.

S jogurtem jsem se posadil k televizi a pozoroval jeho krásný obličej. Až do doby dokud mé myšlenky na svatbu a společné děti přerušilo upozornění příchozí zprávy na messengeru.

Seokjin: jak jsem slíbil, jsem tady 😄
Seokjin:a mám jízdenky na vlak 😆