🌸08🌸

2.7K 341 39
                                    

Namjoon: tys to myslel vážně? 😍❤💦
Namjoon: já tomu stále nedokážu uvěřit! 😲😻
Namjoon: napiš mi čas a já tam budu čekat! 💪

Seokjin: ty tvoje reakce jsou rozkošné 😆
Seokjin: ale pojede se mnou i Jimin, dlouho jsme spolu nikde nebyli 😅

Jimin?! Ten mi zkazí všechny plány! I když...může být aspoň svědek na svatbě.

Namjoon: Jimin? To vůbec nevadí. Alespoň ho poznám 😊
Namjoon: mohli by jsme být přátelé :33

Ani za nic.

Seokjin: jsem rád, že to bereš takhle 😌

Namjoon: jsem přátelský^^

Seokjin: cením si toho 😄

________

Pohled Jina:

-příští týden-

,,Jine, já pořád nechápu, proč chceš navštívit Namjoona. Vždyť to je jen fanoušek!" Zaskučel Jimin, když jsem si balil poslední kusy do kufru připraven vyrazit.

,,Jiminie," frustrovaně jsem zaskučel, načež se rozešel za ním.
,,Namjoon už není jen fanoušek, ale i můj kamarád. Nežárli zase," zabručel jsem.

,,Já a žárlit? To těžko," odfrkl si, čímž mě donutil nazvednout mé dokonale upravené obočí. ,,Ne? A ta zpráva?" Provokativně jsem se ušklíbl a ruce jsem si založil na hruď.

,,Ta zpráva byla jen varování," protočil očima. ,,A vůbec. Proč si tady ze mě utahuješ? Ty tady jedeš přes celou Koreu jen kvůli fanouškovi," roztáhl ruce, div mě s němi netrefil.

,,Je to snad moje věc, ne? Do Yeosu jsem se vždy podíval chtěl a je to pouhá náhoda, že tam Namjoon žije. A ty to víš," protočil jsem otráveně očima doufaje, že toho Jimin konečně nechá.

,,Jasně, náhoda," uchechtl se sarkasticky.

Zamračil jsem se. ,,Nikdo tě nenutí jet se mnou. Klidně tu zůstaň, já pojedu sám," zavrčel jsem, načež jsem si prohrábl nově nabarvené vlasy.

,,Abych tě tam s tím Namjoonem nechal sám? To těžko," poklepal si na čelo.

,,Tak už pojď. Nebo nám ten vlak ujede," vydechl jsem a ze země zvedl kufr s našima věcma. Jimin popadl batoh s jídlem a společně jsme se rozešli k nádraží.

Ačkoliv táhlo na Únor, zem pokrýval pouze lehký sněhový prach. Avšak mráz mne stále razil do tváře.

Zachumlal jsem se pořádně do kabátu doufaje, že v Yeosu bude tepleji. Bohužel mi Namjoon doporučil, abych si sbalil teplejší oblečení, jelikož ve městě napadlo plno sněhu.

Zaskučel jsem nad tou představou a přerušil mě až hlas Jimina. Úplně jsem zapomněl, že je celou dobu vedle mě a já jej ignoruji.

,,Hyung, já se s tebou nechci hádat," povzdechl si, načež si propletl se mnou prsty. ,,Jen mě prosím neignoruj."

,,Miluju tě," usmál jsem se a políbil svého přítele na zarudlý nosík.

,,Já tebe taky," vydechl, přičemž si upravil batoh na zádech.

Společně s rukou v ruce jsme se rozešli na nádraží.

_______

Nastoupili jsme do vlaku. Měli jsme zakoupené samostatné kupé, abysme se nemuseli mačkat s cizími lidmi.

Schoval jsem kufry pod sedadla a posadil se naproti Jiminovi, jež se díval na krajinu z okna.

,,A teď tři a půl hodiny cesty," pokoušel jsem začít nějakou konverzaci. Nesnáším ticho.

Jimin však jen souhlasně zamručel a dál se k tomu nevyjadřoval.

Protočil jsem očima a vytáhl z kapsy telefon. Přece tu nebudu koukat do země.

Seokjin: už jsme ve vlaku 😊
Seokjin: že nás budeš čekat? Jinak se asi ztratíme 😂😂

Namjoon: jasně, že jo! Už jsem nachystaný a jen odpočítávám minuty 😆

Seokjin: ty jsi pabo 😅
Seokjin: můžeme si nejdřív nechat věci u tebe? Ještě nemáme zajištěný hotel 😄

Namjoon: bez problémů! Klidně můžete u nás zůstat. Rodiče nejsou celý týden doma 😊
Namjoon: hodím vás do jejich ložnice 😂

Udělám mu radost.

Seokjin: je pravda, že by to bylo levnější...
Seokjin: tak pokud by ti to nevadilo. Klidně ti pak zaplatím 😁

Namjoon: kdyby mi to vadilo, tak ti to nenabízím 😉
Namjoon: mně bude stačit jen tvá přítomnost 😶

Jak rozkošné.

,,Co se tak culíš?" Vyrušil mě hlas mého přítele. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se celou dobu pitomě usmíval do displeje.

,,Jen jsem se zamyslel," mávl jsem nad tím rukou. ,,Pojďme se najíst. Už mám hlad," odbočil jsem od tématu. Opravdu to dál rozebírat nechci.

Namjoonovi jsem napsal rychlou zprávu, že se budu věnovat Jiminovi a telefon schoval do kapsy.

Chim vytáhl z batůžku dvě bagety, načež mi jednu podal. ,,Díky, lásko," zaculil jsem se a do té dobrůtky jsem se s radostí zakousl.

,,Koukej, kolik je venku sněhu," ozval se zničeho nic kývaje k oknu. Pootočil jsem hlavu a opravdu. Bylo tam dvakrát více sněhu než v Soulu. Tam totiž nebyl skoro žádný.

,,Jsi jako dítě, Jiminie," ušklíbl jsem se. Ačkoliv jsem jeho dětskou stránku miloval, často jsem jej popichoval.

,,Ale nejsem," zamručel, přičemž poklepal na sedačku vedle mě, abych si přesedl.
Uchechtl jsem se a jeho pokyn splnil.

Jakmile jsme dojedli, Jimin se uvelebil na mém rameni a spokojeně usl. Líbl jsem ho do vlasů a projížděl jsem sociální sítě.

Svého přítele jsem probral až jsme se dostali do konečné stanice. ,,Jiminie, jsme tady. Vstávej," lehce jsem jej pohladil po jemné tvářičce. On se lehce zavrtěl a otevřel očka. Usmál jsem se nad ním.

,,Tak pojď, za chvíli tam budeme," postavil jsem se a podal mu jeho bundu. ,,Uhm," lehce přikývl a převzal si ji.

Vytáhl jsem tašku z pod sedaček a upravil si kabát. ,,Jdeme?" Ohlédl jsem se na Chima.

,,Jo, už jdu," vzal batoh a oba jsme opustili kupé.

V momentě, jakmile jsme vystoupili z vlaku jsem hledal Namjoona. Když jsme ho našli, zaskočilo mne, že byl dvakrát krásnější než na videohovoru.

Sakra Seokjine! Máš Jimina! Žádné takové!

Křičelo mé skryté já, avšak jsem jej ponořil hluboko do mé mysli.

Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿWhere stories live. Discover now