Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸12🌸

,,Konečně teplo!" Jimin spokojeně vydechl, jakmile jsme se vrátili domů. Uchechtl jsem se, načež se vyzul a schoval bundu do skříně.

,,Dáte si něco?" Pohlédl jsem na ně. Zrzek si znechuceně odfrkl, za což si zasloužil káravý pohled Jina.

,,Mohl bych si nejdřív zajít do sprchy? Potřebuju se zahřát," zasmála se má životní láska.

Jen pojď. Já tě zahřeju ve své náruči. Nebudeš litovat.

,,Jo, samozřejmě. Jen pojď," rukou jsem mu pokynul, aby mne následoval a odvedl jsem jej do naší skromné koupelny.

Moji rodiče nebyli extra bohatí, ale špatně jsme se taky neměli. Průměrná domácnost.

,,Máte to tady strašně příjemné," usmál se Jin, v momentě když jsme se ocitli na místě. ,,Díky, máma se snažila," zasmál jsem se, načež se sklonil do skříňky pro ručníky.

,,Nemusíš. Vzal jsem si svoje," uchechtl a zamával mi ručníkama před obličejem. Kdy je stačil sebrat?

,,Oh, tak se v klidu vysprchuj," zasmál jsem se. ,,Jo, a máme to naopak. Červená je studená, fajn?" Upozornil jsem jej, načež se rozešel z koupelny, i když bych tam nejradši zůstal. Pozorovat jeho nahaté tělo. Oh bože.

Namjoone, uklidni se.

Jakmile jsem dorazil do obýváku, Jimin už seděl na pohovce. Respektive na mém oblíbeném místě. Nechal jsem to být, jelikož nechci začínat spory a zrzek taky nevypadal, že by se chtěl hádat. Spíš se klepal zimou.

,,Zatopím," uchechtl jsem se a následně zapl všechny topení v bytě.

,,Máte tady hroznou zimu," zamručel s hlavou zabořenou do jeho svetru.

,,Já to už ani nepociťuju. Je to takhle každý rok," pokrčil jsem rameny.

,,Se divím, že z vás nejsou sněhuláci," zaskuhral, přičemž se víc zachumlal do jeho svetru.

,,Přinesu ti deku," vydechl jsem a vydal se ke skříni na chodbě.

Musím být milý, hlavně ho nezabíj a buď milý!

Otevřel jsem dřevěné dveře od šatníku, který jak patřil mamce, tak se tam našly i deky a popřípadě i pár polštářu. Vylovil jsem jednu z pěti přikrývek, načež se rozešel za Jiminem.

,,Na," hodil jsem ji po něm.

,,Díky," zaculil se a zachumlal se do ní snad až po krk.

Protočil jsem nad tím očima, přičemž se posadil do křesla zapnul televizi.

,,Ty Namjoone?" Ozval se po chvíli, ten poslední, koho bych čekal, že na mě promluví a nebude si stěžovat.

,,Hm," zamručel jsem, u čehož znuděně přepínal kanály.

,,Ten Hoseok. Řekni mi o něm víc," Jimin se ke mně napřímil a sledoval mě se zájmem v očích.

Že by mi ten plán přece jen vyšel?

,,Hobi je ten nejhodnější člověk, kterého znám. Pro všechny by se rozkrájel, jen aby byli spokojení," vychválil jsem svého nejlepšího kamaráda až do nebes. Nelhal jsem.

Hoseok byl a vždy bude dobrák. Někdy se mi už i zdá, že někteří jej jen využívají. A to si nezaslouží.

,,A on tancuje, že?" Optal se na další dotaz, jež mě stále vedl k přesvědčí, že tyhle otázky nebudou jen tak.

,,Hobi tancem žije. Stejně tak jako hudbou," uchechtl jsem se nad vzpomínkou, kdy skoro ani nevycházel z domu a ve svém pokoji skládal písničky, dokonalé písničky.

,,A ten zelenovlasý," Rusovlásek se zničeho nic zarazalil a na sucho polknul. ,,To je jeho kluk?" Sklopil pohled, u čehož si hrál s rukávem od jeho svetru.

Ačkoliv jsem se maximálně snažil ovládnout, nezvládl jsem to a hlasitě se rozesmál. ,,Yoongi? Prosím tě, Jimine. Ten kluk nedal pusu ani vlastní mámě, natož Hoseokovi," se smíchem jsem se plácl do stehna. Tohle mě pobavilo.

,,Jen jsem se zeptal," protočil rusovlásek očima, načež se otráveně opřel o opěradlo gauče.

,,A proč tě to zajímá?" Nazvedl jsem pobaveně obočí. ,,Máš přece Jina," ušklíbl jsem se. Zatím.

Jiminův nic neříkající pohled se náhle změnil na arogantní, plný nenávisti. ,,Přesně tak. Mám Jina já, ne ty. Tak se od něj drž laskavě dál," zavrčel.

,,To bude dost těžké, když je teď u mě doma," mrkl jsem na něj, načež se postavil. ,,Dáš si kakao?" Vítězně jsem se usmál.

Jimin si odfrkl a ani se neobtěžoval mi odpovědět. Pokrčil jsem rameny a rozešel se do kuchyně, připravit kakao pro mě a pro Jina.

,,Co řešíte?" Ozval se právě zmiňovaný z obýváku. Vykoukl jsem z obýváku, a ač sice nemám problém s dýcháním, jsem nad pohledem Jina s mokrými vlasy, z jenž kapky vody stékaly na bílé tričko, které odhalovy víc než by měly, zapoměl jak dýchat. Zíral jsem na něj s otevřenou pusou snad celou věčnost. Byl dokonalý.

,,Nic, jdu do sprchy," zabručel Jimin, načež se zvedl a vyrazil směrem ke koupelně. ,,Ručníky jsou v kufru!" Zavolal na něj Jin.

,,Oh, ty děláš kakao?" Rozzářil se, jakmile se objevil v kuchyni.
Se smíchem jsem přikývl snažejíc nesledovat jeho vypracovanou hruď. Proč mi to sakra dělá?

,,Dáš si viď?" Zazubil jsem se na něj.

,,Jasně, že si dám. Miluju kakao!" Plácl mě se smíchem přes rameno.
Zarazil jsem se. Ačkoliv to bylo jen obyčejné přátelské gesto, zachvěl jsem se, jako po několika polibcích.

Kéž by to tak bylo.