Proč já?...

Přítel/Nepřítel

"Kde to jsem?!.. Sebastiáne?.. Sebastiáne!"
Najednou mě někdo vzal jako princeznu do náruče a začal se mnou v té obrovské tmě kamsi utíkat. Vynořili jsme se ze tmy. Byl to Sebastián. Najednou po nás začal někdo střílet. Sebastián se hbitě vyhýbal. Usmál se a vyhodil mě do vzduchu. Začala jsem ječet jak malá. Tohle jsem vůbec nečekala. Nevím co se dole dělo. Začala jsem padat zpět na Zem. Byla jsem tak tři metry u země.
"SEBASTIÁNEE!!!"
V tom mě najednou chytil a začal se mnou utíkat.
"Co se sakra děje?"
"Mladá paní. To vám vysvětlím potom"
Ozvala se vzápětí rána a kulka mi proletěla kolem tváře. Kulka se mi otřela o tvář a mě začala téct krev.
"Mladá paní!.."
Sebastián se mnou vyskočil do vzduchu a mířili jsme v před. Měla jsem na sobě košili a kalhoty. Sukně jsem moc nepreferovala a tak jsem měla svůj styl. Sebastián se na mě usmál a řekl.
"Zase kalhoty?"
"Ty víš že sukně ráda nemám..."
"A proč jste takhle oblečená?"
"Chtěla jsem se jít projít... ale najednou jsem tady."
"Mladá paní pevně se mě chyťte."
Udělala jsem to co mi Sebastián řekl. Dopadli jsme na zem a Sebastián mě položil do čísi náruče.
"Pohlídej prosím mladou paní než se vrátím."
"Ano pane."
Byl to Allistor, který měl úsměv od ucha k uchu.
"Allistore?!"
"Mluvil se mnou Sebastián. Nic ti neudělám neboj."
Ulevilo se mi.
"Sundáš si pásku?"
"Ne!"
"Proč ne?"
"Protože. Osobní důvody."
"A proč ji vlastně máš?.. Heh. Na normálního komorníka je velmi zvláštní."
"Je to můj komorník."
Allistor se usmál. Postavil mě na zem a natáhl  proti mě ruku. Chtěl mi sundat pásku co mám přes oko, ale já rychle uhnula.
"Řekla jsem-"
Nestihla jsem to doříct a Allistora  najednou někdo praštil do hlavy a on omdlel. Byla to postava zahalená v černém dlouhém oděvu. Lekla jsem se a rychle otočila. Chtěla jsem utéct, ale jakmile jsem se otočila, stáli tam další. Nevěděla jsem co mám dělat. Najednou jsem měla před očima tmu. Po chvíli jsem slyšela hlasy. Šátek mi odvázali a já jsem otevřela oči. Zjistila jsem, že nemám pásku a přede mnou se objevil nějaký podivín v tom oděvu. Vůbec jsem mu neviděla do tváře.
"Jsi to ty."
Uviděla jsem bílé špičáky, když se usmál. Byla jsem svázaná a navíc jsem na sobě měla uplně stejný modrý oděv, jako předchozí pán Sebastiána. Máme ho ve skříni. Vždy mě zajímalo jak se tam vzal a teď jsem ho měla na sobě. Mé krátké hnědé vlasy najednou někdo stáhl do culíku. Seděla jsem na židli a byla k ní přivázaná.
"Tohle je potomek z rodu Phantomhivů!"
Zarazila jsem se. To není možné. Moje matka mi říkala, že tenhle rod už nemá potomka. Tak.. jak to že.. To není možné. Vrtalo mi to hlavou.
"Kdo dá víc jak 500 liber?"
"Zde! já dávám 700"
"Já 1000!"
Dražba?... Chtějí mě prodat jako psa?! Jako otroka?! Tohle se mi nelíbilo. Nenávidím, když se mnou lidi zachází jako se zvířetem.
" 1 000 000 liber!"
Když jsem to uslyšela, věděla jsem, že už se z toho nevyhrabu.
"Prodáno za 1 000 000 liber!"
Muž peníze dal ihned a mě odvázal. Dal mi na krk obojek a táhl mě za sebou jako psa. Jako odporné nevychované zvíře. Začala jsem se bránit. Najednou se mi zjevil před očima bič a švihl mě po tváři.
"Ty mi nebudeš odporovat ty malý spratku!"
Uviděla jsem jeho oči. Ty nechutné hnědožluté oči, které jsem vídávala, když mě týrali jako malou. Vzpírala jsem se, ale nebylo mi to platné, protože jsem akorát dostala přes tvář, ruce a nohy bičem. Padla jsem na kolena, ale on mě nenechal a já se musela zvednou, nebo by mě uškrtil. Svázal mě a hodil do kočáru. Vůbec jsem nevěděla, kam to jedeme. Po dlouhé době jsme zastavili. On mě odvázal a začal mě zase za sebou tahat. Stála jsem před... Panstvím hraběte Ciela!! Úžasné. Bylo to tak rozlehlé. Zatáhl za vodítko a cukl mnou.
"Dělej! Pohni sebou!"
Šli jsme do panství. Zamknul nás v pokoji hraběte. Zastřel okna závěsy, sundal mi obojek a pak mě shodil na postel. Chtěla jsem se postavit, ale on mi chytl ruce. Byl tak mladý. Vypadal tak na dvacet. Přiblížil se mi k uchu a pošeptal.
"Jsem rád, že tě znovu vidím maličká."
Kousl mě do krku a jeho špičáky mi projeli krkem.
"Au.."
Začala se mi motat hlava.
"Přestaň...."
"Ještě jednou mi to zopakuj."
"Přestaň.."
"Copak.. už nemáš sílu?"
Začala jsem zavírat oči. Cítila jsem se tak slabá.
"Kristiáne.."


Pohled Kristiána
----------------------

Její krev byla tak výborná. Měl jsem v plánu jí vysát. A to jsem taky udělal. Najednou uplně povolila. Znali jsme se. Tedy... Já jsem ji znal jako maličkou holčičku a velmi jsem si ji oblíbil. Pak ale... jsem udělal něco co jsem nevěděl že se stane. Uběhlo 5 let a já byl v gangu s lidmi, kteří se zabývali něčím hrozným. Ale... Asi černá magie, nebo čím mě to omámili a já byl na jejich straně. Jedno přivedli holčičku. Sedmiletou holčičku a začali jsme si s ní dělat co jsme chtěli. Mlátili ji bičem. Svazovali a jídla jsme jí moc nedávali. Týrali a mučili. Pak nám najednou zmizela a já se po osmi letech dozvím, že je zpět. Utřel jsem si rty a koutky pusy od její sladké krve. Zjevil se najednou ten její komorník, ale bylo pozdě. Nestihl to.. Už její srdce nebušilo. Komorník se zděsil. Já rychle zmizel.

Pohled Sebastiána
-------------------------

"Mladá paní..."
Neodpovídala. Byla bledá jako sníh. Její srdce už nebušilo. Vzal jsem ji jako princeznu a šel s ní před sídlo. Vyšel jsem ze dveří a přiběhl Tony. Když uviděl slečnu, slzy mu vyhrkly z očí.

Pohled Tonyho
--------------------

"CHICA!"
Vyběhl jsem schody a vzal si ji do náruče. Sedl jsem si s ní na schody a proud slz nešel zastavit. Pohladil jsem ji po tváři a po vlasech.
"Chica... vzbuď se.. prosím.."
Zavřel jsem oči a dal jí poslední polibek. Najednou jsem uslyšel její tlukot srdce. Rychle otevřela oči a začala zhluboka dýchat.

Pohled Wen
----------------

Cítila jsem jak se mi všechno teplo vrátilo do těla.
Tony mě vášnivě políbil a já ho akorát pohladila po tváři.
"Chica.. já jsem mysle že jsi-"
"Pšššt... Dobré... Jsem tu."
Usmála jsem se na něj. Byl tak šťastný. Zahřálo mě to u srdce. Vzal mě jako princeznu a odnesl do kočáru.
"Kde je Kristián?.."
"Mladá paní.. tímhle se netrapte. Vyřešíme to. Teď si musíte odpočinout."