Proč já?...

Kletba

Probudila jsem se a strašně se mi motala hlava. Nedokázala jsem pořádně rozlišit dveře od židle.
"Ale ale... kdo pak se nám probudil. Čekal jsem na tebe."
Najednou jsem měla před pusou kapesníček a před očima jsem měla černo. Ocitla jsem se na chodbě. Vstala jsem a chtěla jít do pokoje. Najednou se ale objevil Tony a šel mým směrem.
"Jsi jen moje."
Řekl a tiskl mne ke zdi. Snažila jsem se uklidnit.
"A kde je Arthur a Allistor?"
"Ti mne teď nezajímají!"
Chystal se mne kousnout do krku, ale já uhnula. Tohle místo se mi od samého začátku zdálo velmi divné. Chtěla jsem utéct, ale zase se mi strašně začala motat hlava a já spadla na kolena. Tony mě chytl za obě ruce a silně mě tiskl ke zdi.
"Rána se nedožiješ."
"Tony pusť mě!"
Vůbec mě neposlouchal. Začala jsem sebou cukat a bránila jsem se.
"Antonio nech mě!!"
"Vychutnám si tě."
Začaly mi téct slzy. Byla jsem tak strašně vyčerpaná a už jsem nemohla, ale Tony to nevnímal. Jakoby ho někdo zasáhl kouzlem.
"TONY! Pusť mě prosím!!"
Vyklouzla jsem z jeho sevření a utekla za roh. Seběhla jsem ze schodů dolů a narazila jsem do Sebastiána.
"Mladá paní?"
"Sebas..."
Omdlela jsem.
"MLADÁ PANÍ!"

Pohled Sebastiána
-------------------------

Vzal jsem ji do náruče. Šel po schodech a uviděl Antonia.
"Dej mi ji ty démone!"
"Ale ale. Mladý pane. Není slušné chovat se k jiným lidem jako ke zvířatům."
Viděl jsem vztek v jeho očích. Usmál jsem se a šel proti němu.
"Teď jestli dovolíte, jdu uložit slečnu do postele aby si mohla odpočinout."
Rozutíkal se proti mě. Uhnul jsem a hbitě proklouzl do pokoje mé paní. Zavřel jsem a zamkl.

Pohled Wen
----------------
Probudila jsem se v náručí Sebastiána. Ten se na ne usmál tím jeho úsměvem a posadil mne na postel.
"Je Vám lépe má paní?"
Zeptal se. Já jsem přikývla a chtěla se postavit, ale Sebastian mi řekl, ať radši sedím, aby jsem neupadla. Cítila jsem se bezpečněji. Najednou někdo otevřel dveře. Byli to Arthur a Allistor a nesli Tony. Drželi ho kolem ramen a mě se sevřel hrudník. Asi omdlel. Vůbec nevnímal. Já o něj měla sakra velký strach. Rychle jsem šla k němu a klekla na kolena. Položili ho na zem a já jsem si jeho hlavu položila na klín. Začala jsem ho hladit po vlasech. Slzy mi tekly po tvářích a tvořily proud slz, který jsem nedokázala zastavit. Tony najednou otevřel oči a usmál se na mě. Z proudu slz se najednou stala řeka. Oči jsem měla uplně skleněné a Tony mi akorát utíral slzy.
"Lásko moje... neplač."
"To se ti řekne... připadá mi, že za vše můžu já...."
"Nemůžeš.."
"Promiň že jsem ti způsobila tolik problémů....."
"Jsem unavený.."
"Spi zlato... ráno bude líp."
Sebastian mi utřel slzy a kluci pomohli Tonymu do pokoje. Taky jsem si šla lehnout. Snad to bude lepší...