,,Ahoj Adriene." Mávala jsem na něj už zdálky když jsem ho zahlédla venku na terase. On pomalu otočil hlavu mým směrem a pomalu zvedl ruku, aby mi zamával. Usmála jsem se a přidala na kroku, abych tam byla rychleji.
Pozdravila jsem sestřičku a následovala Adriena.
Ihned jakmile jsem došla na terasu, už si sundával boty a trpělivě čekal na mě. Ten jeho chladný pohled mě tížil až v tom nejzazším koutu mé mysli. Otřásla jsem se, ale snažila se věnovat pozornost jen těm pěkným věcem. Předjížděl po mně jako led, ale na druhou stranu jsem vnímala tu jeho snahu být milý. Kocour plnil svůj slib, že se snažil mi neublížit a chovat se co nejlépe dovedl.
Boty jsem si položila vedle jeho a už mě táhnul neznámo kam, tedy do rohu pod stromy až k našemu osamělému poupěti.
Stanuli jsme ve stínu stromů a Adrien ukazoval na poupě celý nedočkavý.
V ten den se toho událo opravdu hodně, byly to takové maličkosti, a přesto pro mě velké věci, které znamenaly hodně. Naše poupě vystrčilo první žluté lístky a my se mohli radovat.
Druhou věcí byl jeho úsměv, něco tak krásného jako ta upřímnost v očích a jeho roztáhlé rty mi přivodili nehoráznou radost. Opětovala jsem jeho úsměv a už mi tento den nemohlo nic pokazit.
Srdce se mi rozbušilo jako o závod když mi v uších zabrněl jeho hlas.
,,Červená, Marinette."
Adrien nám promluvil!😱 teď už to bude jen a jen zajímavější lidi, to mi věřte😊❤
YOU ARE READING
Světla v nás
FanfictionSny jsou něco, co nedokáží lidé vysvětlit ani ovládát, a přesto to on dokázal. Navštěvoval mě ve snech každou noc a já se ho přestala bát. Přál si jen jednu věc, abych ho navštívila v reálném životě. Bohužel je realita vždycky jiná než jak si ji vys...
