Opravdu mi jej bylo líto, chudák tam seděl a nevěděl co dělat. Sledovala jsem ho přes okno a sestřička mi zrovna dezinfekcí omývala nohu.
,,Co jste to prosím vás dělali?"
,,Byla to nehoda, Adrien mě chytil za ruku a neuvědomil si, že mnou trhnul. Nedávejte mu to za vinu."
,,To nebudu. Je to skoro až zázrak co s ním děláte slečno Marinette."
,,Opravdu?"
Přikývla.
,,Dříve tu Adrien jen dlouhé dny seděl a houpal se v křesle a koukal do zdi jako teď. Najednou se tu ukážete vy a každý den dvacet minut před vaším příchodem chodí ven a trpělivě čeká."
Usmála jsem se.
,,Je opravdu milý, ale stále říká zvláštní slova."
,,Buďte ráda, že s vámi mluví. Doktoři říkali, že mu ta nehoda zle poškodila mozek a neví zda- li to je vratné. Čím více toho řekne tím lépe."
,,To ano, ale on říká jen barvy."
,,Třeba si nic jiného nepamatuje. To víte, barvy se člověk učí brzy."
,,Ano, ale Adrien je říká jen někdy. Včera řekl červená a růžová. Dnes opakoval dokola bílá, pak se kouknul na mě a řekl fialová."
,,Zřejmě se snaží vám něco říct, ale vy ho nechápete."
Sestřička mi nalepila na koleno náplast a já si připadala jako malá. Vyběhla jsem ven a sedla si na lavičku vedle Adriena.
,,Nebolelo to."
Chytla jsem ho za ruku a usmála se, on mě obdaroval jedním ze svých zelených pohledů.
,,Nezlobím se na tebe, bylo milé jak jsi měl o mě strach. Chtěla jsem se zeptat co znamenají ta slova co říkáš? Mají nějaký význam, protože já věřím, že ano."
Zdravím😘 užijte si pátek🤗
Ten pocit když jsem si myslela, že jsem vydala kapitolu a přitom pořád je v konceptech👌😂
YOU ARE READING
Světla v nás
FanfictionSny jsou něco, co nedokáží lidé vysvětlit ani ovládát, a přesto to on dokázal. Navštěvoval mě ve snech každou noc a já se ho přestala bát. Přál si jen jednu věc, abych ho navštívila v reálném životě. Bohužel je realita vždycky jiná než jak si ji vys...
