Světla v nás

XXIII.

Nečekala jsem to, jeho stisk byl sice jemný, ale vyrazil nečekanou rychlostí až jsem zakopla a spadla. Tak tak jsem ho nestrhla sebou.
Rychle se otočil s hrůzou v očích a klesl si ke mně. Zíral mi někam na koleno a když se tak koukla taky, viděla jsem neškodnou odřeninu plnou trávy jak z ní pomalu vytéká krev. Adrien byl bílý jako stěna, možná ještě o odstín více.
,,Adriene klid, je to jen malá odřenina, vypláchnu to a bude to v pořádku."
Ale on jako by se zasekl, kmital hlavu do všech směrů jako by něco viděl či sledoval. Jeho slova mě ale zastavila.
,,Bílá, bílá, bílá, bílá, .."
Opakoval to tiše a klidně jako obvykle.
Chytila jsem ho za ruku ve snaze upoutat jeho pozornost. Rychle se na mě otočil a naposledy tiše zašeptal slovo bílá.
,,Jsi v pořádku Adriene?"
Neznatelně přikývl a celou si mě důkladně prohlížel jako by hledám další odřeniny či jiná zranění.
,,Fialová."
Nakrčila jsem čelo, Adrien se zahleděl nějak do mě, přímo mě propaloval pohledem. Do reality se vrátil až jsem začala vstávat.
Podal mi ruku, na něj překvapivé gesto a s radostí jsem přijala. Bylo mi ho chudáka líto, vypadal, že se trápí.
Co si budu nalhávat, ta noha pěkně bolela a já cestou k sanatoriu kulhala a držela se Adriena za ruku.
Když jsem pak odešla se sestřičkou to omýt a obvázat, seděl v křesle a nepřítomně koukal do zdi.

Lidii🤔 Marinette je pěkná nešika. Btw fakt nevím co bych měla napsat😂