Pronásledovatel

🔥4🔥

„Ty nikdy nepřestaneš, co?" zavrčí naštvaně kluk na muže, který leží pod ním a snaží se zklidnit svůj dech. To samé dělám i já. Jenže já narozdíl od něj stojím a mám blízko k omdlení. Ne z toho běhu, ale z celé této situace. Ten kluk zná mého pronásledovatele. Znají se navzájem. A možná já nejsem jen jeho náhodná oběť... Je mi z toho všeho zle, ale zároveň v téhle chvíli toužím po nějakém rozzuzlení.

„Máš pravdu. Nikdy," uchechtne se muž s kovovým kroužkem v pravém obočí. Až teď si ho pořádně prohlédnu. Sice jeho obličej téměř leží na špinavé zemi, ale přesto se jeho tmavě zelené oči snaží podívat na chlapce. Mně tedy nevěnuje sebemenší pozornost, a tudíž mám prostor na hledání alespoň jednoho jediného detailu, který by mi naznačil, že jsem tohoto muže již někdy spatřila. Avšak marně. Není mi ani trochu povědomý.
„A být tebou," vydechne muž, „nezvyšoval bych na mě hlas. Jednou by to mohlo být to poslední, co uděláš, Jamesi," dořekne, a pak si odplivne.

„Nevím, kdo je teď ten, kterej se nemůže hýbat," poznamená pobaveně chlapec, jenž nese jméno James. Když se na něj podívám, to jméno se k němu hodí. Má světle hnědé vlasy a některé pramínky mu padají do obličeje s jemnými rysy a plnými rty. Kdybych ho potkala za jiných, příjemnějších okolností, řekla bych, že vypadá mile. Ale pokud se zná s tím člověkem, jehož obětí jsem ještě před chvílí byla, nemůže to znamenat nic dobrého. Zkrátka jako James vypadá, ale jeho chování se k tomuto hezkému jménu nehodí. Jsi snad někým jiným, když se lidé nedívají, Jamesi? Řekni mi, že ano. Prosím. Protože jsi mě zachránil a já chci věřit, že jsi dobrý člověk.