Náš malý sen |Dramione

1. kapitola

Na Malfoy Manor dopadaly první ranní sluneční paprsky. V domě bylo mrtvo, i přestože téměř celá rodina byla vzhůru. Ve tmavém pokoji však ještě vyspával malý Mirach. Celou noc spal klidně, avšak když se do jeho pokoje opřelo sluníčko, začal sebou házel na všechny strany, neboť se mu zdál nepěkný sen. Jakmile se jeho hnědé oči otevřely a několikrát zamrkaly, z jeho úst vyšel hlasitý křik. Chlapeček si otíral čelo, ze kterého mu stékal pot. Jeho líčka se zbarvila dočervena.

„Co se děje?" přiběhl do pokoje vystrašený Draco.

„Zdála se mi můla," vykoktal blonďatý chlapec a svěsil hlavu dolů.

Draco k němu došel a vzal si ho do náruče. Tiskl si svého syna k sobě a nechtěl ho pustit. Nedivil se, že Mirach trpí nočními můrami. Tenhle pokojíček vůbec nevypadal jako dětský pokoj. Zdi byly tmavé a o hračky by sotva zavadil. Musel svého syna dostat odsud, ale jakby mohl, když tady žil jako vězeň?

„Honky nám připravil snídani. Zkusíš něco spapat. Potom si uděláme výlet, ano?" zeptal se z vesela Draco, aby svého syna trochu rozveselil.

„Maminka pojede s námi?" položil otázku Mirach, i přestože už mu dávno došlo, že maminka s nimi nikam chodit nehodlá.

Draco smutně zakroutil hlavou, ale i přesto se znovu na chlapce usmál. Pohladil ho po vlnitých vlasech a ruku v ruce odešli z pokoje pryč.

Když Draco procházel se svým synem chodbou, přemýšlel nad tím, co všechno mohl mít. Pořád se proklínal za tu chybu, kterou udělal. Chybu, která ho stála krásný život, jenž mohl žít. Místo toho, aby své jediné dítě vedl barevnými chodbami s fotografiemi, vedl ho rozsáhlou luxusní chodbou, která ani trochu nepřipomínala rodinný dům. Toužil vychovávat svého syna jen s manželkou, kterou by miloval. Avšak Mirach byl vesměs vychováván Dracovým otcem, Luciusem. Nechtěl, aby se z Miracha stal takový spratek, jako byl on sám. Snažil se svého syna naučit mít rád i kouzelníky z mudlovských rodin. Sám nevěřil, že by kdy tohle své dítě mohl učit, ale po tom všem, co se stalo, věděl, že tenhle přístup je správný. Nechtěl Mirachovi zalepit očka.

„Kam pojedeme, tatínku?" zeptal se blonďáček s plnou pusinkou.

„U jídla se nemluví!" okřikl ho Lucius z křesla, ve kterém si pročítal noviny a popíjel kávu.

„Do Bradavic," zašeptal potichu Draco a šibalsky se na něj usmál.

„Vážně?" zeptal se tichounce Mirach a udělal zajímavou grimasu, která představovala obrovskou radost, kterou měl.

Když Mirach dojedl, vyskočil ze židle a rychle se běžel umýt a obléct. Draco se za ním díval a pyšně se usmíval. Jeho syn rostl jako z vody, kéž by tohle nadšení sdílela i jeho mamka.

„Nepřeji si, abys ho tahal s sebou, Draco," vyjádřil svůj nesouhlas Lucius a promnul si své dlaně.

„Nemusel bych ho tahat s sebou, kdybych..." větu však nedořekl, neboť do místnosti vstoupila Astoria, Dracova žena.

Astoria suše pozdravila a ladně se posadila ke stolu, kde na ní již čekala snídaně. V domě panoval takový klid, že šlo slyšet, i když Astoria sousto polkla. Draco se podíval na svou ženu a poté na otce. Chtěl toho tolik říct, ale měl strach. Celý život bojoval se strachem a teď, když měl být odvážnější pro svého syna, byl ještě víc zbabělejší než před tím. Suše polkl a odešel z místnosti.

„Tatínku, ploč jdeme do Bladavic? A můžu tam vůbec?" zahrnoval Mirach tatínka otázkami.

Draco zvedl svého syna ze země a polechtal ho. Potřeboval slyšel a vidět jeho smích. Díky tomu se snažil být silnější.

„To je velikánské tajemství," zašeptal mu do ucha.

Mirach se pousmál. Samou nedočkavostí tahal tatínka za ruku a snažil se ho dostat z jeho pokojíčku. Draco popadl blonďáčka a začal se s ním točit po pokoji. Mirachův smích se nesl domem. Draco ho po chvilce spustil na zem a z pod postele vytáhl dětskou knížku. Mirach jí měl velmi rád a Draco věděl, že ho alespoň na chvíli zaměstná. Sedl si se synkem na postel, opřeli se o zeď a přitulení k sobě si četli dětskou knížku. Mirach během čtení neustále vyrušoval, neboť se musel dozvědět spousty nových věcí, které ho zajímaly.

„Tatínku? Jsem po tobě?" optal se zvědavě klučina a položil dlaně na tátovu tvář.

„Vzhledově? To si mi velmi podobný, ale jinak..." zastavil se Draco, „jinak jsi úplně jedinečná osoba," dořekl Draco.

„A jsem podobný mamince?" zeptal se podruhé Mirach.

„Neskutečně podobný," zašeptal Draco.