Náš malý sen |Dramione

8. kapitola

Draco byl nemile překvapen, když spatřil uložené peřiny, na stole vzkaz a Hermionu nikde. Večer probděl, neboť přemýšlel nad tím, co Nebelvírce řekne. Chtěl si s ní promluvit a napravit včerejší noc, která byla velmi hektická. Tím více byl smutný, když si četl vzkaz, jenž musela napsat brzy z rána.

Draco, moc ti děkuji za nocleh i ošetření toho ramene. Nechci však dál překážet. Zabezpečila jsem vám dům, aby vás Lucius neměl šanci najít. Hermiona

Draco si schoval vzkaz do kapsy a odnesl peřiny zpátky do ložnice. Hodil je na zem a došel k Astorii. Přiložil jí zrcátko k ústům, aby se přesvědčil, že jeho žena stálé dýchá. Pocit úlevy ho zaplavil, když zjistil, že je Astoria v pořádku. Dotkl se jejího čela, jež pálilo. Draco suše polkl. Odhadl, že má Astoria zase horečky. Očkem se podíval na Miracha, který spokojeně oddechoval rozvalený na posteli. Blonďák opustil ložnici, avšak dveře nechal otevřené. Chtěl mít jistotu, že by Astorii slyšel, kdyby se něco dělo. Předtím tohle všechno dělala jejich soukromá lékouzelnice, která kontrolovala Astorii prakticky dvacet čtyři hodin denně. Nyní na to byl sám.

Blonďák si sedl ke stolu s perem a pergamenem. Psaní mu vesměs nikdy nešlo, ale snažil se nějak zkomolit věty, aby dávaly nějaký smysl. Když dopis dopsal, smotal jej a připevnil k němu váček s několika galeony. Vyšel ven a přivolal si sovu, která měla tenhle dopis doručit do Nemocnice svatého Munga, kde dříve pracoval. V dopise žádal ředitele, aby přijal Hermionu. Vysvětlil mu, že je hnědovláska velmi učenlivá a slíbil, že bude plnit perfektně svou práci. Nezapomněl se zmínit o známkách, jenž Hermiona dostávala v Bradavicích. Malý úplatek měl pojistit jeho žádost.

Když sova odlétla, vrátil se Draco zpátky do domu. V kuchyni začal připravovat snídani. Tedy, vesměs jí připravovala kouzla. Draco pouze mával hůlkou a i přesto zkazil všechno, co se zkazit dalo. Nesoustředil se na snídani, spíš přemýšlel nad věcmi, které se snažil několik let hodit za hlavu a ony ty věci teď vyplavaly zpátky. Už druhý talíř spadl na zem a roztříštil se na několik kousků. Draco je opět pomocí kouzla dával dohromady.

„Tatínku? Ty si hlaješ na buldozél, že ničíš talíře?" zeptal se s úsměvem ospalý Mirach a protřel si očka.

Blonďák se nad tímhle usmál a vtiskl Mirachovi pusu do vlasů. Blonďáček se usadil ke stolu a opřel si hlavičku o ruce, přičemž vyčkával na snídani. Draco mávl znovu hůlkou a tentokrát už se opravdu snažil soustředit na snídani. Na talíř se skládal chleba s máslem a sýrem. Do kelímku se naléval džus. Když bylo vše hotovo, Draco přinesl synovi snídani. Astorii nachystal jen suché pečivo, udělal jí čaj z bylinek a odnesl jí snídani nahoru.

„Chtěla bych vidět dneska západ slunce a Bradavice," vyslovila své přání Astoria, když spatřila Draca v ložnici.

„Jasně, vezmu tě do náručí. Řeknu Mirachovi, že se půjdeme projít," dořekl Draco a postavil na noční stolek snídani.

„Chci jít jen s tebou," namítla Astoria a pohlédla do Dracových zelených očí, jež milovala.

Draco přikývl a nechal Astorii samotnou. Sešel schody a došel do kuchyně, kde na něj čekal Mirach se snídaní, které se ani nedotkl. Draco naštvaně došel k Mirachovi a sebral mu talíř. Byl naštvaný, že se mu snažil připravit jídlo a on ho nakonec odmítal jíst.

„Já jsem čekal na tebe. Ploč mi to beleš?" optal se Mirach a přimhouřil oči.

„Omlouvám se. Myslel jsem, že jíst nechceš," vysvětlil podrážděný Draco a zastyděl se za své chování. Mirach přece nebyl zlobivé dítě.