|93|

1.1K 151 23
                                    

Přinutím své šokem ztuhlé svaly se pohnout. Klopýtnu dozadu. Kupodivu nespadnu. V hlavě mi dokola zní ve smyčce Taeho hlas a to jedno slovo.

Nemiluju.

Nemiluje. Nemiluje mě a nikdy nemiloval. I když mi to stále opakoval.

Otočím se na patě a než si mě kdokoli všimne, svižným krokem opustím ten barák, v němž sídlí ta společnost. Chtěl bych se rozběhnout a brečet, ale slzy nepřichází. Zůstal mi jen svíravý tlak na hrudi a roztříštěné růžové brýle.

Moje chůze nemá daleko k běhu. Mířím si to domů. Potřebuju být sám. Sám se svými myšlenkami. A hlavně bez Taehyunga, který mi celý ten měsíc a půl lhal. Měl mi říct, že mě bere jen jako kamaráda... Kamaráda s výhodami.

Dostat klíč do zámku je pro mě téměř nadlidský úkol, moje ruce se třesou, jak jsem rozrušený, a moje emoce se ve mně zvedají jako přicházející vlna tsunami.

Podaří se mi odemknout a já rychle vletím do svého pokoje, aniž bych kohokoli potkal na chodbě.

Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat