Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓

|104|

„Takže... takže našemu vztahu dáváš druhou šanci. Dáváš druhou šanci i mně?" optá se mě Tae, načež přemístí svou ruku z mé tváře na hřbet mé ruky.

„Špatně jsi to pochopil... Dávám šanci jenom tobě," upřesním trochu pevnějším hlasem. Stále ale musím znít jako ztracené koťátko.

„Jenom mně?" zopakuje trochu překvapeně. „Jak to myslíš?"

„Tak, jak to říkám. Náš vztah by neměl cenu. Náš vztah už vůbec nemá cenu." Prohrábnu si své blonďaté vlásky přilepené k čelu. „Pokud někdy vůbec cenu měl," dodám tiše a sklopím pohled. Jsem z toho všeho hrozně unavený.

„To zní... jako bychom se právě rozešli," podiví se Tae.

Zasměju se. Ale upřímně - k veselému smíchu to má daleko.

„Protože jsme se právě rozešli," odpovím mu. Svou ručku vymaním z jeho jemného sevření.

„Oh. A-aha. Jo, jasně. Však to dává smysl, promiň. Za všechno, Jimin-ssi." Roztržitě se podrbe na zátylku.

„Omluva se přijímá." Předvedu malý náznak úsměvu.

„Zůstaňme tedy přátelé, prosím~"

„D-dobře, ale jen přátelé, nic víc." Jeho nabídka mě překvapí a utvrdí mě v tom, že Tae není úplně bez citů. Že mu na mně záleží alespoň jako na kamarádovi. A tak to má být a mělo být vždycky, pošeptá mi jakýsi hlásek v mé hlavě.

„Jen přátelé," zvedne ruku v přísaze a usměje se. Úsměv mu nejistě oplatím. Tae rozpřáhne ruce a nabídne mi tím svou náruč. Obmotám mu tedy své ruce kolem ramen a setrvám v jeho až bratrském objetí.

Přijde mi, jako by mi spadl kámen ze srdce. A... kupodivu se cítím šťastně. Šťastněji, než kdy v našem vztahu.