Right Now // H.S. FanFic CZ

# 8

Co to se mnou dělal? Dalo se to jen těžko popsat.. Do kantíny jsem přišla s obrovským úsměvem na tváři. Nandala si na tác všechno jídlo, které se mi zrovna líbilo a mezitím přemítala o tom, co se dneska stalo. Jeden den mu řeknu, že bych chtěla pracovat u filmů a vybírat hudbu a on jen kvůli tomu zorganizuje všechno tohle? Co se mi tím snažil dokázat? Nebo tím, jak mě vzal na londýské oko.. To mi připomnělo tu fotku a co se v tu chvíli stalo. Usmála jsem se ještě víc.

"Kam ses včera vypařila?" vyrušil mě z těch příjemných myšlenek Zayn, který se z ničeho nic objevil vedle mě.

"Já.. Musela jsem mluvit se šéfem a pak jsem tě už nemohla najít," řekla jsem a omluvně se na něj podívala.

"Jo, byl jsem na baru. Máte k sobě nějak blízko, ne?!"

"S kým?"

"Se Stylesem,"

"Ani ne," odpověděla jsem rychle.

"Vypadalo to tak v pátek večer." trochu ztrapněně jsem se posumála. Měli jsme k sobě blízko? Jak si to vlastně mám vykládat?

"Byla jsem trošku opilá a dělala věci, které bych asi neměla," řekla jsem a šli jsme si společně sednout k jednomu z volných stolů.

"Jo, takže i ten tanec.. Taky bys to bez vlivu alkoholu neudělala?" zeptal se váhavě.

"To ne, zatancovala bych si s tebou," odpověděla jsem. Jenže jeho výraz, který nasadil, takový ten pyšný, mě trochu zastrašil.

"Já.. Napadlo mě, jestli bys po práci nechtěla někam vyrazit?" zeptal se a já pocítila ten nepříjemný pocit, že musím někoho odmítnout. Tenhle vztah jsem chtěla udržet pouze na úrovni přátelství.

"Zayne, já něco už mám a navíc si myslím , že my dva bysme měli zůstat jen přátelé a kolegové," usmála jsem se omluvně.

'Jen nevím, jestli je to váš typ,' v hlavě mi zazněl Stylesův hlas. Na tuhle větu si moc dobře pamatuji. Měl pravdu, nebyl to můj typ. Jaký jsem vlastně měla typ? Kudrnatý, pěkně upravený se zářivým úsměvem.. Přestaň!

"Však já myslel jen tak si někam přátelsky vyjít." nadhodil Zayn, ale v jeho hlase byla znát ještě větší nejistota než předtím. Vím, že to nemyslel pouze přátelsky.

"Něco mám," řekla jsem a uždíbla si kousek salátu. Cítila jsem se nepříjemně. 

"Dobře, tak snad někdy jindy," povzdychl si a také se pustil do jídla. I když mezi námi teď panovalo trapné ticho, stále jsem se cítila lépe, než kdybych tu seděla sama a musela se vypořádávat s odměřenými pohledy ostatních zaměstnankyň. Tak nějak se mi zdálo, že mě tu nikdo nemá rád a opovrhují mnou.

"Hele, jsou tady všichni tak nepřátelští jak se tváří?" zeptala jsem se Zayna s úmyslem něco zjistit, ale také trochu odlehčit atmosféru mezi námi.

"Většina lidí se tak tváří, ale když je poznáš, nejsou nepřátelští," řekl a rozhlédl se kolem. "Jen rádi soudí lidi dřív než je poznají," řekl a usmál se. Vypadal tu šťastně.

"No, tak třeba se tady se mnou konečně začne někdo bavit," řekla jsem a položila příbor. Pro dnešek mi jídlo stačilo.

"Já ti nestačím?" popíchl mě a já se zasmála.

"Stačíš, ale znáš to. Víc kamarádů nikdy neuškodí,"  řekla jsem a on přikývl.

"Jen si dávej pozor s kým se kamarádíš," mrkl na mě a já se zvedla od stolu a pak vzala tác do rukou.