Right Now // H.S. FanFic CZ

# 20

Musím se přiznat, že  v pondělí ráno byla práce ta poslední věc, kterou jsem dnes chtěla dělat. Věděla jsem, že tam budu muset čelit Harrymu, protože jsem se mu nemohla vyhýbat. Věděla jsem, že se budu muset buď sebrat a dát se do pořádku a nebo ho poprosit o trochu času. Nemohla jsem se na něj ale jen tak vykašlat. Konečně se mi otevřel, svěřil se mi s jeho tajemstvím a dostala jsem z něj celou pravdu a teď ho prostě nemůžu odstřihnout. A ani to udělat nechci, jen se cítím tak zvláštně, když vím jak to všechno doopravdy je. Je mi ho líto a je mi líto toho, že to nemůžeme mít jednoduché.

Po snídani v hotelové restauraci jsem šla před hotel, kde na mě už čekal řidič, který mě jako každé ráno odvezl do práce. Vystoupila jsem a šla rovnou do své kanceláře. Úplně jsem zapomněla na své setkání s Niallem, dokud jsem ho nepotkala na svém patře. Téměř jsme do sebe vrazili.

"Zdravím, Emmy. To je náhoda, co?" překvapeně se na mě usmál a já mu vřelý úsměv oplatila.

"Jo, zase se náhodně potkáváme. Teď to ale asi bude pravidelněji, když se mnou pracuješ," řekla jsem a on přikývl.

"Děláme spolu na patře, mám kanceláři jen ob jednu dál," řekl a ukázal na dveře, které byly jen o kus dál, než ty moje.

"To je bezva.. Nechtěl bys.. Třeba zajít na kafe?" zeptala jsem se a on se na mě překvapeně podíval.

"Tady je kavárna?" podiveně se zeptal.

"Ne, ale na konci chodby je automat. Sice to není žádná sláva, ale dá se to. A kafe dělají v kantýně, ale jen v době oběda," řekla jsem a on přikývl.

"Tak jdeme na kafe do automatu," řekl mi a já přikývla. Pokračovali jsme chodbou až na konec, kde stál automat. Počkali jsme než jedna naše kolegině odejde a potom jsem přišla k automatu a naházela do něj drobné. Zvolila jsem nápoj a čekala.

"Co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se a on se na mě podíval.

"Chtěl jsem být zástupce marketingu, ale nevyšlo to. Tak jsem dostal jen pozici v kanceláři, zatím. Budu dělat statistiky, dokud si mě nevyzkouší a pak možná můžu očekávat povýšení," řekl mi a já přikývla. Vzpomínala jsem si na svůj názor na jeho hru. Nebyla dokonalá, tak jak Harry požadoval, byla ale dost dobrá.

"Já jsem tu na stáži. Tak všechno zkouším.." řekla jsem a  on se na mě podiveně podíval.

"Vážně?" Usmál se. "Jsi šťastný člověk, že jsi se sem dostala na stáž," přikývla jsem.

"Miluju to tady, jednou bych chtěla něco takového dělat," přiznala jsem a on přikývl.

"Je to něco, pracovat pro ty známé Tunes, o kterých se všude mluví. Nikdy jsem nevěřil, že bych zvládl pohovor," přiznal se a já se usmála.

"Hrál si opravdu dobře, neboj se," pochválila jsem ho a on se vdečně usmál. Už jsme oba měli kávu a já bych měla jít do své kanceláře.

"No, ráda jsem si s tebou dala první společnou kávu, kolego, ale už budu muset jít. Už mám půl hodiny makat," řekla jsem a on přikývl.

"Nebudu tě zdržovat," řekl a já mu poděkovala.

"Uvidíme se," řekla jsem a s tím odběhla do své kanceláře. Když jsem za sebou zavřela dveře, věděla jsem, že tu někdo je. Otočila jsem se a viděla v rohu mé kanceláře frustrovaného Harryho, který si téměř trhal vlasy.

"Kde jsi skara byla?" zeptal se a přešel na druhou stranu pokoje.

"Jen pro kafe.. Co se děje?" zeptala jsem se ustaraně a on si povzdychl. Přecházel po mé kanceláři sem a tam a nevěděl co dělat s rukama.