Right Now // H.S. FanFic CZ

# 10

Až příjde čas, poslechněte si hudbu na straně :)) Poznáte to, bude zmíněn Bach :)

–––––

Seděli jsme v lóži a sledovali tu úchvatnou scénu, která se před námi odehrávala. Pódium bylo obrovské, herci si vedli výborně a já byla nadchnutá tím, co se odehrávalo vepředu. Pozorovala jsem každý jejich pohyb, vnímala všechnu tu dramatickou hudbu, která doprovázela vážné, ale i zajímavé scény z opery. Nikdy jsem nic takového nezažila. Zatím jsem se vždy dostala jen na muzikál, nebo komedii, ale divadla nikdy nebyla věc, kterou bych vyhledávala. Možná, že ale po dnešku změním názor. Tohle bylo úchvatné, mohla jsem cítit všechnu tu vážnost a luxus z toho představení.

"Ta žena, která hraje Marii. Znám jí. " slyšela jsem Harryho, který mě vyrušil z mého soustředěného pozorování scény.

"Vážně? Páni! Je výborná! " podivila jsem se překvapeně a on přikývl.

"Mohl bych vás seznámit, pokud bys chtěla. " navrhl a já zavrtěla hlavou.

"To ne, to ne." odmítla jsem. Už tak toho pro mě dělal dost.

"Jak chceš. " pokrčil rameny a já mu věnovala úsměv.  Pak jsem zase obrátila pozornost na scénu opery. Nemohla jsem ale moc vnímat. Pořád mi v hlavě zněl jeho hlas, to jak se mnou mluvil a ještě ke všemu, když mi tykal. Musela jsem si pořád ještě připomínat, že je to můj šéf.

' Šéf, který tě políbil. ' připomenulo mi mé podvědomí a já tu vzpomínku setřásla, abych se mohla zase začít soustředit. Povedlo se.

Po skončení představení jsme se zvedli a dostali se k východu. Venku už byla tma, ale budova a její okolí bylo osvětleno lampami. Vypadalo to ještě lépe, než ve dne, ještě více romantické.

"Nechtěla by ses se mnou ještě projít? Nechci odcházet. " podíval se na mě Harry a já přikývla. Jeho přítomnost mě tak omamovala a já tomu stále nerozumněla. Něco na něm prostě bylo, něco, čemu jsem nemohla odolat. Zahákla jsem se do jeho ruky, naše těla u sebe a já cítila, jak se jeho bok tře o můj. Kráčeli jsem po stěrkové cestě do parku, který byl také osvětlený. Mé bílé šaty zářily v jasném světle a já se dívala na špičky svých bot.

"Jsem rád, že sis vybrala mně." ozval se najednou a já se usmála, hlavu stále sklopenou do země.

"Náhodou jsem taky ráda, že si šel se mnou." zdálo se to divné, když jsme si teď tykali, ale příjemné, možná i trochu více intimní. Přišlo mi, že jsme si tak blíž.

"Nečekal jsem, že tohle řekneš." Ale.. Cožpak to není zřejmé?

"Tak jsem tě překvapila." usmála jsem se a konečně k němu vzhlédla. Díval se před sebe, na tváři úsměv.

"Řekni mi, proč nechceš hrát? Říkala si osobní důvody. " překvapilo mě, že si to pamatoval. Vlastně jsem dokoce i já úplně zapomněla, že jsem se mu o tom zmínila.

"Nechce se mi o tom mluvit."

"Dobře, třeba někdy. "

"Nemyslím si. Je to něco, co bych nerada vytahovala, víš. "

"Aha, nechtěl jsem, promiň. " omluvil se a já mu věnovala úsměv. Musela jsem tuhle chvíli trochu ulehčit.

"A co vy, pane Stylesi? Tajemný ředitel firmy, který dělá co se mu zachce. Nechcete mi prozradit vaše tajemství?" usmívala jsem se na něj a on mě zaujatě pozoroval.

"Tajemství?" zasmál se. Jeho smích byl hluboký a zněl víc než dobře. "Myslíte si, že mám tajemství? " povytáhl obočí. Zastavili jsme se a já se na něj dívala. On navázal oční kontakt a já mu znovu propadla, ztrácela se v jeho hlubokých zelených očích, topila se v nich.