WOLF - Nový svět

° 3 °

V sálu bylo tíživé ticho. Nikdo nevěděl, co má dělat. Nikdo nevěděl, co budou dělat, jestli se to nepovede a Vanessa doopravdy zemře. Všichni jen zkroušeně seděli až na jednoho hnědovláska. „Jak dlouho budeme ještě čekat?!" vyjekl Kyle a rozhodil rukama. Byl tak naštvaný, frustrovaný a smutný. Byl jako výbušná bomba připravena kdykoliv bouchnout. A jeho čas se zkracoval. Nebavilo ho jen tak sedět na zadku. Lidé kolem umírají a on si jen tak má sedět? Takový nápad se mu ani za mák nelíbil.

Módi si nepříjemně povzdychl a podíval se na něho. „Tak dlouho, dokud se neprobudí" protočil už snad po sté očima. Tenhle kluk ho pěkně štval. Nevěděl proč...Žárlil snad? Byl onen Kyle její přítel? Jestli ano, zaslouží si lepšího, než je tenhle. Závistivě se na onoho mladíka podíval. Připomíná mi spíš nějaké nevycválané štěně pomyslel si. „A to bude jak dlouho?! Už je sakra večer! Uběhl už celý den a ona pořád nic!" vyjekl Kyle zase a Módi přísahal, že mu tu užvaněnou pusu zažije.

Když už chtěl Módi něco nepěkného říct, zaskočil ho výkřik jeho bratra. Cukl sebou a nechápavě se podíval ke dveřím, které jeho bratr prudce otevřel a zase zavřel. „Co se děje? Spatřil si pavouka ó všemocný bože?" zeptal se klidně Derek, zvedl pohled od svých nehtů a ušklíbl se jeho vystrašenému výrazu. Smích ho však přešel, když spatřil jeho ruce od krve. Módi si toho také všiml a přikročil k němu. „Co se stalo bratře, co ta krev-" chtěl se ho zeptat, Magni ho však rychle přerušil. „Není má! Je stráží! J-já snažil jsem se jim pomoct! Ale nestihl jsem to! Něco je zabilo! Bylo to velké! Černé a chlupaté! Pro-prostě je to roztrhalo na kousky!" vyjekl o oktávu víš a chtěl se odlepit od dveří, avšak ve stejný moment do nich něco narazilo a málem se otevřely. Za dveřmi se ozval mocný štěkot a vytí. Všichni ztuhli.

„Co to je?!" vyjekl Módi a chtěl pomoct bratrovi držet dveře, avšak stvoření za nimi bylo silné, dveře rozrazilo a vtrhlo dovnitř. Všichni vyjekli a ustoupili dozadu. Magni takové štěstí neměl. Mohl se jen nalepit na zeď a modlit se, aby si ho stvoření nevšimlo. „To je Garm!" vyjekl nadšeně Toby. Všichni se na něho nechápavě podívali. Nechápali, jak může být nadšený z toho, že se je právě chystá zabít obrovský pes. Garm, jak už se stihli dozvědět, byl velký černý pes, z jehož huby odkapávala čerstvá krev zabitých stráží. Módi, hned po tom, co Toby vykřikl jeho jméno, pochopil, o co se jedná. Přišel si pro svou paničku.

„Za to můžeš ty, že jo! Můžeš za to, že je to stvoření tady! Jinak bys nebyl tak nadšený ty spratku!" vyprskl jedovatě Magni na malého Tobyho. Módy se na svého bratra nevěřícně podíval. „Vážně si myslíš ty idiote, že by to malé štěně jen tak vyvolalo Garma?! K čemu by mu to asi tak bylo?! Je tu kvůli ní!" vykřikl na Magniho a byl by ho i praštil. Najednou se ale Garm prudce pohnul a zakousl se Módimu do rukávu jeho košile. „Ach kruci!" vyjekl překvapeně a začal se s ním přetahovat. Košile se roztrhla, on spadl na zadek a šokovaně hleděl do jeho čtyř očí, které si ho nebezpečně měřily. Když už se mu Garm chystal zakousnout do krku, odhodila ho silná a velká postava. Módi šokovaně hleděl na přeměněného Markuse. Ten mocně zařval a dal tím najevo, ať se od nich Garm držel dál. Magni také hleděl na zjevení před ním. Ještě nikdy neviděl Tarmu v její pravé podobě a to, co uviděl, ho přímo šokovalo. Bylo to obludné, avšak míň obludné, než Garm a jeho srst zborcená krví. Ale chápal, proč jejich děd tolik nesnášel ty obludné stvůry. Taková hříčka přírody!

Garm se postavil, otřásl se, zavrčel a chystal se na vlkodlaka skočit, avšak zarazilo ho písknutí a následný hlas. „Garme! To se dělá přátelům?! K noze! Ihned!" vykřikl hluboký ženský hlas a překvapil tak všechny v místnosti. Garm radostně zaštěkal a ihned mířil ke své paničce. Vanessa si klekla. „Nemáš hlídat bránu? Copak tu děláš? Co pak tu děláš?!" poslední větu na něho zašišlala, usmála se na něho a zabořila mu ruku do černé ulepené srsti. „Budeme tě muset vykoupat ty špindíro!" zasmála se. Všichni v místnosti na ty dva jen nevěřícně koukali a málem zapomněli i dýchat. „Va-Vanesso?" vydechl šeptem její bratr a přeměnil se. Jmenovaná se na něho koukla. „Och, bratře. Zdravím" pronesla na jeho vkus chladně a usmála se na něho. Co se to s ní jen stalo? „Nessie" pronesl tiše Módi. Zvedla k němu pohled a zářivě se usmála. „Módi! Tak zatraceně dlouho jsem tě neviděla!" vyjekla radostně a objala ho. Zarazil se, ale hned jí objetí trhaně opětoval. „Myslela jsem, že to bude horší, ale zatím se cítím...uvolněná. Svobodná!" usmála se a podrbala psa za ušima. „Garme, upaluj hlídat bránu. Nedovol aby-" její hlas byl přerušen dalším výkřikem. Křik se ozýval z venku. Přesně věděla, co se děje. Duše se dostaly z pekla. Zase. Garm totiž nehlídal bránu, a tak se dostaly ven.

Povzdechla si a za efektem kouře a ohně se teleportovala ven před palác. Ihned spatřila, jak různé duše napadají nic netušící Ásy. Zamračila se a tleskla. Jeden by řekl, že to nic moc neudělá. Ono tlesknutí bylo však pro helheimské duše tak hlučné, jako kdyby Thor udeřil kladivem. Tlaková vlna se rozlila několik metrů kolem ní a narazila do každé duše kolem. „Ihned se vraťte do vašeho domova, vy bídníci! Nebo přísahám, že vás ztrestám!" zahřměla a helheimští obyvatelé se vyděšeně otočili. Netušili, že byl zvolen nový vládce. Vyděšeně si šeptali a mumlali. Nakonec se za doprovodu hrozného kvílení vrátili tam, kam patří. Vanessa zavřela oči a teleportovala se přímo do sálu před Garma. Klekla si před něj a pohladila ho po hlavě. „Vrať se k bráně, Garme a hlídej!" usmál se na něho a rukou mu přejela před obličejem. Vyšlehl z ní oranžový plamen a pohltil obrovského psa, který hned na to zmizel pryč do svého domova. Pak se narovnala a otočila se na lidi za sebou. Byli úplně v šoku z toho, co viděli. Z dívky agresivnější nežli její matka a prohnanější, nežli její otec se stala vládkyně, z níž vyzařoval klid a vyrovnanost. Už před nimi nestála Vanessa Starková, dcera Avengerů. Stála před nimi Hel, bohyně smrti a dcera boha Lokiho.