WOLF - Nový svět

° 21 °

Na Midgardu najednou proťal oblohu zářivý sloup světla a setkal se se zemí, do které vypálil prazvláštní ornamenty s prastarým jazykem. Sourozence to probudilo a dali se na poplach. „Už jsou tady! Hněte se vy kůže líné!" křičel syčivý hlas a donutil tak stovky lidí k pohybu. Nemrtví se s plouživým pohybem dali do pohybu s úmyslem zabít nežádoucí hosty.

„To bude tanec panečku..." povzdychla si s úsměvem Vanessa. „Ty se tomu směješ?! Jsme ve válce a ty se směješ?!" okřikl ji Módi. „To je u ní normální...Smát se v nevhodných situací je její specialitka" protočil očima Daniel a podíval se na svou ženu. „Ty...ty se někde schovej. Někde vysoko. Jestli se ti něco stane-" byl přerušen jejím pozvednutím ruky. „Nejsem malá, dokážu se o sebe postarat, moulo" pousmála se a dala mu rychlou pusu na tvář.

„A mě tu okřikuješ, že se směju. Cukrování na bojišti je jako v pořádku?" zeptala se nechápavě Vanessa Módiho, ale ten jí nestihl odpovědět, protože se do toho vmíchala Angelika. „Lidi, už jsou skoro u nás a vy chcete propírat cukrování na bojišti? Jste máklí?! Ihned začněte dělat práci, pro kterou nás sem vyslali sakra!" vyjekla nechápavě, protočila očima a přeměnila se do své démonické podoby. Pohodila rudými vlasy a rudo-oranžovým pohledem projela bojovou vřavu nemrtvých. „Jsou pěkně nechutní... Ale co se dá dělat" promluvila hlubokým hlasem a pak nelidsky zařvala a vzlétla. Stephanie též vzlétla a pevně v ruce uchopila svůj luk, ze kterého následně vystřelila.

„Módi, ukažme jim, co proto. Ukažme jim, že bohové si proti sobě poštvávat nemáš!" ušklíbla se Vanessa a na to ji hned pohltili ohnivé plameny. Módi přikývl a pevně uchopil jílce svých mečů. Neměl žádné zvláštní schopnosti, jako jeho otec či Magni, ale za to byl velice dobrý v boji a toho hodlal využít.

„Tak co, děcka? Připraveni?!" ušklíbl se Marcus na vyděšeného tmavovláska a jeho bratra. Steve se zamračil. „Z toho to důvodu jsem se ukrýval. Až bude po všem, zabiju vás" zavrčel mrzutě blondýn a pozvedl štít, který mu dali na Ásgardu a pistoli, kterou ukradl ve skladě SHIELDu. Tmavovlásek polkl a opatrně uchopil své dýky, se kterýma ale absolutně neuměl. „Bůh stůj při mně" zamumlal si potichu a společně s ostatníma se s bojovým pokřikem vydal vstříc své smrti.

Vanessa okem vyhledala svou matku, která se řítila proti ní. „Ale, ale. Vypadá to, že tu bude pěkná sranda!" zasmála se.

Počkat...to nejsem já... Helo...kruci, vypadni z mé hlavy...

Její matka byla přeměněná, ona však nikoliv. Nechtěla plýtvat nad něčím tak zbytečným. „Tak pojď!" vyjekla s úsměvem mezitím, co se její matka mohutně odrazila od země s úmyslem jí prokousnout krk. Jediné, co však udělala, bylo to, že bolestně zakňučela. Vanessa jí poslala pekelný oheň přímo do obličeje. „To nic víc neumíš? Já nejsem Hulk, matko!" ušklíbla se samolibě při jejím bolestným zvedání. Ani to jí však nedovolila. Vanessa jí silně kopla do břicha. Odletěla o dva metry dál.

„Víš matko, jsem tak trochu...jiná. Jak sis určitě všimla povšimnout..." znovu jí kopla. „...jsem silnější. Stala se ze mě bohyně, víš? A Ódin mi něco ukázal..." vzala jí za kožich a odhodila jí proti sutinám budovy. „Ukázal mi svobodu, matko. Už mě k tobě nepoutá nějaké směšné pouto. Teď, když je to nejvíce potřeba, tě můžu zabít" řekla tiše.

Hela přebírala kontrolu nad Vanessou více, než to bylo vhodné, ale Vanessa se rozhodla to nechat být. Jsou na bojišti. Nějakou sentimentalitu si nemohli dovolit.

„C-co to s tebou ten dědek udělal?!" prskla vlkodlačice a s námahou se zvedla. Hela se usmála. „Udělal ze mě lepšího člověka. To, co si ze mě udělala ty...to bylo k pláči" pronesla Hela s úsměvem a pozvedla ruku. Ihned se v ní zhmotnil její meč. „Čas ukončit tuhle komedii, matko" pronesla něžně a napřáhla se. Avšak to je vše, co udělala. Někdo jí totiž probodl zezadu. Bolestně vykřikla, na což dostala pěstí do obličeje od své matky. „Pořád jsi k pláči" uchechtla se Alex, vzala Helu za hlavu a kolenem ji udeřila do břicha. Hela zaskuhrala.

„Tohle bude zábava" zasmála se zhrublým hlasem Alex.