Teenage Desire ✔

"how he looks at you"

Isabella

"Takže jsi mu to ještě pořád neřekla?" nadzvedla Alice obočí, když jsme seděly v jedné kavárně.

"Musíš to pořád řešit?" povzdechla jsem si a napila se z hrníčku.

"Já jen... Doufám, že si uvědomuješ, že za dva týdny se vrací domů a už se možná nikdy neuvidíte?" Na sucho jsem polkla. Vůbec mi nedošlo, že za chvíli opravdu odjede. Z toho mi bylo hůř ještě víc. Byla jsem za ten půl rok už až moc zvyklá na jeho přítomnost, drzý narážky, sarkastický poznámky, na ty naše neustálé hádky a prostě na něj.

"Eh, no..." Skousla jsem si spodní ret a sklopila pohled. "A ty jsi s tím smířená?" Změnila jsem téma.

"Co?"

"Že Rapha už nikdy neuvidíš."

"Za to budu jen ráda," zamračila se, ale já ji nevěřila ani slovo, její oči říkaly něco jiného. Pořád k němu něco cítila, i když se snažila všem napovídat něco jiného.

"Víš, že mi nemusíš lhát, Alice," pousmála jsem se a položila svou ruku na tu jiné, abych jí mohla pohladit po hřbetě. "Ani sobě nelži."

"Myslím to vážně. Nebude mi chybět." Stále si tvrdohlavě stála za svým. Hlasitě jsem si povzdechla.

"Vážně?" Naklonila jsem hlavu na stranu. Na sucho polkla a napila se kávy.

"Možná trochu," špitla a já se smutně pousmála.

"Vážně to s ním nechceš ještě probrat a konečně nějak vyřešit?"

"A co mám řešit? I kdybych mu chtěla dát ještě šanci... Za dva týdny odjede a už se nikdy neuvidíme a celý to mezi námi skončí. Takhle to bude lepší a jednodušší."

"Tak vidíš, tím jsi odpověděla na svou otázku. Bude lepší, když se to ani nedozví. K čemu by to bylo?" našpulila jsem pusu, načež Alice svou otevřela, aby něco řekla, ale nakonec si to rozmyslela a zase jí zavřela. Tím bylo tohle téma uzavřené.

"Čau, mami," usmála jsem se na mamku a posadila se vedle ní na gauč. Zrovna se dívala na nějakou svou oblíbenou telenovelu, nad čímž jsem musela protočit oči.

"Ahoj, zlato, jak ses dneska měla?" pohladila mě po vlasech a ztlumila zvuk.

"Jo, dobrý, byly jsme s Alice v kavárně a pak se podívat po obchodech, takový holčičí den," pokrčila jsem rameny a sedla si do tureckého sedu.

"Koupila sis něco pěknýho?"

"Pár triček," vydechla jsem. "Víš... chtěla bych se tě na něco zeptat."

"Ptej se." Otočila se víc čelem ke mně a věnovala mi svou pozornost.

"Už se ti někdy stalo, že jsi byla do někoho vážně moc zamilovaná, tak jako ještě nikdy do nikoho, ale nemohla jsi mu to říct?" kousla jsem se do spodního rtu. Nadzvedla obočí a potom se usmála.

"Samozřejmě, to se stává každému."

"A co jsi dělala?"

"Co by? Neřekla jsem mu to. Moc jsem se bála, že by se tím všechno mezi námi pokazilo, hlavně naše přátelství. Přesto jsem to po čase nevydržela a přestala s ním udržovat kontakt, protože jsem se nemohla dívat na to jak má něco s jinými dívkami, nemohla jsem poslouchat, jaký to s nimi je," smutně se usmála a znovu mě pohladila.

"Takže to prostě jen tak skončilo?" Jen přikývla. "A jak ses z toho dostala? Jak jsi ho přestala milovat?"

"Ze začátku to bylo hodně těžké, nespočet nocí jsem probrečela, myslela jsem, že se z toho nikdy nedostanu, že jsem přišla o svou pravou lásku, kterou potkáš jen jednou za život, jenomže potom..."

"Potom?"

"Potom se v mém životě objevil tvůj táta a já zjistila, že dokážu milovat dakelo víc a že jsem svou pravou lásku našla teprve s ním," pousmála se a já začala vidět rozmazaně.

"Tak proč sis začala s Nolanem? Když byl táta tvoje pravá láska? Jak ses dokázala zamilovat znovu? Jak jsi dokázala tátu přestat milovat?" zavalila jsem jí otázkami. Povzdechla si a smutně se na mě podívala.

"Zlatíčko, není to tak, že bych tvého otce přestala milovat, to opravdu ne. Věř mi, miluju ho pořád a nebýt té nehody byli bychom stále spolu. Jenže, musela jsem se posunout dál a vím, že to ode mě bylo možná sobecké, ale nechci zůstat sama. Až dospěješ a odstěhuješ se, zůstala bych tady úplně sama a zbláznila bych se. Pořád bych myslela jen na tvého tatínka a na to, jak jsem o něj přišla, pořád bych myslela na to, že jsem přišla o svého syna. Díky Nolanovi se cítím aspoň trochu líp, dokáže mě zabavit a je tak pro mě jednodušší se přes to přenést," vydechla a já ji překvapeně sledovala.

"Takže jsi na tátu nezapomněla?"

"Věř mi, že na něj nikdy nezapomenu, na tvého otce ani nejde zapomenout, už nikdy nepoznám lepšího člověka, jako byl on. Není den, kdy bych se na něj aspoň jednou nevzpomněla." Po tváři jí stekla slza a já jí musela obejmout. Když se ode mě odtáhla, tak se pousmála a uhladila mi vlasy za uši. "Jde o Spencera, viď?" Jen jsem sklopila pohled a přikývla. "Věděla jsem to," usmála se a já překvapeně vykulila oči.

"Jak?"

"Zlatíčko, bylo to úplně jasné, to jak jste se na sebe vždycky dívali, jak jste spolu trávili skoro všechen čas, jak se on o tebe vždycky zajímal. Věděla jsem to už od doby, kdy sem přijel, ale nechtěla jsem to z tebe nějak tahat, čekala jsem až přijdeš sama a budeš si chtít o tom promluvit. Jen mi vysvětli jedno. Proč bys mu to nemohla říct?"

"Protože on ke mně necítí to samé, bere to prostě jinak."

"Tomu nevěřím," pousmála se.

"Ty ho neznáš, mami," vydechla jsem. Nevěděla, jak to má s holkami. Že nedokáže k žádné nic cítit. Že sice dokáže být hodný a pozorný, chovat se jako ukázkový přítel, ale nedokáže milovat a ani nechce milovat.

"To sice ne, ale vím, jak se na tebe dívá," uchechtla se a já jen zavrtěla hlavou.

"Nejde o pohledy, mami, mezi námi prostě nikdy nebude nic víc, protože on to nechce."

"Někdy ti pohledy řeknou daleko víc, než slova, broučku," usmála se a dala mi pusu na čelo.

"Mami," povzdechla jsem si.

"Věř mi, že vím o čem mluvím. Už jsem si nějakými vztahy prošla, u tebe jsem sledovala jak se k tobě kluci chovají, jak se na tebe dívají."

"A?" nechápavě jsem se zamračila a ona se uculila.

"Jediný muž, který se na tebe díval stejně, jak teď Spencer, byl tvůj otec. Vždycky jsem doufala, že se na tebe někdo bude dívat taky s takovou láskou a respektem a že jej někdy někdo nahradí a bude tě milovat a ochraňovat, tak moc jako on."