Black wings✔️

-12-

Alex McQueen

Ležel jsem u ní v posteli. V posteli té nejkrásnější dívky, jakou jsem kdy viděl. Bylo mi jedno, že jsem u ní., že mě hruď pálí, jako bych v ní měl tisíce nožů, které mi drásají tělo. Bylo mi jedno, že někde v tomto domě je její táta, který mě očividně malém zabil. Vše mi bylo ukradené, až na jednu věc. Dívku. Ta kouzelná bytost, která mi byla schopna ukrást srdce, aniž by se snažila. Byla to nepopsatelná euforie, a když se všechny ty pocity spojí dohromady, vznikne něco nádherného, čeho se už pak nemůžu zbavit. A přesně to se i stalo. Byl jsem závislý. Byl jsem dočista zmatený a zblázněný kvůli ní.
Mám říct, že by mi to vadilo? To určitě ne, právě naopak. Mám teď vše, co potřebuju a to je ona.

,,Ukážeš mi své tetování?." Slyším její hlas a cítím její dech na mé hrudi. Trochu mě to zaskočilo, ale hned na to už jsem se spolu s ní posadil. Byla nesvá a to bylo nehorázně roztomilé.
Pomalu jsem si začal sundávat mikinu i tričko, ale nepřestal ji pozorovat. Zkoumala každý kousek mého těla. A taky mi nemohlo ujít, jak se jí zrychlil tep.
Potichu jsem se uchechtl a obě věci položil na kraj postele. Posunul jsem se víc k ní, aby měla lepší výhled a jen ji dál pozoroval.
Prsty začala zkoumat mou kůži a tím mě přiváděla k šílenství. Každý její sebemenší dotek jsem cítil a byl jsem si jistý, že i ona. Úplně jsem zapomněl na to vypálené, které právě zkoumala.
,,Jsou nádherné." Řekla potichu, aniž by odtrhla zrak.
,,Ty jsi nádherná." Řekl jsem na oplátku, čímž zamrzla v pohybu a svůj zrak vpila do toho mého.
Byla nervózní a to jsem ani nepotřeboval upíři schopnosti, abych to poznal.
Měl jsem nehorázné nutkání, chuť...Jen na minutku se otřít svými rty o ty její a zakusit, jak chutnají. Chtěl jsem slyšet ji říkat mé jméno a cítit její pocity. Tak strašně moc.
Obličeji jsme byli od sebe sotva pár centimetrů a snad jsem i přestal dýchat. Přibližovali jsme se k sobě. Tak strašně velká chuť mě přepadla, ale já musím odolat. Nesmím způsobit nic, co by byť jen narušilo náš čerstvý vztah.
Těžce jsem si povzdechl a rty přitiskl na její čelo. Těžký povzdech se jí dral z úst, ale pak promluvila. ,,Tohle není tetování, Alexi. Takové mám jen já." Zašeptala. Uvědomil jsem si to a rychle se podíval na mou hruď. Povzdechl jsem si. Jak jí to mám vysvětlit. ,,Není." Odpověděl jsem. ,,Jak jsi k tomu přišel?." Zeptala se. Podíval jsem se jí do očí s prosbou, aby to neřešila. No asi ji to moc zajímalo, proto se nenechala odbýt. ,,Kdybych ti to řekl, tak by jsi mi nevěřila, proto chci, aby jsi mě respektovala." Vydal jsem těžce ze sebe. Nevěděl jsem, jestli to přijme, ale doufal jsem, že se mě na to ptát nebude. ,,Dobře, ale slib, že mi to jednou řekneš." Pousmála se na mě. Nemohl jsem říct ne, ale stejně jí to budu muset říct, proto jsem kývl hlavou. Pak už jsem jen vstal a mířil k oknu. ,,Prosím, nechoď ještě." Řekla a pohledem mě prosila, abych zůstal.
Chtěl jsem, strašně moc, ale nebyl jsem si jistý, jestli se ovládnu.
,,Počkám než usneš." Řekl jsem a lehl si vedle ní. Natiskla se ke mně a já se tak opět mohl ztrácet v té její specifické vůni.
Prsty jsem jezdil po jejich zádech a přitom jí vykládal různé historky z mého života.
Usínala. Pomalu, a vím, že se přemáhala, aby neusnula, ale spánek ji stejně dostihl a teď spokojeně oddechuje. Byla najednou křehká, krásná, roztomilá a hlavně nevinná. Nečekal jsem, že toho tolik o ní zjistím jen ze spánku.
Přitiskl jsem opět své rty na její čelo a s tichým popřáním na dobrou noc seskočil z okna.
,,Sakra." Zaklel jsem, když jsem si uvědomil, že nemám svoje věci. Porozhlédl jsem se kolem a nikdo nikde naštěstí nebyl. Vydal jsem se tedy upíří rychlostí domů a ani ne a během deseti minut se stihl osprchovat.
V kuchyni jsem si vzal z lednice krev a šel si sednout do obýváku za Jacobem a Ritou.
,,Kde celý den lítáš?." Zeptala se Rita s nakrčeným obočím.
,,Všude možně." Pokrčil jsem rameny a myšlenkami se opět vrátil ke spící Noemi. Sám pro sebe jsem se usmál.
,,Ale, co se tak usmíváš?." Zasmála se a strýc se k ní přidal.
,,Víte co, já jdu spát. Dobrou." Řekl jsem a ani nečekal na jejich odpovědi, protože vím, že by se začali ptát. Tahat ze mě informace, na to už vážně nemám energii.
Zavřel jsem se v pokoji a okamžitě se svalil na postel. Bylo mi všechno jedno a ani jsem nepřemýšlel nad tím, v jaké poloze to usínám.
Zkrátka unavený jsem odešel do říše snů.